Hermiona Jean Grangerová

Když jsem se vrátila do společenské místnosti, tak se mě na něco zeptali, jak jsem tušila. Kde už na mě mimochodem čekali Poberti i s holkami. Tedy hlavně James se zeptal.

„Co ti chtěl?“ zeptal se James. Lily stojící vedle něho do něj dloubla a řekla: „Jasně jsme se domluvili, že se nebudeme ptát.“

„To nic Lily. Nebylo to nic důležitého.“ řekla jsem.

Sirius ke mně přistoupil a vzal mě do náruče. „Siriusi pusť mě.“ řekla jsem a u toho se trochu zamračila. „Nepustím svojí holku, kterou miluju a s kterou nejspíš budu mít i dítě.“ řekl a odnesl mě do jeho postele. A poté co mě na ni položil si lehnul vedle mě.

„Odpočívej.“ řekl mi a dal mi pusu na čelo.

***

O dva dny později

***

Od toho dne, co se objevil ten nápis už uběhly dva dny. A také přibyli zkamenělí studenti. Sirius se ode mě nehnul ani na krok, protože se o mě možná o nás bál.

Už od rána, co jsem se vzbudila jsem měla divný pocit. Netušila jsem proč, ale nechala jsem to být. „Nechceš si dneska po večeři vyjít? Sešli bychom se před velkou síňí a nebo bych si tě našel na plánku Pobertů.“ zeptal se mě Sirius ve společenské místnosti.

„Ano moc ráda.“ odpověďela jsem ale to jsem ještě netušila, co se stane.

***

Zrovna jsem dovečeřela, když v tom jsem měla zas divný pocit. A tak jsem nevědomky vstala od stolu a šla tam, kam mě moje nohy nesly. Z dálky za mnou jsem slyšela volajícího Siriuse mé jméno.

Došla jsem k jedné z chodeb, kde byl nový nápis. U něhož stál ředitel a učitelé.

Bylo tam napsáno toto:

Odnesl jsem si jednu prvačku. Její kosti zůstanou v tajemné komnatě.

Zmijozelův dědic.

Ihned mi došlo, že to nemůžu takhle nechat. Však já vím kde je ta tajemná komnata. Můžu ji zachránit. A to i když to znamená riskovat. Riskovat svůj život.

Podívala jsem se na hodinky. Ještě jsem měla jednu hodinu času. A tak jsem se rozběhla k záchodkům uplakané Uršuly.

A jenom díky tomu že Harry mluví ze spaní hadí řečí, tak jsem se něco neučila. A řekla to co si pamatuji.

Tajemná komnata se začala pomalu otevírat. „Tak jo Hermiono, ty to zvládneš.“ povzbudila jsem se a skočila do potrubí. Dolů nebylo vůbec vidět.

Když jsem dopadla tvrdě na kosti, tak jsem se pomalu postavila. Dopad celkem bolel, ale zvládla jsem to.

Rozešla jsem se potrubím k dveřím od tajemné komnaty. U takového toho klíče jsem zase řekla něco hadí řečí. A šla dál téměř možné smrti.

__________________________________

467 slov

Tak lidičky je tu další kapitola. Co se vlastně stane mezi Siriusem a Hermionou? A proč vůbec šla za Brumbálem? I když jasně! To je vypsáno ve hvězdách. 🤗💞

S láskou vaše Herm 🕊