White klusala za svou sestrou. Lucky se usmívala, a poskakovala po ulici. Náhle se zastavila, a chvilku hleděla do výlohy která ji zaujala.
,,Hele! Není to zajímavý?" Zeptala se hned White.
,,No...." White se při pohledu na výlohu plnou náhrdelníků, čelenek z pírek, různých zvláštních panenek a malovaných lebek, spíše zmocňovala úzkost.
,,Jdeme to tam prozkoumat!" Zavelela Lucky, vzala své dvojče za kopyto a vtáhla ji dovnitř. Krámek byl narvaný mnoha věcmi. Lucky byla hned v sedmém nebi, a začala vše zkoumat. White stála na místě, bála se že se ztratí. Z toho místa měla pocit, že až se ztratí, tak ji ty věci zavalí, a nikdo ji už nikdy nenajde.
,,Co tu hledáte, slečny?" Ozval se náhle hlas z poza kasy. Seděl tam vysoký červený jednorožec, s pofidérní hřívou, podobnou spíše bodlinám. Lucky k němu hned přiběhla.
,,Dobrý den! Jen se tu díváme, je to tu krásný!" Vypískla nadšeně. Usmálo se to.
,,To jsem ráda. Společně s kamarádkami jsem to tu před pár lety vybudovalo. Nechceš po obchodě provést?" Navrhl jí. Lucky s úsměvem přikývla. Vztalo to od pokladny, a došlo k nim.
,,Tady jsou masky. Moc hezké, že?" Ukázala na zeď plnou masek. Některé vypadaly jako dětské škrabošky, až na to že z kůry, a pomalované pigmenty z rostlin. Jiné imitovaly tváře zvířat, medvědů, vlků, draků. Pár vypadalo jako stvoření z jiného světa.
,,Co je tohle?" Ukázala klisnička na obzvlášť groteskní masku. Mělo to tři oči, všecky ohavně obrovské. Třetí oko bylo na čele, krvavě rudé a s úzkou zorničkou. Pod okem byl nakreslen obrácený kříž. Mělo to obrovskou rozšklebenou tlamu, plnou ostrých zubů. Mělo to dokonce dva kly, jako kanec, které mu trčely z pusy.
,,To je...to je...No, má to složitý název. Ale je to pradávná maska, využívaná při různých rituálech. Nádherná, že?" Lucky přikývla. White je stále tiše sledovala. Měla pocit že se na ni masky dívají. Že se jejich ústa otevírají, a ukazují pyšně své tesáky, které už prolily tolik krve. Že se chystají seskočit ze zdi a pokousat ji....
Jednorožec viděl že se jedno z nich bojí, a tak je zavedl dál do krámu, k něčemu méně zlověstnému, k šperkům různých druhů.
,,Jů, peříčka!" Vypískla zas Lucky, a hned vzala do kopyt náhrdelník s peřím. Červená klisna se usmála a podíval se na White.
,,A ty si nic nezkusíš, maličká?" Optala se. White k tomu stvoření opatrně přistoupila a přikývla.
,,Tenhle náramek ti bude jistě slušet," řekla a podala jí jeden. Byl to tenký pásek líkového provázku s navlečenými modrozelenými kamínky. White si ho dala na kopýtko, a usmála se.
,,J-je moc hezký," pípla tiše, a radši si ho zas sundala a vrátila ho na místo.
,,Hej, Devil, nevidělas náhodou moji čokoládu?" Ozval se hlas z jiné části obchodu. Byla to šedá jednorožka s tmavě šedou hřívou, která držela v magii misku a vařečku. Asi něco pekla.
,,Schovala jsem ji do spíže, Moon. Blue by ji jinak sežrala," zasmála se Devil. Moon se vrátila do kuchyně, a červený jednorožec se zas zaměřil na dvě klidničky.
,,Kde máte vůbec rodiče?" Zeptala se.
,,No....ehm....Máma je v práci, a strýček...je někde poblíž," odpověděla nervózně Lucky. Na chvilku se to zamyslelo.
,,Měli byste za ním jít, ať vás dlouho nehledá," řeklo to. Lucky posmutněla.
,,No jo...tak jdem White," vzala zas sestru za kopyto a šla k východu.
,,Počkejte ještě!"Zastavila je Devil. Zvědavě se na ni podívaly.
,,Tady máte, nechte si to. Berte to jako dárek," usmála se, a podala Lucky náhrdelník s pírky, a White ten s kamínky.
,,Děkujeme!" Řekly sborově, a vyšly z krámku, spěchaje zpět na náměstí.

    Na oblohu už vztoupal měsíc, a objevovaly se hvězdy.
,,Kde jen ten Shadow vězí?" Mumlala si Aurora, už byla nervózní.
,,Asi se ještě chtěl rozloučit se Sunny," zašeptal Mitnight, a zazubil se.
,,Auro, já tu ještě zůstanu. Mám něco na práci," ozval se náhle Nightmare.
,,Cože? A co drahý?" Alicornku to dost překvapilo.
,,To je vysvětlování na dlouho. Ale více než týden pryč nebudu," ujistil ji s klidem. Aurora přikývla.
,,Tak dobrá, ale ať se nic nestane. A nevyváděj hlouposti." Nightmare se zasmál.
,,To se neboj. Už jsem dospěl."
  Konečně se dostavil Shadow, se svým kufrem.
,,Omlouvám se, něco jsem ještě hledal." Objasnil svou absenci. Mitnight protočil očima.
,,No jasně, něco si hledal." Zamumlal si pro sebe sarkasticky. Konečně byla zavazadla v kočáru, který byl nachystaný na cestu.
Mitnight se Shadowem se už hádali kde kdo bude sedět, a Luna se loučila s Aurorou. Fénix zatím sledoval poočku Nightmara. Moc se mu nelíbilo že bude trávit nějaký ten čas v jejich království.
,,Ale slib mi drahý, že se ti nic nestane...." Prosila šedá alicornka svého manžela znovu, když se s ním taktéž loučila.
,,Slibuju, drahoušku," ujistil ji opakovaně, a dal jí pusu. Usmála se, a nastoupila do kočáru, který se rozjel směr severní království.
,,Šťastnou cestu!" Zavolala za nimi ještě Luna.