Mitnight skočil s úsměvem do postele. Znovu se olízl, a pročísl si hřívu. Trochu sebou trhl, když se ozvalo odbytí třetí hodiny z blízké radní věže.
,,Nejvyšší čas jít spát," řekl si a zachumlal se do prachových peřin. Aurora se zahihňala, a znovu svého milého políbila.
,,Zlatíčko...drahoušku...." Šeptala, a usmívala se. Hřebec byl velmi spokojen, jeho plán vyšel. Při večeři přidal Auroře do poháru vína trošku tvrdšího alkoholu. Aby se trochu uvolnila. Usmál se, a nechal se od ní líbat.
,,Ty jsi tak huňatoučký...." Prohlásila a začala se mu vrtat ve srsti. Mitnighta smích z nádvoří vzbudil z polospánku, a hned běžel k oknu. Přikrčil se, a pozoroval rodiče.
,,Ty můj medvídku....." Aurora mu skočila do náruče, a zavěsila se okolo jeho krku. Nightmare se zazubil, a nesl ji pryč. Mitnight ještě chvilku pozoroval stichlé nádvoří, pak se vrátil do postele, a jen přemýšlel nad tím co asi teď dělají.

  Sunny došla do jídelny. Celestie tam už seděla, a něco řešila. Okolo ní se válely hromady obálek a papírů. No jo, narozky, pomyslela si princezna a sedla si ke stolu.
,,Dobré ráno mami."
,,Dobré, zlatíčko," řekla s úsměvem. Sluha jim donesl snídani, Fénix taky po chvilce přišel.
,,Koho všechno pozveme?"
,,No....Candance a její rodinu, Twilight a její kamarádky, Auroru a její rodinu,...." Vyjmenovala dál. Sunny ji zastavila.
,,Um....Aurora?"
,,Ty si nemapatuješ na Auroru a jejího manžela?"
,,Ehm...Ne, jen mlhavě..."
,,No jo, naposledy tady byli když ti bylo tak osum. Ale rádi přijdou," prohlásila a obálku s pozvánkou magií poslala.

  Fialová pegaska pomalu došla k domečku, který byl skoro celý zakryt v čerstvém sněhu. Když vešla dovnitř, s radostí ji přivítaly dvě klisničky.
,,Mamí! Konečně jsi doma!" Vypískla nadšeně bílá pegaska.
,,Ano, chyběla si nám." Přitakala bílá zemní klisnička. Beky je ještě obejmula, a pak pustila.
,,Byl to jen měsíc. Krom toho, máme další peníze co potřebujeme.....Už bude oděd, že? Běžte si umýt kopýtka," klisničky odběhly do koupelny. Beky došla do kuchyně, kde už bílý pegas připravoval jídlo. Všiml si jí, a otočil se k ní.
,,Ahoj....." Řekl beze změny v kamenné tváři.
,,Ahoj Apo, ráda tě vidím. Díky že ses o ně postaral...." Usmála se, a lehce ho obejmula. Hřebce to nijak nevzrušilo, a ledová nálada ho neopustila. Pustila ho, a sedla si ke stolu.
,,Hm...co je dobrého?"
,,Guláš." Odpověděl jen, klisničky už přišly ke stolu. Podal jim misky s pokrmem a chleba. Hladově se do něho pustily. Sedl si vedle Beky, a jen je sledoval.
,,Ty nemáš hlad, strejdo?" Zeptala se se zvědavostí pegaska.
,,Ne....teď nemám, Lucky...." Hlesl, a pokračoval v němém pozorování Beky.

