Beky se probudila vcelku brzo ráno. Dnes sice nemusela jít do práce tak brzy, ale i tak se jí blahodárného spánku hold nedostalo.
Oblékla si župan a sešla do kuchyně, kde už byl bílý pegas, a chystal snídani.
,,Dobré ráno Beky," pozdravil ji, jako vždy monotónně. Fialová pegaska se usmála, došla k němu a zezadu ho obejmula.
,,Ahoj Apo..." Zašeptala. Hřebce to zanechávalo dokonale chladným, a klisnu od sebe jemně odstrčil.
,,Beky....Ty víš že nejsem na žádné.....Projevy náklonosti,"
,,Ale jako projev náklonnosti se bere i to vše co pro nás děláš-" Oponovala mu. Apo si povzdychl, a dal další lívanec na talíř, kde jich už bylo několik.
,,Znáš mě přece. Žádné líbání a objímání..."pokusil se jí osvěžit paměť, a podal jí talíř s lívanci.
,,Díky. A...ty jíst nebudeš?" Optala se ho, i když znala odpověď.
,,Ne." Hlesl, a pokračoval v práci. Beky posmutněla.
,,Co je zas? Co tě mrzí," optal se jí když viděl zármutek.
,,Bojím se o tebe..." Zašeptala Beky. Tohle téma s ním nikdy neprobírala, a bála se jeho reakce.
,,Ale proč..." Pokračoval v otázkách.
,,Nechci aby se ti něco stalo. Nechci aby jsi jednou skolaboval, a skončil na jednotce intenzivní péče-"
,,Z jakých důvodů bych tam prosím tě byl?" Přerušil ji.
,,Apo, vždyť skoro nic nejíš ani nepiješ. A myslíš si že jsem si nikdy nevšimla jak se díváš i hodiny do zrcadla? Jsi anorektik." Nastala chvíle ticha. Hřebec odložil pánev stranou, a otočil se ke klisně, která kypěla nervozitou. V jeho kamenném obličeji nebyla ani jedna změna, pouze zhluboka dýchal, snažíce se ovládat.
,,Nejsem anorektik," prohlásil s ledovým klidem, který byl až hrůzostrašný.
,,Ale Apo-" Zastavil ji pouhým pohledem do očí.
,,Já nejsem anorektik. Jen se nechci vrátit tam kde jsem byl dřív." Prohlásil pomalu. Beky sklopila uši, a zadívala se do země.
,,Kde jsi byl dřív?" Zeptala se do ticha. Apo už chtěl něco říct, ale do kuchyně vtrhly Lucky a White.
,,Mamí! Strýčku!"Vypískly nadšeně sborově.

    Nightmare vytáhl z kufru věc, kterou si bral vždy s sebou. Bylo to staré, už dost oprýskané album. Otevřel ho, a věnoval chvilku nostalgickým rozjímáním nad fotkami. Když došel na konec, k poslední fotce, jakoby ho šíp zasáhl do srdce.
   ,,Vše nejlepší bráško!"Zlatý hřebec mu skočil kolem krku, a pevně ho obejmul.
,,Vše nej i tobě..." Odvětil, a bratra ze sebe sundal, a natahoval kopyto po flašce piva co byla na stole.
,,Ale notak, nechceš snad celý svý narozeniny prochlastat, ne? Můžeš jít s námi, půjdem se podívat po městě, však víš..." Zachechtal se zlatý. Medvědopony se ušklíbl.
,,S náma...víš jak tvý blbý kamarády nenávidím?!" Vyjel po něm.
,,Nenávidím je silný slovo....A...co vůbec budeš dělat teď? Kam půjdeš, u mě věčně zůstat nemůžeš-" začal se ho bratr ptát.
,,Narozdíl od tebe nemám zazobaný adoptivní rodiče, co se o mě postaraj, víš? Budu cestovat...asi...Nebo...Já nevím, budu žebrat," řekl, a začal tiše vrčet.
,,Ale notak, Nightmare. Už se schop, a něco se sebou dělej. Já ti vždy nebudu moc hlídat záda..." Pravil ještě zlatý, než se odebral ke dveřím. Čím bylo jeho dvojče starší, bylo i větší, hrozivější a nebezpečnější. Bál se ho.
,,Ahoj bráško, a dobrou noc," řekl ještě, než odešel ven. Nightmare ve vzteku flákl na dveře prázdnou flašku. Střepy se rozletěly po podlaze, a medvědoponíkovi se v mysli zrodila nová myšlenka.

