Ulicemi města kráčel šedý hřebec. Černá, již věkem zešedlá hříva mu padala po obličeje, který byl ponořen v chmurách. Jeho červené oči s úzkou zorničkou si prohlížely všechny poníky, které míjel. Ale marně, nikde ho neviděl.

  ,,Kde ten Shadow vězí?" Položila sama sobě už po několikáté otázku Aurora. Byl už dávno čas snídaně, a ona i se svým mladším synem byli u prostřeného stolu.
,,Asi se ještě válí v posteli, mami." Ušklíbl se Mitnight.
,,Ale tak dlouho? Jdu ho vzbudit, za chvilku jsem zpět," oznámila a odklusala pryč. Mitnight se zatím napil ze svého hrnku čaje. Měl dnes moc dobrou náladu, a již plánoval co bude dělat. Po chvilce mu přišlo zvláštní, že se ještě matka nevrací, a tak vydal do jeho pokoje za ní.
   Když nakoukl do pootevřených dveří, viděl Auroru jak sedí u jeho postele, její obličej značil obavy, až strach. Shadowem lomcovala zimnice, jeho normálně sytě červené oči byly velmi pobledlé, a dokonce i jeho tmavě šedá srst změnila odstín.
,,Mitnighte, běž pro doktora. Shadowovi něco je," přikázala druhému synovi, když si všimla jeho přítomnosti. Mitnight přikývl a hned se rozběhl pro rodiného lékaře.

   Krámkem se neslo cinknutí zvonku ode dveří.
,,Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" Přispěchal k novému zákazníkovi hned červený jednorožec.
,,Jen se chci zeptat, kde máte knížky? Moc se tu již nyní nevyznám," prohlásil se smíchem menší hřebec. Devil se usmálo, a přivedlo ho k oddělení s knížkami. Hřebec si je hned začal prohlížet.
,,Další knihomol?" Zeptala se s úšklebkem šedá jednorožka a došla k nim.
,,Asi ano. Knížky jsou momentálně oblíbené, což je skvělé."Řeklo Devil, zatímco se poočku dívala na hřebce.
,,Trošku se bojím kolik rituálů, přivolávání démonům, a podobně už poníci stihli díky těmhle knížkám co tu máme..." Prohlásila se smíchem Moon. Devil přikývlo.
,,A co přesně asi hledáš?" Zeptalo se hřebce, a přistoupila k němu blíž.
,,Och...něco o voodoo" odpověděl jakoby o nic speciálního nešlo.
,,Pomsta?" Vyzvídala dál Moon Cross.
,,Ano....“ prohlásil s děsivým úsměvem, který se k jeho jinak sladkému vzhledu naprosto nehodil.
,,S tím ti můžeme pomoc. Máš něco co mu patří?"
,,Mám jeho hřívu. Málem mě přizabil, když si všiml že mu ji stříhám....Hehe...ehm...Ale mám ji." Devil se podívalo na Moon, ta přikývla. Vzala z police tmavě zelenou knihu, a podala mu ji. Hřebec se spokojeně usmál.
,,Pojď s námi. Do zadu. Tak si o tom popovídáme," řeklo Devil, a společně hřebce odvedli ke vztupu do sklepa. Ten odemkly, a vedly ho po tmě po schodech dolů. Pozdě si hřebec uvědomil kovový zápach, co ho dráždil v čenichu, pozdě si všiml sekery co vytáhla odněkud Moon, a provazů co měla v kopytech Devil.

    Hleděl do poháru vína, ve kterém se snažil utopit stesk. Sledoval ten falešný obličej, který na sebe vzal jako masku, jako už tolikráte před lety. Napil se. Miloval alkohol. Vždy v něm měl útěchu.
    Vzal batoh, a začal do něj házet věci. Moc jich neměl. Pak došel k bratrovi do pokoje, a začal mu prohledávat šuplíky, dokud nenašel co hledal. V dřevěné krabičce měl schované peníze, a že jich bylo hodně. Držel ji mezi svými obrovskými kopyty, a ošklivě se usmíval. Tolik peněz nikdy snad ani neviděl. Zlatý vždy pilně chodíval na brigády, a rodiče mu přispívaly tučným kapesným. Vzal peníze, a strčil je do brašny, k svým osobním dokladům. Když už prohledával pokoj, narazil na pár jeho fotek. Byl tam s rodiči, a byl tak šťastný. Ty úsměvy, připadalo mu jakoby se vysmívali jemu. Vzal rámeček s fotkou do kopyta, a pomalu ho rozdrtil. Pak už s batohem na zádech a brašnou, vyšel z domu. Nedokázal se ještě na chvilku nezastavit, a nepohlédnout na dům, který právě opouštěl. Nedávno ho jednou nazval domovem. To už ovšem nyní neplatilo.
,,Sem se už nikdy nevrátím. Přisáhám u svý proklatý existence, že už se nikdy neuvidíme, Golden Ringsy!"

  Hladila jemně svého syna po hlavě. Před chvilkou tvrdě usnul. Aurořina mysl byla plna obav. Dokola si přemítala rozhovor s doktorem
  Světle modrý hřebec v bílém plášti byl dost zarmoucený. Měřil Shadowovi teplotu, tlak, kontroloval dech, tlukot srdce, a vzal mu krev na rozbory.
,,Zatím přesně nemohu určit diagnózu, ale je nadevše jasné že je silně vyčerpán. Budeme kontrolovat jeho teplotu, případně mu dáme prášky, a necháme ho odpočinout. Jeho dech je mírně zesláblý, tak i tlukot srdce, to se mi moc nelíbí. Kdyby se jeho stav zhoršil, tak mě zavolejte, královno."
   Jeho stav se do večera nezlepšil. Byl nadále velmi slabý, ani nedokázal sníst večeři, co mu Mitnight přinesl, a stále mu bylo špatně. Aurora opustila jeho pokoj až kolem desáté, a odebrala se do své komnaty. Když ulehala do postele bylo jí smutno. Chyběl jí Nightmare, a v její pomalu usínající mysli se objevovaly obavy i o něj. Často si přemítala vzpomínky na jejich první setkání. Byl v Tartaru, v cele, Luna ji k němu dovedla. Nejdřív cítila odpor. Jeho chování, vystupování a vzhled skoro až nenáviděla. Ale dala mu nakonec šanci....A teď je to velmi milý, inteligentní manžel a milující otec. V poslední době si stěžoval, že mu připadá že strašně rychle stárne. A není se mu co divit, jeho manželka vypadala stejně mladě jako když se setkali, díky tomu že je alicorn. Aurora dobře věděla, že Nightmare se nechce cítit stár. A proto se bála, že provede nějakou hloupost, aby si dokázal že ještě za něco stojí...