  Zatímco Aurora vyspávala kocovinu, Nightmare se snažil plnit její povinnosti. Byla smůla, že si jako kancelář vybral jídelní stůl. I se svačinou. Nějakým záhadným způsobem se mu dařilo nepošpinit dokumenty marmeládou, ani je nepoleptat kávou.
,,Tati, co to děláš?" Otázal se přicházející Mitnight. Medvědopony zvedl hlavu od papírů a jídla.
,,Co? Plním nějaký povinnosti..."
,,A přitom snídáš?"
,,Svačím. Multitasking," dodal se smíchem, a pokračoval. Mitnight ho chvilku pozoroval. Na stole plném papírů ho zaujala jakási obálka. Vzal ji do kopyt, a když se ujistil že je otec plně zaujat pojídáním vánočky s marmeládou, rychle ji otevřel, a i s obsahem utekl do svého pokoje. Začal si číst list papíru.
,,Hm....Tak tedy pozvánka? Čekal jsem peníze...no nic" povzdechl si po chvilce, a vrátil se do jídelny. Pozvánku jen položil na stůl, a odplížil se pryč.

  ,,Dobrou Mouse, dobrou Lucky." Usmála se na děti.
,,Dobrou mami!" Prohlásily dvouhlasně, a zachumlaly se do peřin. Beky zhasla světlo, zavřela dveře, a prošla chodbou k dalším. Nahlédla do pokoje přeplněného věcmi. Bylo tam mnoho knih, několik map, fotky, útržky z časopisů a novin, několik dalekohledů, hromady nesrozumitelných nákresů, různé metry a váhy, a lampy....V tomto chaosu se mohl vyznat jen jeho stvůrce. Bílý hřebec stál už zase před velkým zrcadlem, a bezduše do něho civěl.
,,Apo?" Trhl hlavou, otočil se k ní.
,,Beky.....děje se něco?" Zeptal se, na zrcadlo hodil deku a došel k ní.
,,Ne, jen jsem ti chtěla popřát dobrou noc," prohlásila, a pousmála se. Hřebec nehnul ani brvou.
,,Dobrou noc i tobě, Beky Black...." Řekl tiše po chvilce, vyvedl ji z pokoje a zavřel dveře. V zámku se ozval klíč.
Klisna si povzdychla, a došla do svého, prostornějšího, pokoje. Věnovala chvilku mapě, na které bylo již mnoho bodů, mnoho míst kde ho hledala. Vždy marně. Lehla si do postele, a chvilku ještě přemýšlela a vzpomínala. Nakonec ji vzpomínky zmohly, a usnula.

  ,,Twistede...."
,,Ano zlato?" Ožil hned hřebec, a otočil se k ní.
,,J-jsem...jsem těhotná..." Hlesla, a sedla si vedle něho.
,,To je skvělé!" Prohlásil, když ale viděl její obličej, zvážněl.
,,Ty...bojíš se že bude nemocné?"
,,Ano....a moc..." Povzdechla si, a hlavu dala do kopyt.
,,Tak moc se bojím...." Rozplakala se. Twisted nemohl nic jiného dělat, než ji obejmout.
,,Bude...bude zdravé. Slibuji." Bylo těžké to říct nahlas. On sám si to nemyslel....
,,Ale...ale ty..." Začala zmateně.
,,Ani jsem si nemyslel že mohu mít děti. Ta radiace..." Povzdechl si. Nepříjemné útržky vzpomínek se mu nahrnuly do mysli. Starlight se k němu silně tiskla, a plakala dál.
,,Z-zlato....co když bude mrtvé? Co když...co když bude postižené? Budeme mu moc pomoc? Budeme moc...mu dát vše co potřebuje?" Vzlykala dál. Nevěděl co říct. Jeho skelný pohled se upřel do uslzených očí klisny. Do těch nádherných fialových očí, co ho milovaly, a on miloval je. Ale ty se teď zmítaly v bouři emocí, v strachu a v obavách. On ale nechce aby se trápily.
,,Pokud osud dá, bude zdravé. A i kdyby ne...Uděláme vše co bude v našich silách. Teď se netrap, ať ti není špatně. Čekáme přece miminko....Měli bychom být šťastní." Prohlásil tiše, pevněji ji obejmul a chlácholil šeptem dál.