Adrien nesmířen s realitou dál mačkal spoušť. Zoufale do zbraně mlátil druhou rukou a jeho bolest se kvůli více pohybu jen prohlubovala, což se odráželo v jeho výrazu stejně jako strach se zoufalstvím. Jeho otec se zase rovně postavil a vydal se k nám oběma. S obvyklým úšklebkem.

,,Možná si mě zas tolik nezklamal, synu."pronesl vlídně, s klidem a chtěl se natáhnout pro teď už blonďákovu zbraň. Adrien se jí však nehodlal vzdát a z posledních sil pořádně do pistole praštil.
.
.
.

Ozval se výstřel.

Pan Agreste se zajíkl a z koutku úst mu vytekla červená tekutina. Chytl se za krvácejcí břicho a padl k zemi. Přesně k mým nohám. Blonďák se s namahou zvedl. Jeho otec vykašlal trochu krve, po té nastalo ticho.

Adrien vzal nožík, jenž měl světlovlasý pán za opaskem, odkopl tělo a přeřízl lana u židle. Byla jsem zase volná! Zahýbala jsem od provazů otlačeným zápěstím a podívala se do krásných smaragdových očí, co teď byly pár centimetrů od mých. Obličej měl stejně jako já ušpiněný, poškrábaný a k tomu zakrvácený. Stále se držel za ránu na ruce.

Únavou vzdychl, zavřel oči a dotkl se svým čelem mého. Po tvářích se mi kutalely slzy. Slzy štěstí. I jemu vytvořily slzy cestičku na ušmudlané tváři. Taky jsem zavřela oči. Oba jsme se nemohli přestat usmívat.

,,Od dětství..."

,,Po navždy!"

The End

A je to za námi... V první řadě vám chci poděkovat za ohlas u téhle FF... Byl to takový pokus, na kterém jsem si vyzkoušela svoje pisatelské schopnosti :) to, jestli se pokus povedl, už musíte zhodnotit sami :)

Taky vám chci moc PODĚKOVAT ZA 500 SLEDOVATELŮ!❤

Nevím jak vám poděkovat, v takové číslo jsem nikdy nedoufala :') ráda bych vám za to poděkovala nějakým speciálem, ale je pololetí a učení se jenom hromadí :/ tak snad přijmete jako poděkování novou FF, která už je na mém profilu :)

Moc vám všem děkuju, že čtete tyhle moje blbosti :')

❤Vaše ultra šťastná Lucy❤