,,No konečně tu jsi!" Usmála se medvědoponička, a upila ze šálku čaje.
,,Taky tě ráda vidím Twisted. Měla jsem lekci piána, a učitel po mě chtěl přehrát tu skladbu snad tisíckrát....Proto jsem tu pozdě," objasnila Sunny, a položila černé sluneční brýle na stůl.
,,Víš jak těžké je dostat se ze zámku bez toho, aby mě stráže chyzli a nevyslýchali? A co teprv když jdu po ulici..." Povzdechla si.
,,Proto máš na hlavě ten babičskovský šátek?" Uchetla se Twisted.
,,Hele- jo, vypadám v tom o padesát let starší, ale jako maska to funguje skvěle." Zamumlala, a rozhlédla se po čajovně.

   Mitnight se díval z okna svého pokoje na dvůr hradu. Jeho tvář značila chmury. Otec i bratr odjížděli na výpravu. Nightmare s tím nápadem přišel před dvěma týdny, a společně se Shadowem k tomu nakonec Auroru natolik nadchli, že souhlasila. Představa toho šedého oživlého plyšáka, jak se brodí vánicí, byla sice úsměšná, ale Mitnight věděl že mu bude bratr chybět. Shadow se snažil Mitnighta zabavit jak jen mohl. Často k němu zašel do pokoje, s nějakou deskovou hrou, kusem koláče a dvěma šálky horkého čaje. Povídal si s ním, hrál hry, sledoval filmy...A odpustil mu že mu vzal jeho energii....

   Nightmare ještě jednou kontroloval jestli má v brašnách všechno potřebné, a Aurora donutila Shadowa vzít si na sebe ještě jeden svetr.
,,Ale mami, vždyť jsem medvědopony, na mráz jsem stavěný!" Protestoval marně se smíchem.
,,To sice ano, ale nachladit se můžeš i tak. Dávej na sebe pozor, Shadow," řekla mile, a obejmula ho.
,,A ty drahý, slib mi že se o něj dobře postaráš. I o sebe,"špitla k Nightmarovi. Ten se jen zazubil.
,,Nemusíš se bát, Auro. Sice jdeme až někam k severnímu pólu- ale  budu na tebe celou cestu myslet." Přitáhl si ji k sobě a dal jí ještě pusu. Ona se od něj za chvilku odtáhla, a ještě mu podala další šálu.
,,Tak hodně štěstí, vy mí dva medvídci," pousmála se Aurora a rozloučila se s nimi. Když se už oba dva stráceli v dálce, za clonou padajícího sněhu, v očích se jí třpytily slzy.

Tak, konec knížky. Snad se líbila (^^)