Celestii projela hlavou vlna bolesti. Byla to sice jen sekunda, ale po ní se v její mysli objevila jediná myšlenka, která přebyla ostatní.
,,Něco se stalo. Něco není v pořádku," hlesla. Fénix se na ni ustaraně podíval.
,,Co se stalo sluníčko?"
,,To nevím. Zatím." Hlesla, a teleportovala se někam.
Aurora marně scháněla Mitnighta. Hřebeček nebyl nikde v hradě, ani jeho okolí. Shadowovi se o žádném plánovaném výletu nezmínil, a stráže ho neviděli. Náhle se před ní zjevila Celestie.
,,Auroro, něco se děje-"
,,Děje se to, že se ztratil Mitnight Energy!" Přerušila ji. Celestie si prohlédla její ustaraný obličej.
,,To mě mrzí. Ale teď se tě potřebuju zeptat na pár otázek,"
,,Dobře..." Přikývla.
,,Necítila jsi dnes ráno silný výkyv magie?" Zeptala se.
,,Ano, ale to se občas stává." Přitakala, a vydala se dál zámkem.
,,Manžel se ti ještě nevrátil?" Napadlo ji náhle, když si medvědoponyho nikde neviděla.
,,Nevrátil, už teď mám z toho úzkosti. A Shadow vážně onemocněl...." šedá alicorna se chytla za hlavu, a zastavila se.
,,Je toho na mě moc,"hlesla. Celestie ji vzala za kopyto a doprovodila ji k jídelně, kde se mohla posadit.
,,Co mu je?"
,,Ani to nevíme...Je vyčerpaný, nejí, nepije..." Položila si hlavu do kopyt. Celestie ji opatrně pohladila po hřívě.
,,Vše se zas zpraví. Vždy jsi byla schopna vše dát do pořádku, Auro...."

   Medvědopony byl konečně na místě. Byl to malebný domeček s dobře udržovanou zahrádkou plnou květin.
Zaváhal, ale nakonec na dveře zaklepal a čekal. Po chvilce se otevřely a v nich stál on. Nightmare jen na něj tiše zíral, nevěděl co říct. Golden se k němu pomalu rozešel.
,,Jsi to vážně ty?" Nemohl tomu uvěřit. Neviděl ho tak strašně dlouho, ale poznával ho. Přece jen, černý medvědopony byl nezapomenutelný. Nakonec ho silně obejmul, a zachumlal se do jeho hebké srsti.
,,Tak moc si mi chyběl Nighty." Prohlásil tiše. Nightmarovi se zaleskly v očích slzy.
,,Goldy, můj milovaný Goldy, moc se ti za vše omlouvám..." Hlesl. Zlatavý hřebec se od něj odtáhl.
,,Není za co se již omlouvat. Hlavní je že se zas vidíme." Řekl s úsměvem a upřel své poměnkové oči do jeho rudých, které už byly plné slz.

   Před Celestií a Aurorou stál vysoký jednorožec, bledě zelené pleti, s bílou kudrnatou hřívou. Jeho roh slabě zářil.
,,Cítím velmi silnou magii, ale její epicentrum je dost daleko..." Mumlal.
,,Kde asi?" Zadívala se na něj Celestie.
,,V lesích....vidím stromy, skály...."
,,Takže jdeme dá." Shrnula to Aurora, a vydala se hlouběji do lesa. Po asi hodince došli na malou mýtinku. Jednorožec se zastavil, a jeho roh se rozzářil silněji.
,,Tady...Tady bylo vyřtěno velmi, velmi silné kouzlo." Začal hrabat ve sněhu.
,,Jaké kouzlo? Co provedlo?" Vyptávala se Celestie, a sledovala jak si hraje se sněhem.
,,Teleportační. Ale ten daný nevytvořil jen tak obyčejný portál..."Odkryl kruh z kamenů, jeden vzal do kopyt a začal ho zkoumat. Působilo to celkem vtipně. Aurora mělo co dělat, aby se nesmála.
,,Tady!"Doběhl doprostřed kruhu, a vytáhl ze sněhu velmi zvláštní věc. Vypadalo to jako skoro průhledný diamant, který slabě zářil a problikával. Celestie ho vzala do magie, a přitáhla ho k sobě.
,,Co to je?"
,,Klíč od portálu. Vlastně, jeho iluze. Ten pravý je teď v paralelní dimenzi." Obě klisny na něj s údivem hleděly.
,,V paralelní dimenzi?!"
,,Ano."
,,A kdo to kouzlo provedl?" Zeptala se Aurora na další podstatnou otázku. Hřebec znervózněl.
,,Dokážu z magie vyčíst jen věk, a druh. A to mě zrovna zaráží. Měl by to být asi čtrnáctiletý zemní pony." Celestie se podívala na Auroru, která lapala po dechu.
,,Co si to provedl, Mitnighte..."

     Postavila vodu na čaj a šla se podívat jestli je už štrůdl upečený. Vytáhla ho z trouby, a nachystala na tác konvici s pár hrnky. Za chvilku už tác nesla na verandu, kde seděl v křesle čtoucí pony.
,,Twisti," usmála se na něj Starlight. Hřebec odložil knihu a úsměv své ženě oplatil.
,,To vypadá moc hezky, děkuju," vzal si do kopyt talíř ze závinem.
Fialová jednorožka si sedla vedle něho, a vzala si čaj.
,,Je skvělé že jsme zas na chvilku sami, že?"
,,To ano, ale ta naše holka mi už teď chybí," přiznala Starlight. Twisted se zasmál.
,,Je to jen školní exkurze, nemusíš se o ní bát. Za chvilku je zas doma, a stejně to není zas tak daleko," řekl a vzal si taky čaj.
,,To máš pravdu-"věta zůstala nedokončena, Starligh i s Twistedem se náhle ocitli uprostřed Twilightina zámku.
    ,,Co to...?" Twilight se celkem divila když viděla tak dlouze nezvěstnou klisnu, a přes deset let mrtvého medvědoponíka před sebou. Byla to Aurora, kterou napadlo pokusit se je sem teleportovat. Přece jen, Starlight měla povědomí o mnoha atypických kouzlech.
,,Dobrý den, doufám že vás nerušíme," začala slušně princezna polární záře, která se při pohledu na tenhle pár mile usmívala.
,,Dobrý..." Zašeptala Starlight, které při pohledu na Candence a Flurry, co byly přítomné, mrzla krev v žilách.
,,No potěž Galaxie..." Hlesl Twisted.
,,Asi tu bude dost vysvětlování. Z obou stran," povzdechla si Luna.

   Město bylo zahaleno v husté mlze, která byla přikrmena zplodinami z továrních komínů. Fasády domů byly zešedlé, ulice byly ušpiněné, a rostliny působily nemocně. Mitnight se zvedl ze země, kam spadl, a sledoval tu scenérii, v očích se mu značila směska strachu a čirého nadšení.