Seděli jsme opřený o zeď chodby v úplné tmě. Utírala jsem si slzy.

,,Na, dej si čokoládu!"snažil se mi už snad po sté narvat sladkou věc do pusy. Já ale ztratila chuť. Blonďatá palice konečně poznala, že to nemá smysl a objala mě kolem ramen.

,,Někdo je...z-zabil!"vzlykala jsem. Adrien asi nevěděl co říct. Nevěděl jak mě podpořit. Jakoby mi v hlavě přecvaklo kolečko, jako kdyby někdo zapl proud.

,,Já chci zjistit, kdo je zabil!"Adrien na mě vyplašeně koukal.,,Chci vědět, co se jim stalo, chci vědět víc! Mám právo to vědět, nejsem už malá!"řvala jsem Agrestovi do obličeje.

,,Ztiš se!"sykl na mě a zatáhl do stínu botníku. Kolem nás prošla mladá vychovatelka. Jen co odešla, vyběhli jsme po schodech nahoru. Sedli jsme si před Adrienův pokoj, kde chrápal Nino.

,,Vážně to chceš zjistit?"zeptal se mě. Přikývla jsem.

,,Tak zítra půjdem za Helldegorovou..."nadhodila jsem můj plán.

,,Ta nám nic neřekne! Můžem zkusit policii, tam by měli mít záznamy!"uvažoval blonďák nahlas.

,,A z těch něco vypáčíš, jo?"ušklíbla jsem se přes slzy.

,,Uvidíme!"mrkl na mě Adrien.

Zvedla jsem se k odchodu. Dnešní večerní akce mě vyčerpala. Už bylo po půlnoci.

,,Jseš v pohodě?"zastavil mě ještě. Bylo zvláštní, jak se z bad boye stal starostlivej kámoš... Ale on takovej je...

,,Jo... A díky."usmála jsem se a utřela si poslední slzy.

,,Jseš si jistá, že usneš?"

---

Klepala jsem na dveře jeho pokoje, v ruce medvěda.

,,Co je?"vykoukla rozcuchaná hlava.

,,Já Adriene... Nemůžu usnout... Furt se mi zdá o zlý vychovatelce!"dneska mě pěkně seřvala. Dokonce jsem dostala i několik ran páskem a to jen za pár blátivých ťápot v chodbě.

Adrien ustoupil a uvolnil mi průchod do svého pokoje. Nino tvrdě spal. Automaticky jsem zalehla do vyhřáté postele. Blonďák mě i s mým medvědem objal a oba jsme spokojeně v uzlu usli.

---

,,Eh... Adriene?"bylo mi trochu trapný ho s tímhle v patnácti otravovat, ale...

,,Ano?"otevřel a už podle úšklebku bylo jasné, že ví o co jde.

,,Já... Nemůžu usnout..."