George

S Nickem jsme byli na cestě...na cestě někam. Jeho kamaráda restaurace byla jen malý kousek od Nickova bytu, takže netrvalo moc dlouho a stáli jsme před restaurací, nebo...byla to restaurace? Pravděpodobně. Bistro? Nebo snad bar? Jedno z toho to bylo, i když...vzhled oné restaurace mě jaksi děsil.

Budova byla zbarvená do křiklavé žluté a červené, u čehož nesla neonové cedule kaktusu, chilli papričky, dokonce i sombrera s pivem. Nechyběl ani neonový nápis 'chile no encontrado', což byl pravděpodobně název restaurace, který jsem já však přeložit neuměl, díky čemuž jsem se dozvěděl, že španělsky neumím. Bylo by fakt divné, kdybych uměl. Já i všichni okolo museli jasně pochopit, že ona budova patří rodilým Mexičanům, kteří jsou na svou domovinu opravdu moc hrdí. Všechno na tom místě křičelo 'mexiko', dokonce i ta dřevěná cedule u silnice s nápisem Taco a šipkou musela být jejich, nikdo jiný by sem něco tak moc otřesného a kýčového nedal.

Povzdechl jsem si, u čehož mě do nosu udeřila vůně mexického jídla. Asi. Muselo být mexické, kdyby bylo jakékoliv jiné, definitivně bych odmítl v téhle restauraci pracovat. Nechtěl jsem potkat nějakého chlápka se sombrerem, knírkem a hrozným mexickým přízvukem...nebo, byl mexický přízvuk hrozný? Neuměl jsem si ho představit. Neuměl jsem si představit žádný přízvuk, jako bych nikdy žádný neslyšel.

Kdo přišel z oné budovy, mě celkem překvapil.

„Hola, Nicko, hola!," pozdravil mého kolegu o něco mladší klučina než já, skoro až pištivým hlasem s velikým úsměvem na své tváři a...čepicí na hlavě. Měl na ní nápis LAFD. Nehodlal jsem se ptát, co ta zkratka znamená ale ten kluk...byl roztomilý. Vypadal přátelsky.

„Nazdar, kámo!," vrátil mu Nick pozdrav s úplně stejně najetou energií, kterou, přísahám, při cestě tam ještě neměl. Vždyť skoro křičel a to byl onen Mexičan tak metr od nás. Jen jsem se na ně lehce překvapeně díval, jak se na sebe culí, ťukají si pěstí a následně Nick kluka s čepicí chytá přátelsky kolem krku a přitahuje si ho k sobě blíž. Mexičan byl menší než můj společník, tím pádem i menší než já, ač jsem měl s Nickem rozdíl tak centimetr, možná ani to ne.

Nejistě jsem si prsty překryl lemem mikiny, čekající až se ty dva dosmějí a konečně mi začnou věnovat pozornost, což netrvalo překvapivě tak dlouho, neboť se Nick pokusil Mexičanovi posunout čepici do očí, aby nic neviděl, takže se menší naštval, vycházející z něho španělská nadávka (?) 'Chinga tu madre'. Nakonec se otočil na mě, u čehož nasadil znovu úsměv, podávajíc mi ruku. Líbil se mi. „Alex, ty?"

A bylo to tu. Panika. Moje jméno. Nemám jméno! Neexistuje. Není. Nebo možná ano, ale já ho nevím. Nemůžu říct, že ho nevím, už teď musím být za idiota, protože se ze zoufalosti ptám na práci u něho v restauraci.

Musím něco říct. Řekni něco!

Těkal jsem pohledem po okolí. Na projíždějící auto se značkou, na ceduli s nápisem taco. Ne, nemůžu se jmenovat Taco. Koukal jsem na palmy kolem, jestli z nich něco nevykoukám, než jsem konečně narazil na budovu s nápisem www.george.com. George. George.

„Jsem George," promluvil jsem po nějaké chvíli, také mu stiskávajíc ruku. George zní docela fajn, ne? Na ujištění jsem si sám pro sebe ještě přikývl. Líbilo se mi to jméno.

„Tyvole kámo, ty sis vzpomněl, jak se jmenuješ!," vykřikl vedle mě Nick s energií, kterou měl jisto jistě jen díky Mexičanovi vedle, chytající a cloumající mi vesele s ramenem. Smál se. Bylo milé ho sledovat takhle veselého.

„Ehm, jo, asi jo...?," zabrblal jsem spíše v otázce, nakrčujíc u toho nejistě obočí. Jo, moje jméno, jasný....heh.

Nebylo moje.

Snažil jsem se posměšně neprotočit oči, či si aspoň neodfrknout, ještě chvíli jsem to v sobě musel ale držet. Nemohl jsem být...být....ne zlý, já nechtěl být zlý. Nevěděl jsem, jaký jsem. Kdo jsem?

Alex na nás zíral s mírně pootevřenou pusou a totálně v šoku z toho, co právě Nick vypustil z pusy. Přísahám, zíral na mě dobrých deset v vteřin, mezi kterými jsem hodil po Nickovi velice zmatený snad i s podkladem otrávenosti pohled s otázkou 'je v pohodě, kámo?', snažící se osvobodit svou ruku z té jeho. Co však Mexičan udělal potom, jsem nečekal.

Alex vyprskl smíchy, mě konečně pouštějící znovu tím svým pištivým hláskem napodobující mě: „George, jmenuju se George," rozhazující u toho rukama, načež se začal smát i Nick. Kam jsem se to doháje dostal?

Pousmál jsem se.

Tak moc jsem mu chtěl jeho (pravděpodobně) přátelské vysmívání oplatit, na to byl však ještě čas. Uvědomoval si, jak moc vtipně zněl jeho hlas, když mluvil takhle vysoko? Napodobit ho byl v tu chvíli můj sen, já měl však důležitější věci na práci. Nezapomněl jsem během té chvíle, že jsem vesměs bezdomovec, proto jsem jen s uchechtnutím protočil oči, sám si to vykračující dovnitř, protože jsem věděl, že mě ti dva budou následovat.

Těšil jsem se na práci s Alexem, tušil jsem, že si s ním budu rozumět.

Hlavou mi běžely otázky, jestli Nick už Alexovi říkal o mé situaci. Jestli mu řekl, že o sobě nevím nic, že nemám nic, že jsem vesměs nikdo. Když jsem včera zíral do onoho zrcadla, viděl jsem kluka v obří mikině. Nepřipadal jsem si na 21 let. Nepřipadal jsem si jako já. Což nedávalo smysl, protože já nevěděl, kdo jsem. Huh, nechtěl jsem se to v tu chvíli sám se sebou rozebírat.

Rozhlédl jsem se. Zevnitř vypadala restaurace stejně mexicky jako z venku, v ten moment se však přidala uprostřed mramorová fontána, palmy a na podlaze jakési ornamenty. Pojďte do mě, dejte mi víc mexických věcí. Všude na stěnách byli kresby podobné neonovým cedulím, které vyseli na budově, přece nesměly chybět kaktusy, sombrera a knírky i uvnitř. Překvapivě se mi to ale líbilo. Bylo to jaksi...útulné. Milé.

„Jorge, budeš pracovat za kasou," hodil po mně šťastný výraz Alex, než však stačil říct cokoliv dalšího, začal se smát, neboť jsem po něm s pobaveným 'co' hodil zmatený pohled. Kdo je doháje Jorge /Chorche/?

„Od zítřka je kasa tvoje, mám to pro jistotu zopakovat ještě jednou?," optal se provokativně znovu Mexičan v čepici, já mající chuť mu opravdu něco říct. Fuuu, buď milý, nebo ti tu práci nedá. Nedělej si z něho srandu, mlč.

„Jasný, chápu," pokýval jsem hlavou, sám sebou zmatený, proč mám chuť se také smát. Ti dva takhle spolu...dávali až moc přehnaně dobrou energii. Nutilo mě to se k nim přidat, být stejně nadšený, stejně se jako ti dva navzájem provokovat.

Mají v té fontáně nějaké peníze?

Bez rozmyšlení jsem se k ní vydal, u čehož mi neběhala v hlavě myšlenka, že kdyby tam nějaké byli, že bych je neukradl. Jednoduše mě to jenom zajímalo, nic víc. Opravdu.

A ano, byli tam nějaké drobné. Osobně si nemyslím, že by se vůbec vyplatilo pro ty centy natahovat, ač...ten jeden dolar, co nebyl z nějakého důvodu rozmočený, vypadal celkem lákavě.

„Potop se pro to," ozvalo se najednou za mnou, já sebou vylekaně trhajíc. „Teda myslím, natáhni se pro tu dolarovku," opravil se s rychle Nick, já se mu zpříma dívající do očí.

„Nebudu se pro to natahovat."

„No tak, dělej, Q se nedívá," naváděl mě s mírným potutelným úsměvem Nick, mobil v ruce, já znovu házející zmatený pohled. Q? Můj společník nade mnou protočil oči. „Alex."

„Co za to?," optal jsem automaticky, nepřemýšlející, nad onou otázkou. Proč jsem se zeptal, vždyť ji ani nechci! Doháje, Georgi!

Nick se na mě lišácky zazubil, až mu oči zářily šibalstvím, následně se pravdu se zamýšlející co za to. Mohl jsem vidět kolečka, co se mu točili v hlavě.

„Abys dokázal, že nejsi srab," pokrčil nakonec rameny, během čeho si také složil ruce na hrudi.

„Co? To nedává smysl," odfrkl jsem si, protože...nedávalo, co to je za důvod?!

„Dobře, jsi srab," vrátil mi stejným tónem Nick, já na něho pohoršeně otvírajíc pusu. Prosím?

„Nejsem..." Jen tak tak jsem držel normální tón, ač chuť se s ním hádat...už teď jsem musel znít tak nějak nepříjemně. Naštvaně.

„Dobře, můj nový spolubydlící je srab," pokrčil rameny Nick vítězně posměšným tónem, ale když už se chtěl otočit a jít za Alexem, uchechtl jsem se.

Chtěl, abych se vytočil? Měl to tu.

„Dobře, udělám to, máš to mít," dořekl jsem stejně soutěživě, načež jsem doslova celý rukáv "mé" krásné mikiny ponořil do vody, vytahující dolarovku. Falešnou dolarovku.

Z druhé strany místnosti se ozval Alexův smích.

„Tyvole, Clayova mikina!," vyjekl Nick a já vybuchl smíchy.

****

chile no encontrado = chilli not found

Chinga tu madre = Polib si prdel. 

Hezký den přeji :)

Steff