   Ulicí města klusala žlutá klisnička. Okolní poníci ji zdravili s úsměvem, a ona jim též s úsměvem pozdrav obětovala.
,,P-princezno Sunny Heart? Tohle byste asi měla vidět," řekla čokoládově hnědá klisna s růžovou hřívou, podobnou cukrové vatě. Podala Sunny ranný výtisk novin. Sunny si ho vzala.
,,Děkuji..." A začala nimy listovat.
Došla na stránku která měla nadpisek: Milenec princezny Luny? A byla na ní vytištěná fotka, kde byla Luna a nějaký hřebec v altánku. Díky tmě ovšem nešlo hřebce pořádně identifikovat. Sunny na to zírala s údivem, a radši se vydala zpět do zámku.

  Apo vzal dnes Lucky a White do muzea. Sám měl kulturu celkem rád, takže doufal že si dnešní výlet užije i on.
,,Téda! To je velký obraz!" Prohlásila Lucky při pohledu na malbu galaxie, která zabírala skoro celou zeď. White si zatím prohlížela obraz kde byl znázorněn velmi zvláštní tvor. Byl to velmi vysoký a hubený pony, s obrovskýma oranžovýma očima, a rozšklebenou tlamou plnou zubů. Vykukoval zpoza stromů, a vypadalo to že se chystá vrhnout na svoji oběť.
,,C-co to je strýčku?"
,,Wendigo," odpověděl jen Apo, a táhl White od toho obrazu. Po chvilce došli do expozice biologie. Všude byly vystaveny kostry různých zvířat, jejich modely, odlitky stop, a další věci. Lucky se hned rozběhla ke kostře krokodýla, a zkoumala jeho zuby. White zaujal vycpaný medvěd, u kterého se fotila klisna asi o něco starší než ona. Měla hnědou kůži, růžovou hřívu a mentolově zelený ocásek. White dost její vzhled mátl, nebyla normální pony. Zakulacená ouška, na kopýtkách malé drápky, a trošku robustnější postava. Její úsměv odhaloval tesáčky.
,,Co to-"Apo ji vzal za kopyto.
,,Na nikoho se nezírá, White Mouse," připomenul jí, a doprovodil ji do další expozice, kde byly dějiny poníků. Od starověku po novověk. Tahle expozice byla věru obrovská, a procházeli ní skoro hodinu.
,,Strýčku, kolik druhů poníků je?"
,,Zemní poníci, pegasové, jednorožci, alicorni, hybridi-"
,,A kolik je hybridů?"
,,Absolutně nevím. Ty jsi třeba krysopony. V Severním království jsou v královské rodině dva medvědoponíci. O více jsem zatím neslyšel...."Odpověděl rychle, a odebral se k Lucy, která se chystala vzít jedné z figurín mušketu.

   Mitnight opatrně vykoukl z pootevřených dveří. Na chodbě nikdo nebyl, zámek asi ještě spal. Kradmo se vydal halou směrem k bratrově pokoji, který byl naštěstí dost blízko. Shadow si pokoj nezamykal, a tak do něj vztoupil. Mladý medvědopony klidně oddechoval zachumlaný v měkoučkých peřinách. Na chvilku se na svého bratra zahleděl. Byl tak podobný jejich otci, ale zároveň byl tak jiný. Ale ta podoba byla znatelnější. A mladý hřebeček měl pocit že má otec jeho staršího bratra radši, a to právě kvůli té podobnosti. Byl taky více zvíře, medvědopony. Mitnight se zazubil, a přistoupil k němu blíž. Položil své kopyto na jeho hruď, která se střídavě zvedala a klesala, jak oddechoval.