K večeru mě pustili z nemocnice domů, a tak mě ( a Jena s Jaeminem ) Taeyong s Tenem odvezli. Samozřejmě oba dva se mnou chtěli doma zůstat, ale já jim to po cestě v autě rozmluvil.

,, To je Johnny ? " zamumlal svou otázku Ten, když zaparkoval před domem.

,, Hm ? " nakrčil jsem obočí a vykoukl ven. Opravdu tam byl Johnny a vypadal, že na mě čeká už delší dobu.
,, Pohlídejte kluky. " řekl jsem a vysedl z auta, abych mohl za Johnnym.

,, Doie, pane Bože. " okamžitě mě sevřel v pevném objetí. Já mu objetí samozřejmě oplatil, ale byl jsem lehce zmatený, co tady dělá.

,, Johnny, co tady děláš ? " otázal jsem se.
,, Vypadá to, že na mě čekáš už delší dobu. Měl jsi jít domů. " pověděl jsem mu a z objetí ho stále nepouštěl. I kdybych ho pustil, tak se vsadím, že Johnny to samé neudělá.

,, Potřeboval jsem vědět, že jsi v pořádku. " jednou rukou mě víc sevřel a tou druhou mě začal hladit ve vlasech.
,, Byla pro Jaehyuna policie a mě se ptali na nějaké otázky. Díky tomu jsem zjistil, co ti Jaehyun udělal a... Strašně moc mě to mrzí. " hlas se mu ke konci zlomil.

,, Johnny, ty za nic nemůžeš. " dal jsem mu pusu na tvář, abych ho nějak uklidnil.
,, Jaehyun je prostě... Jaehyun. " povzdechl jsem si.

,, Kdybych ho ale neseřval za to, co všechno ti udělal, on by za tebou nepřišel a neprovedl ti to. " z objetí mě pomalu pustil, aby se mi podíval do očí.
,, Omlouvám se. "

,, Tvá chyba to není. " položil jsem mu ruku na tvář a trochu se pousmál. Palcem jsem mu setřel slzu, která prostě chtěla ven.
,, Ale... Říkal jsi, že ho odvedli ? " zeptal jsem se.

,, Ano, ale jenom na den, než se potvrdí testy nebo něco takového. Moc jsem je nevnímal. " podíval se na mě provinile.

,, To nevadí. " pokroutil jsem hlavou.
,, Ale co Renjun ? Co je s Renjunem ? " začal jsem lehce panikařit, když jsem si vzpomněl na Jaehyunova syna.

,, Renjun je s Jaehyunem, policie to zatím dovolila. Ovšem pokud se vzorky budou shodovat, tak si Renjuna bude muset k sobě někdo vzít. " pověděl mi relativně dobrou zprávu, až na tu poslední část.

Pokýval jsem hlavou.
,, Dobře. " vydechl jsem a otočil se čelem k autu, ve kterém pořád seděli kluci a jenom mě a Johnnyho pozorovali.
,, Johnny, pomohl by jsi mi s dětmi do domu ? Po cestě z nemocnice usnuli. " natočil jsem k němu hlavu.

,, Velice rád ti pomohu. " usmál se na mě a vydal se k autu, stejně jako já. Otevřel jsem dveře od zadních sedadel a do náruče si vzal Jaemina. Johnny vzal na ruce Jena a už šel ke dveřím.

,, Půjdu vám aspoň otevřít dveře. " ozval se Taeyong a vysedl z auta. Já se otočil na Tena, který seděl za volantem a moc jsem mu poděkoval.

,, Za málo, Doie. " věnoval mi svůj úsměv, který jsem mu oplatil a šel za kluky. Vlastně jenom za Taeyongem, který stál u otevřených dveří.

,, Doyoungu, kdyby se cokoliv dělo, zavolej mi, ano ? " položil mi ruku na rameno.
,, Ale myslím si, že jsi ve velice dobrých rukou. " svou poznámkou myslel Johnny, taky koho jiného ?

,, Děkuji. " pousmál jsem se.
,, Za všechno ti děkuji. "

,, Není zač. " úsměv mi oplatil.
,, Už tě nebudu dál rušit, měj se. "

,, Ahoj. " rozloučili jsme se a já zalezl dovnitř. Nohou jsem za sebou zavřel dveře a vynesl Jaemina nahoru do jeho pokojíčku, který sdílí se svým bráškou.

,, Usoudil jsem, že tohle bude postel Jena. " řekl šeptem Johnny a hlavou kývl za sebe, kde na posteli ležel Jeno.

,, Tvůj úsudek byl velice správný. " usmál jsem se a Jaemina uložil do jeho postele.
,, Pojď, půjdeme dolů. " řekl jsem Johnnymu a společně jsme šli dolů do obýváku.
,, Dáš si něco k pití nebo k jídlu ? " otázal jsem se ho.

,, Dal bych si asi jen vodu. "

,, Hned to bude. " kývl jsem a zmizel v kuchyni, kde jsem napustil do skleničky vodu a sobě si nalil minerálku. Poté jsem se vrátil do obýváku a sklenky položil na stůl.
,, Tady to máš. " posadil jsem se na pohovku kousek od něj.

,, Mockrát ti děkuji. " natáhl se pro skleničku a napil se. Poté sklenici vrátil zpět na stůl, aby ji nemusel zbytečně držet v rukách.

,, To já ti moc děkuji, Johnny. " podíval jsem se na něj.
,, Za pomoc s kluky. " dodal jsem, i když bylo velice jasné za co děkuji.

,, Určitě by ti pomohl Taeyong a Ten. " pohled mi s úsměvem oplatil.

,, To sice ano, ale také bych jim poděkoval. " uchechtl jsem se a pokroutil hlavou.

,, To je pravda. " zasmál se, ale hned na to nás obklopilo ticho. Naštěstí to nebylo trapné ticho, ale celkem klidné.

,, Hele, Doyoungu. " chytil mě za ruku.
,, Vážně je mi líto, co ti Jaehyun udělal. A ne jen dnes, ale i to dřív. " ruku mi lehce zmáčkl.

,, Nebudu ti lhát, pořád jsem z dnešku dost rozrušený, ale budu v pohodě. Snad. " zas a opět jsem vydechl.
,, Můžu být rád, že mě tentokrát nezmlátil. "

,, Nikdy bych nevěřil, že Jaehyun je takový zmrd. " postěžoval si.

,, Já tomu také nemohl dlouho dobu uvěřit... " sklopil jsem pohled.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Johnny a Doyoung 👀

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere