,, Ano, kdo volá ? " ozval se v telefonu hlas Jaehyuna.

Ano, volám Jaehyunovi. Už když jsem Johnnyho požádal o jeho číslo, věděl jsem, že dělám strašlivou chybu. Bohužel děcka mě pořád otravují s tím, že by moc rádi potkali onoho Lonjuna, jak mu pořád říkají.

,, A-ahoj, Jaehyune. " pozdravil jsem ho a mentálně si dal facku za to, že jsem se lehce zadrhl.
,, Tady Doyoung. " představil jsem se, aby věděl, kdo vlastně volá.

,, Oh, Doyoungu. " na jeho hlasu jsem poznal, že je dost překvapený, že mu volám.
,, Je milé, že mi voláš. Ale proč vlastně voláš ? Určitě to není jen tak. "

,, To máš pravdu. Nevolám jen tak. " potvrdil jsem mu to.
,, Jaemin se před pár dny uzdravil a teď mě on i Jeno otravují s tím, kdy se mohou setkat s Renjunem. " pověděl jsem mu důvod, proč vlastně volám.

Jaehyun se zasmál.
,, Vidím, že to máš úplně stejně tak jako já. " pověděl mi.
,, Renjun se mě také ptá, kdy se bude moct seznámit s těmi tvými syny. "

,, Opravdu ? " nadzvedl jsem obočí a trochu se uchechtl. Vidím, že děti jsou vekterych ohledech opravdu stejné.
,, Tak to ještě štěstí, že volám. "

,, To teda. " souhlasil se mnou.
,, Vlastně jsem ti chtěl zavolat já, ale nemám tvé nové číslo. "

,, No, já tvé číslo mám od Johnnyho, takže můžeš poděkovat mu. " řekl jsem a kousl se do rtu. Nějak jsem nevěděl co dál říkat, i když téma hovoru byla značně jasné.

,, Kdy ti vyhovuje setkání ? " otázal se Jaehyun a tím rozhodil to ticho, které nastalo.

,, Ehm... Asi někdy tenhle týden, protože momentálně mám volno. " pověděl jsem mu.
,, Ovšem záleží jestli máš volno ty. " nezapomněl jsem dodat. Přeci se nebude naše schůzka orientovat jen podle mě.

,, Já mám tenhle týden také volno, takže si řekni den a my přijdeme na návštěvu. " nevím jak, ale prostě jsem věděl, že se Jaehyun usmál.

,, Tak co rovnou zítra ? " navrhl jsem.
,, Myslím, že děcka budou nadšená, že se konečně mohou potkat. " poznamenal jsem.

,, Super, to se mi líbí. " souhlasil.
,, Přijdeme asi kolem druhé odpoledne. Měj se, Doyoungu. "

,, Ty taky. " rozloučili jsme a já byl první, kdo hovor ukončil. Mobil jsem položil na stůl před sebe a vydechl ( kdo by řekl, že jsem v sobě držel tolik vzduchu ).

I přesto, že jsem Jaehyunovi volal kvůli dětem, aby se konečně viděli s Renjunem, považoval jsem to za chybu. Díky tomuhle si Jaehyuna opět pouštím do svého života a mé city k němu se vrací na povrch a to jsem se je snažil šest let pohřbít.

Ale co bychom pro své děti neudělali, že ?

🖤

Druhý den přišel jako voda a než jsem se nadál, už byly skoro dvě hodiny odpoledne. Jeno a Jaemin byli štěstím bez sebe a čekali u dveří na zaklepání, či zazvonění na ony zmíněné dveře.

,, Zlatíčka, pojďte si sednout. Jaehyun a Renjun mají ještě nějaký čas, než přijdou. " pověděl jsem jim, protože u těch dveří stojí dobrých patnáct minut.

,, To vydržíme. " řekl odhodlaně Jaemin a Jeno přikývl k souhlasu.

Já si jen povzdechl a šel si sednout do obýváku. Naneštěstí, než jsem se stihl posadit, se domem rozezněl zvonek. Šel jsem tedy zpět ke dveřím, abych mohl otevřít, ale mé dvě zlobidla už vítaly Jaehyuna s jeho synem.

,, Ahoj, Doyoungu. " Jaehyun mě pozdravil se širokým úsměvem, když zavřel dveře.

,, Ahoj. " pozdrav jsem mu oplatil, a tak nějak i ten úsměv, ale v mnohem menším provedení.
,, Vidím, že děcka si rozumí. " koukl jsem na ty tři prcky, kteří se hned dali do řeči, jak kdyby se znali několik let a viděli se po dlouhé době.

,, Ano, ano. " přikývl k souhlasu, ale na ně se vůbec nepodíval. Pohled měl pořád upřený na mě s tím dokonalým úsměvem ( říkám to sice pokaždé, ale kdybyste ten úsměv viděli, hned byste pochopili, proč to vždy zmiňuji ).

,, Mami, jdeme do pokojíčku si hrát s Lonjunem. " oznámil mi Jaemin a hned na to všichni tři zmizeli z místnosti. Takže jsem tu jen já a Jaehyun, bezva.

Nevím proč, ale teď mi to přijde horší, než když za mnou přišel nečekaně. To mi to asi nějak moc nedocházelo.

,, Dáš si něco k pití ? " otázal jsem se ho, aby mezi námi nebylo trapné ticho, tak jako včera u našeho hovoru.

,, Ne, děkuji. " zakroutil hlavou.

,, Dobře. " kývl jsem.
,, Tak si asi sedneme do obýváku. " řekl jsem a do zmíněné místnosti se přesunul. Jaehyun byl samozřejmě hned za mnou.

Oba jsme se usadili na pohovku, ale já si sedl značně dál od něj. Jaehyun ovšem vypadal, že si toho nevšiml ( spíš dělal, že si toho nevšiml ).

,, Vypadá to, že k tobě budu muset chodit častěji. " začal.
,, Kluci si evidentně padli do oka. " uchechtl se.

,, Vypadá to tak. " přikývl jsem k souhlasu. Moc jsem nevěděl co dál dělat. Nikdy jsem si s Jaehyunem nesedl a napovídal si, byl to pokaždé jen sex a sex a sex. Nic víc.

,, Doie, děje se něco ? " ta zatracená přezdívka. Je možné, abych ji od něj miloval, ale nenáviděl zároveň ?

,, Ne, všechno je v pořádku. " falešně jsem se na něj usmál. Přeci mu neřeknu, že ho tady nechci nebo že mi je nepříjemné s ním být v jedné místnosti.

,, Dobrá tedy. " pokýval hlavou.
,, Řekneš mi tedy konečně, proč jsi mě úplně odřízl ? " položil mi otázku, na kterou jsem mu nikdy v životě nechtěl odpovídat.

Hlavně jsem netušil, že bych Jaehyuna mohl zase někdy vidět.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Další setkání Doyounga a Jaehyuna 😇 Jak to s nimi asi dopadne ?

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere