Postaral jsem se o Jaemina; převlékl jsem ho, uložil do postele a položil vedle ní lavór, a také jsem uklidnil ono znečištěné místo. Poté jsem se vrátil dolů a všiml si, že Jaehyun už tady není. Nebudu lhát, dost jsem si oddechl.

Šel jsem tedy do kuchyně a připravil pro své nemocné Zlatíčko čaj a do misky mu nasypal piškoty. Jelikož jsem teprve ohříval v konvici vodu, misku jsem odnesl Jaeminovi do pokojíčku. Misku jsem ovšem musel položit na stolek, protože Jaemin spinkal. Pousmál jsem se a vrátil se do kuchyně, kde už voda byla připravena, a tak jsem ní zalil čaj.

,, Mami ? " zatahal mě za nohavici Jeno, aby úplně získal mou pozornost.

,, Ano, Zlatíčko ? " otočil jsem se k němu s menším úsměvem a čekal na co se zeptá.

,, Ten pán co tady byl... My ho známe ? " otázal se a já se zarazil. Co mu sakra Jaehyun řekl, že se mě ptá na takovou věc.

,, Já ho znám, ale ty a Jaemin ne. Vlastně jste ho potkali před pár dny, když jsme byli venku se strýčkem Jaehyunem a Johnnym. " vysvětlil jsem mu.
,, Pročpak se ptáš ? " nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

Jeno pokrčil rameny.
,, Říkal, že mu přijdu něčím povědomí, ale vůbec mi nedokázal říct čím. " pověděl mi.

,, Aha. " přikývl jsem. Moc jsem nevěděl co víc říct. Upřímně jsem dostal strach, že Jaehyunovi brzy dojde, že Jeno a Jaemin jsou jeho ( i když Jaehyuna a jeho slepičí mozeček znám ).

,, Taky mi říkal o svém synovi, Lonjunovi. " posadil se v kuchyni ke stolu.
,, Moc rád bych si s ním někdy hrál. "

,, Jmenuje se Renjun, Zlatíčko. " opravil jsem ho, ale neubránil jsem se menším uchechtnutí.
,, A uvidíme. Někdy se s Renjunem setkat můžeš, ale teď je Jaemin nemocný, takže musíme počkat až se vyléčí. " vytáhl jsem s hrníčku sáček a vyhodil ho.

,, Tak jo. " Jeno souhlasil, ani neměl na výběr.
,, Můžu jít za Jaeminem ? Nechci, aby byl sám, když je nemocný. "

,, Jeno, Zlatíčko. " vzal jsem hrníček do rukou a otočil se zpět ke svému synovi.
,, Nechci, aby jsi se taky nakazil. "

,, Ale Nana bude určitě smutný, když ho nechám zavřeného v pokojíčku. " hodil na mě své štěněčí očka a ještě použil přezdívku, kterou Jaeminovi dal ( Jaemin pro něj má také jednu, Nono ).

,, Nana teď spinká, ale až se vzbudí, tak uvidíme jak se bude cítit, ano ? " pousmál jsem se a volnou rukou ho pohladil po vlasech.

,, Dobře ! " řekl nadšeně a běžel zpět do obýváku, kde měl roztahané hračky.

Pokroutil jsem nad ním s úsměvem hlavou a šel zpět do pokojíčku. Vedle misky s piškoty jsem položil hrnek s čajem a zase odešel. Nechci totiž Jaemina ničím rušit, když spinká.

Jena jsem nechal si hrát a já se zase přemístil do kuchyně, abych mohl přichystat oběd. Vytáhl jsem si vše potřebné a pustil se do toho. Myslel jsem si, že při vaření zapomenu na dnešní setkání s ním, ale bylo to přesně naopak; myslel jsem na něj víc a víc.

Po obědě jsem Jena na chvíli poslal za Jaeminem, který už byl chvíli vzhůru. Pustil jsem jim tam pohádku a Jena upozornil, aby nebyl moc blízko svého bratra. Zní to sice krutě, ale už tak dost riskuji tím, že ho vůbec k němu pustím.

Já sám jsem šel do svého pokoje a zavolal Taeyongovi, abych mu mohl vynadat za to, že Johnnymu prozradil mou adresu.

,, Doyoungu, ahoj. " hovor mi přijmul hned po prvním zazvoněním.
,, Potřebuješ něco ? " otázal se.

,, Ne ne, nic nepotřebuji. " řekl jsem.
,, Ale rád bych věděl, proč jsi Johnnymu řekl mou adresu ? To tě nenapadlo, že to vyzradí Jaehyunovi, který za mnou nečekaně přijde ? " šel jsem rovnou ke svému tématu.

,, On u tebe byl Jaehyun ? " úplně ignoroval všechno co jsem mu řekl. Jediná věc, která ho zajímala, byla návštěva od toho vola.

,, Ano, byl. " potvrdil jsem mu to a začal si hrát s lemem od trička.
,, Chtěl vědět, proč jsem ho ignoroval, a taky jsem zjistil, že má syna. " pověděl jsem mu nově získané informace.

,, Nevěděl jsem, že má syna. Nikdy bych do něj neřekl, že bude mít dítě. " řekl značně překvapeně.

,, A má rovnou tři. " vydechl jsem a překroutil nad jeho poznámkou očima.
,, Myslím, že to teď ale není důležité. Moc rád bych věděl, proč jsi mou adresu dal Johnnymu. " položil jsem svou původní otázku znovu.

,, Oh, tohle. " odmlčel se.
,, Za to se moc omlouvám, ale Johnny říkal, že by se za tebou moc rád stavil, protože má prý nějaké hračky, které by se mohly líbit klukům. " vysvětlil mi.

,, Uhm. " kývl jsem hlavou jenom pro sebe, protože Taeyong mě stejně nevidí.
,, No, tak co už. " vydechl jsem.
,, To už je všechno, díky. "

,, Ještě jednou se omlouvám. Nenapadlo mě, že by tvou adresu prozradil Jaehyunovi. " ještě jednou se omluvil.

,, To nic. Měj se, Taeyongu. " rozloučil jsem se a hovor ukončil. Pak jsem si ovšem vzpomněl, že jsem se ho chtěl zeptat na telefoní číslo Johnnyho.

Napsal jsem mu tedy pouze SMSku, na kterou jsem dostal odpověď téměř rychle. Jeho číslo jsem si uložil a ihned mu napsal. Samozřejmě jsem nezapomněl uvést i své jméno, aby věděl, kdo mu vlastně píše.

Hned po odeslání mi došlo, že jsem nejspíš udělal prisernou chybu a těch šest let bez něj na mě začíná doléhat.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Přináším novou kapitolu !! Je to teď takové o ničem, ale mělo by se to brzy rozjet ( pokud teda nepozměním děj 😅 ).

Jinak, jaké jste měli vysvědčení ?❤

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere