,, Já nevím jestli ti to dokážu říct, Jaehyune. " sklopil jsem pohled a doufal, že se nebude ptát na nic víc; samozřejmě takové štěstí nemám.

,, Proč by jsi mi to nedokázal říct ? " otázal se o něco hlubším hlasem, který mi naháněl strach. Vybavil jsem si totiž ty dny, kdy byl opilý a choval se ke mně mnohem hůř než obvykle.
,, To je tak těžké říct posraný důvod, proč jsem byl najednou že všeho vynechaný ? " zamračil se.

,, J-jaehyune... " úplně jsem se zasekl. Má mysl byla zpátky v době, kdy mě hodil na postel a vzal si mě, a tak jsem byl mimo; bál jsem se.

,, J-jaehyune. " dělal si srandu z toho, že jsem se zakoktal.
,, Za těch šest let jsi se vůbec nezměnil. Pořád si jen submisivní děvka, která se bojí, když na ní někdo zvýší hlas. "

Nebudu lhát, tohle mě zabolelo u srdíčka. Už jsem si myslel, že by s ním všechno mohou být v pořádku že se změnil, ale teď vidím, jak moc jsem se zase spletl.

,, Vsadím se, že nějaký borec s tebou měl jednorázovku a z toho vznikli ti tvý bastardi. " pokračoval v ponižování dál, ale jak zmínil mé děti, začal jsem naprosto zuřit.

,, Co jsi to řekl o mých dětech ?! " podíval jsem se na něj naprosto rozčíleně.

,, Že to jsou bastardi. " zopakoval s posměšným úsměvem na tváři.
,, Jsem si i na stoprocent jistý, že jsi za tím borce dolejzal s tím, že si těhotný a nevíš co dělat. " přiložil dřevo do ohně a to už jsem se neznal.

,, Tak a dost ! " zvedl jsem se z pohovky.
,, Mé děti žádní bastardi nejsou a chceš vědět proč ? " nahl jsem hlavu na bok. Vlastně jsem anj nečekal na jeho odpověď a pokračoval.
,, Protože jsou to tvé děti, Jaehyune ! " prskl jsem po něm v návalu zlosti ( brzy toho budu strašně litovat, ale teď jsem nad svými slovy vůbec nepřemýšlel ).

,, C-co ? " Jaehyunův úsměv mu spadl z tváře a nahradil ho naprosto šokovaný výraz.
,, Ti dva jsou mé děcka ? " zeptal se, aby si byl úplně jistý, že slyšel správně.

,, Ano, Jeno a Jaemin jsou tvoji. " překřížil jsem ruce na hrudi.
,, Ale to už tě nemusí zajímat, protože jsi ty a Renjun na odchodu. " otočil jsem se k němu zády a šel nahoru pro Renjuna.

,, Doyoungu, počkej ! " zavolal na mě, ale já ho ignoroval. Chtěl jsem, aby už oba vypadli a nikdy je nemusel vidět.
,, Doyoungu. " popadl mě za rameno a přišpendlil ke zdi.

,, Pusť mě ! " snažil jsem se z jeho sevření vymanit, ale pořád platí to, že je mnohem silnější než já.

,, Ne, dokud mi všechno nevysvětlíš. " ještě víc sevřel má ramena.

,, Není co vysvětlovat. " plivl jsem po něm. Ano, opravdu jsem mu plivl do obličeje a okamžitě toho začal litovat.

,, Děláš si ze mě prdel ?! " rukávem si utřel obličej.
,, Ty zmetku ! " praštil se mnou o onu zeď, u které mě věznil.

Ze strachu jsem zavřel oči. Má síla, která byla způsobena mou naštvaností, byla pryč a už jsem to byl zase jenom já, ten slabý a submisivní Kim Doyoung.

,, Mami, co se děje ? " uslyšel jsem hlas Jaemina, a tak jsem k němu otočil hlavu a podíval se na něj.
,, Ubližuje ti ten pán ? " otázal se a u toho se díval na Jaehyuna.

,, Ne, Zlatíčko. " falešně jsem se na něj usmál, abych ho ujistil, že se nic neděje.
,, Jenom si tady hrajeme. "

,, Křičeli jste po sobě. " poznamenal Jaemin.
,, Šlo to hodně slyšet. On ti dokonce i nadával. " na Jaehyuna se zamračil.

,, To je jenom hra. " řekl jsem tu největší hloupost, ale v danou chvíli mě nic lepšího nenapadlo.

,, Při hraní se ale nepláče, mami. "

,, Běž zpátky do pokojíčku, ano ? " ignoroval jsem jeho poznámku.
,, A řekni Renjunovi, že už jsou s tatínkem na odchodu. " dodal jsem.

Jaemin nic nenamítal a udělal jak jsem řekl. Sice jsem uslyšel jak Jeno trochu protestuje, ale nakonec se na chodbě objevil Renjun. V ten moment mě Jaehyun pustil a na ruce vzal svého syna. Bez zbytečných řečí odešli.

Svezl jsem se po stěně dolů, hlavu složil do dlaní a začal brečet. Prostě jsem to nevydržel. Po chvíli jsem ucítil jak mě někdo z obou stran objal a mně hned došlo, že je to Jeno a Jaemin.

,, Zlatíčka. " utřel jsem si tváře a na oba se podíval.
,, Nechcete si jít hrát ? Maminka má něco na práci. " nechtěl jsem, aby mě takhle viděli, a tak jsem se je snažil dostat do pokojíčku.

,, Ne, teď se o tebe musíme postarat. " řekl mi Jaemin a víc mě objal. Jeno udělal to samé a já je obejmul nazpět.

,, Tak moc vás miluju, opravdu moc. " oboum jsem dal pusu do vlasů.
,, Co kdybychom si šli dát zmrzlinu, hm ? " oba se na mě podívali s rozzářenými oči a mně bylo hned jasné, že s mou nabídkou souhlasí.

Ještě mi to úplně potvrdili horlivým kýváním hlavy, a tak jsem se ze země zvedl, oba chytil za ruce a společně jsme šli dolů do kuchyně pro zmrzlinu.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Máme zde opět další drama !

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere