Mitnight vztoupil do bratrova pokoje. V kopytech držel podnos s miskou kaše, a hrnkem čaje. Jeho bratr mělce oddechoval, jeho srst byla o něco světlejší než včera.
,,Shadow?" Opatrně do něj žďuchl. Medvědopony pootevřel své pobledlé oči.
,,Ahoj Mitnighte...."Hlesl tiše a zaměřil na něj pohled.
,,Dobrý ráno, bráško. Mám tu pro tebe snídani...Jak se cítíš?" Optal se ho.
,,H-hůř...." Zakňučel a sklopil uši. Mitnight posmutněl. Pomohl Shadowovi posadit se v posteli, a podal mu tác s jídlem. Shadow ovšem sotva upil čaje, kaše se ani nedotkl, a už mu tác vracel s tím že hlad nemá.
,,Musíš přece něco jíst, jinak skončíš na kapačkách. Nemám ti donést třeba kus masa? Nebo čokoládu, vím jak miluješ sladké..." Nabídl mu, ale Shadow zavrtěl hlavou na nesouhlas.
,,Tak...zatím ahoj..." Vyklouzl z jeho pokoje, a pospíchal do svého.

     ,,Mamí, a kam dnes půjdem?"zeptala se Lucy. Beky se na svou dceru pousmála.
,,Projdeme se městem. Ale dnes asi bez strýčka Apa, je dost unavený, a potřebuje si odpočinout." Řekla, a postavila na stůl dvě misky se snídaní. Dnes byla omeleta s chlebem.
,,Aha...škoda..."
Vzala další talíř a došla do dalšího pokoje. Apocalipse stál na zadních a sledoval se v zrcadle. Kopyty projížděl po svých vystouplých kostech, a nesčetných jizvách. Příchozí si ani nevšiml. Zavřela dveře, a došla k němu.
,,Apo?" Trhl hlavou.
,,Beky....co chceš?"
,,Jen ti nesu snídani. A dnes počkám dokud ji celou nesníš," prohlásila. Apo se zamračil.
,,Děláš jako bych byl nějaký malý děcko...." Zavrčel, a odstoupil od zrcadla. Beky k němu došla a podala mu misku s jídlem. Hřebec nejdřív jen uždiboval, ale když viděl že Beky opravdu hodlá počkat, dokud to nesní, tak zrychlil. Za chvilku už byl talíř prázdný, hřebec se držel se za břicho a mračil se na Beky.
,,Spokojená?!" Jeho tón byl agresívní, až se bála že ji uhodí.
,,Ano." Řekla jak jen klidně dokázala, a odešla za holkami.

    Kdosi zazvonil u dveří. Světle růžová klisna, již úctyhodného věku, pomalu ke dveřím došla a otevřela je.
,,Dobrý-" Když se podívala na příchozího, ztratila řeč. Nightmare se nervózně usmál.
,,Dobrý den i vám, doufám že jsem vás moc nevyděsil, madam..."Klisna si ho ještě chvilinku prohlížela, a pak se chytla za hlavu.
,,Počkat...počkat..nejste vy....U Celestie! Já vás viděla v novinách-"
,,Nightmare Skintaker, manžel královny Aurory, ano. To ovšem není důležité." Přerušil ji opatrně. Z kapsy kabátu vytáhl fotku z alba, kde byl společně se zlatým zemním ponym.
,,Hledám tohoto poníka. A pokud si dobře pamatuji, jste jeho adoptivní matka. Řekla byste mi prosím, kde momentálně žije?" Optal se jí. Klisna chvilku na fotku mžourala.
,,Samozřejmě. Ale nebudete přece stát venku, natož v takovém mrazu. Pojďte prosím dál," pozvala ho dovnitř.
   Za chvilku už byl Nightmare u ní v kuchyni, a sledoval jak chystá čaj.
,,A proč ho vlastně hledáte?"
,,No....Možná si na mě nevzpomínáte, ale jsem jeho bratr. Chvilku jsem u něj i žil," vysvětlil jí.
,,Už si vzpomínám! Když mi vás onehdy představil, říkala jsem si:
Jaký toť zvláštní tvor, vždyť připomíná spíše medvěda. Ale to že jste to byl vy, by mě nikdy nenapadlo..." Prohlásila se slabým smíchem, a položila před něj šálek čaje. Sedla si ke stolu naproti němu.
,,Ano...ani mě by ve snu nenapadlo, že skončím takto. V dobrém slova smyslu, samozřejmě. A prosím, nevykejte mi. Přece jen, jste starší a jste klisna." Poprosil ji, a upil ze šálku.
,,Dobře, ale je to dosti těžké. Přece jen, vy jste šlechtic.A.....Proč jste-tedy, jsi ho nehledal dřív?"
,,Já sám nevím, je to složité. Ale teď, když jsem už starší, a o něco moudřejší, tak jsem si uvědomil, že je ve mě stále jakási prázdnota. Rozhodně je neskonale menší, než kdysi, ale stále je. A já nenaleznu klidu, dokud se s ním zase nesetkám."
,,Krásně jste to řekl.....A ohledně Goldna, on se přestěhoval do menšího města. Napíšu vám adresu, samozřejmě." Řekla a hned šla pro nějaký papírek. Nightmare se zatím porozhlédl po zbytku interiéru. Byl to moc útulný dům. Na zdech bylo mnoho rodinných fotografií. Byla na nich často celá rodina, Golden vždy působil velmi šťastně.
,,Tady máte tu adresu. Nedáte si ještě čaj? Nebo sušenky? Jistě vám budou chutnat," usmála se, a podala mu papír s informacemi.
,,Ne, děkuji, jste velmi milá, ale ne. Už musím jít," zvedl se od stolu  a zamířil ke dveřím. Klisna docupitala za ním, a otevřela mu dveře. Nightmare se až divil, jak je na něj hodná.
,,Tak nashledanou, a pozdravujte ode mě Goldna," rozloučila se s ním.
,,Nashledanou, a ještě jednou vám moc děkuji." Oplatil pozdrav, a vydal se na nádraží.

