kapitola čtrnáctá a půl
Nick
Já ho nenávidím. Já ho opravdu jednou utopím v té debilní kašně, to si děláš prdel. Taková kocovina. Proč já s ním doháje chodím chlastat, proč? Proč?! Vsadím se, že on bude úplně v pohodě. Aspoň, že Karl bude stejně v háji jako já. Hmmm Karl...
S malým nádechem jsem svůj nos zabořil zezadu do jeho krku, nasávající jeho vůni. Smrděl. Jeho vlasy byli cítit od potu, přesto jsem však nehodlal odtáhnout se, či se jen o milimetr pohnout. Možná jenom kdyby to mělo být blíže k němu, to bych o tom zauvažoval. Svou ruku jsem opatrně posunul více dolů, kde jsem narazil na další paži. Na paži, co nepatřila Karlovi. Uvnitř mě se ozval jen jeden instinkt a to do ní praštit, a ač mě hlava bolela jako střep, bylo moc ráno. Nebyl čas vyhánět ty dva z mé postele, abychom se všichni tři rozešli svojí cestou, proto jsem onu paži lehce pohladil prsty, než jsem našel pohodlnou polohu.
Povzdechl jsem si.
Včera jsme to přehnali. Nevím, kolik jsme toho vypili, ale jsem si jistý, že toho nebylo málo. Netěšil jsem se na onen úklid, co mě čekal. Za všechno tohle mohl Alex. Idiot.
Znovu mě přepadla chuť pohnout rukou a pořádně ho praštit, na to byl včerejšek ale moc fajn, abych ho mohl obviňovat. Vlastně jsem mu chtěl za to poděkovat, všichni čtyři jsme potřebovali nějaké odreagování a včerejší den...hah, byl skvělej.
Karaoke je karaoke, miluju ho a vždycky jsem ho zbožňoval. A s těmi třemi byl vždy nejlepší. Jakože promiň Clayi, ale na ty tři nemáš, oni aspoň chytají oproti tobě text.
A ty věci potom? Jednoduše sedmé nebe.
Jedna místnost, tma, nad námi hvězdy z projektoru. Alkoholem zamlžený mozek, joint kolující v kruhu. My. My a zkouřené myšlenky o životě.
Může být villager v minecraftu gay?
Je Clay dogboy nebo catboy? George je definitivně catboy.
Vyspali bychom se radši s Hannah Montanou nebo s Tylor Swift?
Vyspali bychom se s Harrym Stylesem?
Odpověď byla ano.
Mají berušky opravdu sedm teček?
Když jsou naše hlavy v jiné dimenzi, vždy jsme tak trochu jiní. V ten večer to nebylo jinak. Leželi jsme na zemi, v tichu jsme si posílali jointa, přemýšleli jsme. Byli jsme spolu a po dlouhé době jsme zase nic nemuseli řešit. Já nemyslel na školu, Q neřešil žádnou rodinou restauraci, Karl...byl prostě s námi, on má jako youtuber dost času na všechno.
Nebylo to poprvé ani naposled, kdy jsme se zkouřili a následně si celé hodiny povídali, tiše se smály, a jednoduše jsme to byli my. Tyhle večery byli vždycky fajn.
Zapípal mi mobil.
Clay: Dobré ráno, bolí hlavinka?
Nick: Naser si.
Debil.
Nick: Co chceš?
Na další zprávu jsem musel chvíli čekat, mezi kterou jsem opatrně sundal ruce z Karla i Alexe, tak abych ani jednoho neprobudil. Alex by sice měl jít do práce, nebyl však ještě čas na to je vzbudit. Na to spali až moc poklidně a prostě...ne. Došel jsem se mezi tím co odepisoval vychcat.
Clay: Jste všichni v pohodě?
Kluci spali u mě v posteli, asi je bude bolet hlava, ale jinak se nic nestalo. Co se staral? Bylo to divné.
Odepsal jsem jednoduché 'jo', po kterém mi vesměs ihned přišla další zpráva.
Clay: VŠICHNI?
Nechápal jsem. V životě se takhle o mě, Karla ani Alexe nestaral, sice ano, podle těch videí, co jsem mu večer předtím poslal, muselo vypadat, že jsme nemohli zvládnout dojít ani do pokoje, ale nebylo na nich nic velkého. Nebylo, že? Pokud jsem tedy na něco nezapomněl. Nezapomněl...
George. Doháje, George!
To byla první myšlenka, která mě praštila do obličeje, takže jsem se s menším infarktem zvedl z gauče, mířící do Clayova pokoje.
Jak jsem doháje mohl zapomenout na George? Gratuluju Nicku, první ho opiješ a teď ho možná znovu zabiješ? Včera toho nevypil málo. Vypil toho kurva hodně! Ješkovi, já jsem takovej debil.
Když jsem však vešel do pokoje a on v poklidu spal, polila mě vlna klidu. Byl v pohodě. Uf. Do hlavy mě ale udeřila další, trochu jiná myšlenka...
Proč se Clay stará? Chce mi snad něco říct?
Odepsal jsem mu.
Nick: Je v pohodě. Spí v tvé posteli. Mám se ptát?
Clay: Ne.
A tak jsem se neptal.
****
Taková kratší kapitola, tak snad nevadí :D
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top