Žlutá klisnička skočila do vzduchu a pak udělala piruletu. Růžová sukýnka se hezky otáčela ve vzduchu s ní. Natočená hříva se zapletenými květinami. Kamenný výraz v nalíčené tváři. Pak potlesk a opona se zatáhla.
,,To bylo vynikající Sunny!" Prohlásila jedna z dalších baletek, její kamarádka.
,,Ano, věru vynikající. Až budete dospělá čeká vás skvělá kariéra..." Řekla učitelka. Klisnička se jen usmála, a šla se odlíčit. Pak se rozloučila s ostatnými a šla za rodiči, co čekali před budovou.

,,Hej! Kde jsi borůvko?" Velký černý hřebec se rozběhl lesní pěšinou, a hledal svého bratra. Náhle si všiml jakéhosi chomáčku světle fialové srsti, čouhajícího z keře. Zastavil se, sehl se k zemi a pak skočil na keř.
,,Jau! Hej, nerozmačkej mě!" Ozval se mírně přeskakující hlas. Fialový hřebeček se vyškrábal z pod svého bratra, a propaloval ho chvilku pohledem. Pak se ale zasmál.
,,Vyhrál jsi, Shadow. Vždy jsi mě našel....Ale příště nemáš ani se svým čumákem šanci!" Prohlásil, a už se rozešel domů. Shadow ho následoval.
,,Závidíš?" Fialový protočil očima.
,,Jo, úplně květinko." Prohlásil sarkasticky, šel ke zámku.
,,Čekej, Mitnighte!" Medvědopony už spěchal za ním.

Nakoukla do dveří, a pousmála se na svou dcerku co právě měla jednu ze svých lekcí na housle. Pak odešla za Fénixem, co v pracovně vyplňoval nějaké lejstra.
,,Blíží se Sunnyniny narozeniny,"
,,Hm, no a?"
,,No a? Bude jí šestnáct! Musíme udělat nějakou, krásnou velkolepou...." Fénix si zacpal uši, tuhle říkanku znal nazpaměť.
,,....A novináři, a hosté...Bude to skvělé! Souhlasíš?"
,,Hm....Ehm.....Ano?" Zkusil to. Popravdě si neuvědomoval co říkala. Celestie se usmála, a zatleskala kopyty.
,,Už se tak těším! Hned jdu na přípravy!" Prohlásila a odletěla pryč. Sunny zatím dohrála na housle. Teď ji čekal klavír. Povzdechla si, a počkala v pokoji dokud nepřišel hřebec co ji vyučoval.

Byl oběd. Mitnight se snažil nepozorovaně Shadowovi pod stolem podstrčit misku se salátem, co tak nenáviděl, zatím co Aurora se dívala z okna, a Nightmare byl plně zaujat talířem. Shadow misku už bral do kopyt, když se Nightmare k nim otočil.
,,Hm...máte nějaký plány?" Zeptal se aby nebylo takové ticho. Mitnight misku pustil, a dal kopyta na stůl, jakoby nic.
,,Asi si budu číst, a doučovat se...." Řekl klidně.
,,Um....N-ne, nemám plány...." Řekl nervózně Shadow, který se snažil udržet misku jen drápky. Jelikož žádné další otázky nenásledovaly, tak se začali zase věnovat jídlu, a předání misky.
,,Dnes večer nebudeme v zámku." Začala Aurora po chvilce. Synové se k rodičům otočili, náhle zaujati tou zprávou.
,,Jo, půjdeme ven...Aspoň chvilka bez vás bude ulevující...." Doplnil manželku ledabyle Nightmare. Ta ho sjela pohledem, na upozornění že to vyznělo špatně.
,,Hlavně buďte prosím hodní, a nechoďte po večerce ven. Ano?"
,,Samozřejmě matko a otče," odpověděli sborově. Nightmare se ušklíbl. Oslovení otec se mu líbilo.

Místností se nesl slabý dětský pláč. Doktor nesl opatrně v náruči čerstvě narozené hříbátko. Twisted držel unavenou Starlight za kopyto, a pozoroval doktora a hříbě. Bylo...tak maličké, slabé. Nemohlo ani dál křičet a plakat. Neotevřelo ani maličké očíčka.
,,C-co je špatně?" Zeptala se tiše Starlight.
,,Je nevyvinuté. Musí rychle do inkubátoru, sestro!" Sestřička ho vzala, a odnesla ho pryč.
,,T-to si ho nemůžu ani pochovat?" Klisna už vzlykala. Chtěla své dítě vidět, pohladit.....
,,Jeho, tedy její plíce jsou nedovinuté, má silnou podváhu, zrak taky ještě není v pořádku....Musí být v teple, a s podporou dýchání a výživou. Hned jak si trošku odpočinete, pustíme vás k ní." Twisted Starlight obejmul.
,,To bude v pořádku zlato..." Pokusil se ji obejmout.
,,Já chci své dítě," vzlykala a křečovitě svírala hřebce. Sestřička k nim došla s papíry.
,,Úmrtnost je sice vyšší, ale může přežít. Jméno pro ni máte? Nebo až....později?" Zeptala se opatrně. Starlight se podívala na Twisteda.
,,Co myslíš zlato?" Zeptal se.
,,Twisted....Heart..." Pípla a obejmula ho silněji.

Zaklaply se dveře. Nightmare kopyto v kopytu s Aurorou šli pryč. Shadow je s úsměvem pozoroval z okna svého pokoje.
,,Super, a teď jsme tu sami!" Prohlásil Mitnight co stál vedle něho, a zkoumal poočku bratrův pokoj.
,,No, ještě tu jsou stráže a služebnictvo," podotkl Shadow, vzal si z police labtop a svalil se do postele.
,,Ty se vážně budeš jen válet v posteli?"
,,No a? Já si budu dělat co chci, a ty si dělej co chceš taky....." Mitnight se zazubil.
,,Dobře tedy. Co chci.....Zatím ahoj brácha," odešel z jeho pokoje, a vydal se ke svému. Byl trochu menší, a v dost chaotickém stavu. Po chvilce hledání nalezl svůj kabát a batoh, vzal si ho a šel k bráně z hradu. Proklouznout mezi podřimujícími strážemi nebylo těžké, pak už jen seběhnout do města. Schoval se do jedné z prázdných uliček, a chvilku poslouchal. Žádný klapot kopyt, žádné útržky rozhovoru. Nikde nikdo. Pousmál se, už byl ujišťen že ho nikdo neuvidí. Zhluboka se nadechl, a pomalu vydechl. Párkrát to zopakoval, soustředil se.

Sunny pozorovala zanikající západ slunce. Někdo ji zezadu obejmul. Trhla pohledem k osobě.
,,Och, to jsi ty mami...." Vydechla a usmála se. Celestie úsměv oplatila.
,,To představení bylo nádherné, máš talent..." Zopakovala již po třinácté. Sunny protočila očima.
,,Díky......" Nevěděla moc o čem mluvit.
,,Hm.....je moc hezky."
,,Ano, jsou klidné časy......" Usmála se Celestie.
,,Už půjdu spát. Kdybys ještě něco potřebovala, hledej tetičku Lunu, ju?" Sunny pokývala hlavou že chápe, a počkala až matka odejde.