Natáhl jsem se pro svůj mobil, který byl na nočním stolku a najel na kontakty. Vcelku se divím, že jsem to vůbec zvládl, protože ještě před chvílí jsem se nebyl schopný ani nasnídat. Samozřejmě jsem jako prvnímu chtěl volat Taeyongovi, ale tu myšlenku jsem okamžitě zavrhl ( myslím, že by mi to ani nezvedl ).

Druhá možnost byl Ten. Tam ovšem hrozí, že kdyby se o mě přijel postarat, tak se on a Taeyong pohádají a to nechci. Určitě ne teď, když se za pár měsíců mají brát. Je mi jasné, že se nějaké té hádce nevyhnou, ale určitě se nemusí hádat kvůli mně.

Třetí možnost, Johnny. On by si ze mě bohužel dělal srandu, ale větší problém je to, že on a Jaehyun jsou nejlepší kamarádi a on o tomhle neví. Jaehyun je pro něj něco jako nevinný kamarád, i když tomu tsk vůbec není, ale co já s tím nadělám ?

Poslední možnost, u které se vůbec divím, že na něj myslím, je samotný Jaehyun. Díval jsem se na jeho jméno ve svých kontaktech a prst mě u toho příšerně svrběl. Vedl jsem boj sám se sebou, který jsem prohrál. Ano, Jaehyunovi jsem zavolal.

,, Doyoungu ! " ozvalo se hned z druhé strany hovoru.
,, Pročpak voláš ? To ti včerejšek nestačil ? " i přesto, že ho nevidím, tak si dokážu představit ten jeho výraz vítězství.

,, A-ahoj, Jaehyune. " lehce jsem se zakoktal. Byl jsem z toho dosti nervózní, nikdy jsem totiž Jaehyunovi takhle nevolal. Jen, když jsem ho potřeboval sexuálně.
,, Vlastně volám kvůli tomu, jestli by jsi za mnou nemohl přijít a trochu mi pomoct. " pověděl jsem mu pravý důvod.

,, O jaké pomoci tady mluvíme, Doie ? " otázal se. Podle tónu jeho hlasu mi došlo, že zase myslí na sex, ale nemám se proč divit ( vždyť mě má jen na sex ).

,, Hele, Jaehyune, prostě potřebuji pomoc se pohybovat po domě, a tak. " vydechl jsem a hned začal litovat toho, že jsem vůbec přemýšlel o tom, že mu zavolám.

,, Ale ale. Copak, náš Doie se nemůže pohybovat bez pomoci druhých ? " zasmál se. Doslova se mi vysmíval ( to jsem vážně měl zavolat Johnnymu ).
,, To jsem tě tolik zřídil ? Myslel jsem, že toho vydržíš víc. "

,, Víš co ? Zapomeň, že jsem ti volal. Už vím, že to byla blbost a už to nikdy neudělám. " moc dobře jsem věděl, že to teď ukončit bude nejlepší možnost.
,, Měj se, Jaehyune. "

,, Počkej, ty jsi si opravdu myslel, že ti přijdu pomoct ? " stihl se zeptat dřív, než jsem hovor ukončil.

,, Možná... " zamumlal jsem. Něco na jeho slovech mě dost ranilo, ale snažil jsem se to hodit za hlavu a nic si z toho nedělat.

Jaehyun se hlasitě zasmál.
,, Pane Bože, Doyoungu, ty jsi opravdu neuvěřitelný. " pořád a pořád se smál.
,, Copak jsi nějaká teen girl, která potřebuje péči po každém sexu ? "

,, Ne, nejsem. " zavrhl jsem to, i když vlastně něco takového jsem, ale to jen kvůli němu. Kdyby na mě nebyl pokaždé hrubý, tak to zvládám mnohem líp.
,, To už ani nepoznáš vtip ? " hraně jsem se zasmál, aby si o mně Jaehyun nemyslel, že jsem slaboch.

,, To byl vtip ? " poznal jsem, že je naprosto překvapený.
,, Musím uznat, že jsem ti na chvíli uvěřil, Doie. Opravdu jsi mě dostal. No, i kdyby to byla pravda, tak bych stejně přijít nemohl. Jsem teď totiž na rande. "

,, Na rande ? " otázal jsem se nevěřícně. Jaehyun je s někým na rande ? To pro něj opravdu nic neznamenám ?
,, Tak to se moc omlouvám, že vyrušuji. Už to tedy ukončím. Ahoj " hovor jsem rychle tipl a mobil nechal spadnout do klína.

Jaehyun je na rande. On je na rande hned druhý den, co jsme spolu spali. To není možné... Do očí se mi nahrnuly slzy a já je nechal ať si klidně tečou po mých tvářích. Tahle novinka mě naprosto zničila.

Můj mozek se jakoby obalil do něčeho temného a fungoval plně za mě. Nepamatuji si totiž, že bych se sám zvedl z postele, i přes tu příšernou bolest, a zalezl si do koupelny, kde jsem ze skříňky vytáhl jednu zářivou věcičku a posadil se na studenou podlahu zády k vaně.

V hlavě se mi přehrávala jeho slova 'Jsem totiž na rande.' pořád a pořád dokola. Myslel jsem si, že mezi námi něco je, ale vypadá to, že to byla jen má fantazie.

A tak jsem se rozhodl jednat.

Řízl jsem se do ruky jednou, a pak po druhé a po třetí, až jsem to přestal počítat a jen se bezmyšlenkovitě řezal. Zajel jsem i více do hloubky, abych to měl rychleji za sebou. Protože co je život, když mně v něm Jaehyun nemiluje a má mě jenom jako hračku.

Po nějaké době jsem pocítil menší únavu, a tak jsem se vším přestal a jen zůstal opřený o vanu smířený se svým osudem. Zavřel jsem oči a vnímal jenom bolest. Ani nevím jestli je to bolest kvůli těm ranám nebo mě prostě bolí celé tělo, protože jsem se až moc hýbal.

Ale co ? Brzy mě nebude bolet nic a já se budu mít jenom dobře.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

😇😇

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere