Aurora se odebrala do pokoje chvilku po půlnoci. Nightmara tam nalezla už v posteli, ani si nesundal sako. Snažila se ho nevzbudit, ale zavadila ve tmě o lampu a ta spadla na zem. Aurora se jala střepy rychle uklidit kouzlem. ,,A-auro?" Medvědoponyho to vzbudilo, ospale na ni mrkal a zmateně ji sledoval.
,,Promiň drahý, běž ještě spát," šeptla tiše, a lehla si vedle něho. Na syny nemyslela, byla unavená a těch pár skleniček vína tomu taky napomohlo.

Beky byla ráda že konečně měli vybaleno. Dorazili v deset večer, holky teď už dávno spaly, ale ona s Apem ještě vše skontrolovala a vybalila. Došla do obyváku, kde už Apo spal na gauči. Zakryla ho dekou, a lehla si na nafukovací matrac. Nemohla ale usnout. Myslela na Rata. Bylo to už třináct let co se neviděli. Ale taky už třináct let co se zná s Apocalipsem. Je to divný poník, ale je v jádru hodný. Ale má starost o jeho zdraví. Mentální i psychické. Znovu otevřela oči, a chvilku ho pozorovala. V klidu oddechoval. Zase je zavřela, a přemýšlela co by mohli zítra dělat.

Na oslavě byste princeznu hledali marně. Ležela na lesní louce vedle mladého medvědoponyho a pozorovali hvězdy
,,Jsem ráda že jsme se zase potkali, Shadow." Prohlásila. Shadow se usmál, ale hned našpicoval uši. V dálce odbíjely zvony půl jedné. Sunny také v dálce něco zaznamenala.
,,Kolik je?"
,,Půl jedné," odpověděl. Sunny zkoprněla, a rychle vztala.
,,Slíbila jsem matce že se nebudu vzdalovat, teď mě už jistě hledá! Musíme se vrátit," řekla. Shadow se taky zvedl, a chytil ji za kopyta.
,,Ani moje matka asi nebude nadšená že jsem se vzdálil. Ještě se snad uvidíme, ale teď se musíme rozloučit," prohlásil. Sunny přikývla, a pousmála se. Už se chystala odběhnout, ale ještě ji zastavil. Zpoza zad vytáhl věnec z květin a nasadil jí ho na hlavu.
,,Děkuji, je krásný. Dobrou noc Shadow," rozloučila se s ním a odběhla pryč. Shadow se vydal pomalu zpět do zahrad, a odtud do sálu. Ten byl už méně plný, byli tu spíše dospělí. Marně mezi nimi hledal rodiče. Ani Mitnighta neviděl, a tak se vydal do pokoje v kterém měl spát.

Mitnight se pousmál. Znovu se olízl svým hadím jazykem, a skočil do postele.
,,To byl skvělý večer..." Zamumlal a schoulil se do peřin. Chtělo se mu tak spát...Ale cosi ho vyrušilo. Bylo to světlo měsíce, co přímo svítil do oken u jeho postele.
,,Sakra...." Došel k oknu, a chtěl ho zatáhnout, ale zaujalo ho něco venku. Byla to modrá alicornka, která byla v altánku na zahradě. Ale nebyla tam sama. Došel k ní nějaký hřebec. Mitnightovi se rozzářili hadí oči. Žeby milenec? Tiše se zasmál, a vytáhl z kufru foťák. Luna si ani záblesku z jednoho okna nevšimla.

Krajina byla malovaná v ponurých barvách. Sem tam ji oživila krvavě červená květina, nebo stéblo fialové trávy. Stromy v lese se kymácely ve větru, a černé mraky rychle pluly oblohou.
,,Už dlouho....vážně dlouho jsem neměl lucidní sen...." Zašeptal medvědopony, a vzal do drápů jednu černou květinu. Ta hned změnila barvu na bílou. Zasmál se.
,,Ach, lucidní sny....Ale proč je to tu hned tak....tak depresívní?" Položil otázku sám sobě. Pak se vydal do lesa. Nikde nebyla žádná zvěř. Ani myška se tam neobjevila. A když Nightmare nějakou vyčaroval, rozplynula se.
,,Nelíbí se mi tu...Proč...Proč nemůžu ten sen plně ovládat? To už jsem tak starý?"
,,Starý..." Zopakovaly stromy. Nightmare šel dál, hlouběji. Došel k jezírku, kde se vše zrcadlilo. Opatrně se z něho napil, lehl si vedle něho, a sledoval fascinovaně odraz. V snech se totiž většinou vynechávají detaily. Odraz je poničený, hodiny jdou špatně, a nápisy se nedají přečíst. Ale tohle...Nightmare viděl každý lísteček stromu, každé stéblo trávy i sebe tak živě a zřetelně, až ho to vyděsilo.
,,Takové detaily jsem nikdy neuměl, zlepšil jsem se.....Ale proč...Je tu tak....ponuré?" Náhle ho zaplavila vlna smutku. Ozval se hrom, a začalo pršet. Nightmare se rozplakal.
,,Co se děje? Tohle se mi nelíbí!" Rozkřikl se a rozběhl se pryč, dál od lesa. Ale dech mu na moc dlouho nestačil, a on upadl do trávy. Plíce ho pálily, a každý nádech tak bolel.
,,Tohle...se...mi už vůbec....nelíbí," zasípal, a snažil se uklidnit. Zbystřel, protože vycítil cizí přítomnost. Rychle se postavil na zadní kopyta, až moc rychle. Zatočila se mu hlava a zatmělo se mu před očima, a zas spadl. Radši zavřel oči, tohle ho štvalo.
,,Sakra...."zavrčel. Někdo mu podal kopyto, a pomohl mu vztát.
,,Díky-" Když otevřel oči, zlomil se mu hlas.
,,Ahoj Nighty. Jak dlouho jsme se neviděli...."
,,G-g-goldy....." Přišla další vlna smutku. Medvědopony se teď cítil tak slabě, že nemohl ani stát na kopytech, ani zadržet slzy.
,,Nighty....proč pláčeš?" Ten zvonivý hlas ho bodal do uší.
,,Kolik ti bylo? Och...Osmnáct...to jsme se viděli naposledy....
To už je dvacet šest let..." Zavřel oči aby ho neviděl.
,,Chtěl bych tě zase vidět....Ty mě taky, ne? Nemáš už moc času." Vše sčernalo, a Nightmare se probudil.