    Luna byla nervózní. Velmi nervózní. Od té doby co nějaký anonym poslal do novin fotku, na které byla s nějakým hřebcem na tajné schůzce, bulvár nedokázal psát o ničem jiném, a novináři se stali ještě dotěrnějšími než obvykle. Dokonce i její neteř se na to opatrně ptala. A teď ji hodlala vyslýchat její vlastní sestra.
,,Nebudem chodit kolek horké kaše. Kdo to je?" Začala Celestie.
,,Nemusím ti to říkat. Je to moje soukromí," odvětila.
,,Ale Luno, už je to stejně venku, že se s někým stýkáš-"
,,Mám snad zatraceně právo, mít milence!" Vyjela po sestře.
,,Krom toho, nic se o něm jinak neví! Klidně by teď mohl bulvár tvrdit že je to tvůj Fénix, nebo já nevím, královna Chrisalis!" Celestie se musela při představě Luny a Chrisalis ve vztahu pousmát.
,,Ale sestřičko, mě to můžeš říct. Nikomu to nepovím...." Pokračovala s úsměvem bílá alicornka.
,,O to zas tak nejde. Já jen...Já jen chci mít své tajemství. Svého tajemného Romea...." Luna zavřela oči a promlula si spánky.
,,Dobře, nebudu tě už nutit. Řekneš mi o něm až sama budeš chtít. Tak či tak, přeju ti ať se váš vztah jen prohlubuje." Vzdala se, kdy viděla jak se její sestra trápí.
,,Díky..." Zašeptala Luna a obejmula Celestii.

     Mitnight se zazubil. Vše již bylo nachystáno. Ještě se naposledy ujistil že ho nikdo nesleduje, a následně vztoupil do kruhu z kamenů, kde už na něj čekala kniha.
,,Už jen poslední krok," zašeptal, natáhl před sebe kopyto a soustředil se. V kopytu se objevila svítící, mihotavá koule černo-růžové barvy. Shadowova energie. Položil ji na určenné místo, a nechal zjevit další. Za chvilku už bylo na zemi šest koulí energie. Největší byla zelená, kterou vzal jakémusi ochlastovi, a nejmenší skoro čistě černá, ta byla od jeho otce. Vzal mu ji když ho objímal. Došel doprostřed kruhu, a zadíval se do knížky. Po chvilce ji zavřel a odložil stranou, zhluboka se nadechl a začal. Energie se začaly propojovat liniemi, některé byli hodně tenké, skoro jako pramínky vody, jiné byli tlusté a spojovaly i více energií zároveň. Nakonec vznik jakýsi symbol, který se silně rozzářil. Mitnight to vše nadšeně sledoval, a začal v kopytech formovat jakýsi objekt. Ale ouha. Kopyta ho začala příšerně bolet, od konečků se po nich začaly tvořit tmavé jizvy, které se plazily výš a výš, a bolelo to jako čert. Jsem snad moc slabý? Pomyslel si se strachem Mitnight, ale pokračavol v tvoření té věci. Energie ho začala obestupovat jako hustá mlha, a šla do té věci. Jizvy se začaly šířit ještě rychleji, a on už cítil že z něj prchá síla, a slábne. Ale nemohl přestat. Konečně se v jeho kopytech objevil velký zelený krystal, který silně zářil.
,,Ano...Ano! Dokázal jsem to!" Zakřičel nadšeně, ale jeho výkřik se v hlubokém lese ztratil.