Zdravým jmenuji se Frank... Frank Smamsn. A tento příběh píšu z vězení ptáte se jak jsem se já "gentleman" dostal do tak strašného místa. A chtěli by jste to vědět? Ano? Tak poslouchejte můj příběh.

Začalo to když jsem měl osmnácté narozeniny. To jsem se konečně mohl vydat do světa ale sám. Ale neměl jsem peníze a rodiče jsem žádat nechtěl, proto jsem si hledal kvalitní práci která by mě zajistila bavila. Ale taková práce se těžko hledá a když už jsem ji našel neměl jsem dostatečné vzdělání. Proto jsem se musel uživit jinak , ale jak jistě víte tato cesta nebyla zrovna moc legální.

Na začátku jsem vykrádal jenom obyčejné podniky benzínky bary a kluby vždy jsem měl stejný plán. Vběhl jsem dovnitř s pistolí a řval že chci prachy. V televizi jsem byl něco jako legenda vždy tam říkaly že ten chlap v kostýmu gentlemana znovu řádí. "Divíte se?" Kostým gentlemana , ano měl jsem i svůj vlastní kostým. Nevím jak to ale vždy mi to nějak prošlo. A v jednu chvíli kdy jsem seděl u televize a koukal na svůj výtvor zazvonil telefon. Ozval se neznámí hlas říkal že mě obdivuje ale myslel jsem si že to je policie , tak jsem odpověděl že nevím o čem mluví. Řekl že by se rád sešly , samozřejmě jsem odmítl nejsem přece blázen. Telefon jsem poté položil. 

Za dva týdny někdo zazvonil na můj zvonek. Šel jsem otevřít ale v tu chvíli vtrhly do mého bytu ozbrojení lidé a nějak chlap v hábitu. Řekl mi že potřebuje lidi , lidi jako jsem já "št'astlivce". Říkal něco o tom že chce vykrást ICBC banku v Číně. Řekl jsem si že je to magor protože jsme v Evropě. Tak jsem se zeptal jak se tam chce dostat z vybavením ze zbraněmi a kevlarem přes kontroly na letišti. Odpověděl je že to má zařízený , i když nevím proč z nějakého důvodu jsem mu věřil. No spíš to byl takový pocit. Měl jsem se do jednoho týdne sbalit že poletíme.

Opravdu jsem se do jednoho týdne sbalil , i když jsem půl týdne strávil tím co si sbalit a co nechat.Věděl jsem že jestli to vykrademe a nechytí nás budeme hledaní na celém světě takže se už asi nevrátím. Hned před mim domem stálo auto které mě prý mělo odvést na letiště jeli jsme asi hodinu než jsme konečně dorazily na to takzvané letiště. Letiště to vlastně nebilo byl to tryskáč na trávě. V hlavě mi jen zaznělo "tak tohle bude drsný".Po velmi ale velmi  drncajícím vzletu se mi letělo docela dobře. Ale i když se mi letělo dobře tak jsem stejně zvracel. V Číně už to bylo trochu horší přistávaly jsme na neprůjezdnou silnici a to místo drncání lítaly moje... zvratky. Řekněme že sem na to nebyl připraven. Po vyskočení s toho letadla jsem hned nasedl do auta které mě dovezlo do jejich základny. V základně bylo skoro všechno co na vyloupení banky potřebujete počítače,zbraně,kevlary , ale jedna věc mi tam chyběla...plán akce. Ten jediný jsem nemohl spatřit. Než jsem se stihl zeptat kde je poslaly mě do mé mistnosti at' si odpočinu.Problém byl že mě se spát nechtělo.

Když jsem se ráno vzbudil řekly mi v čem spočívá moje místo tady. Řekly mi že ten plán akce mám na starosti já musím naplánovat jak to provedou. Když to udělám tak mi dají dvanáct procent z celkového výdělku , v mé hlavě se ozvalo jen "přijatelná částka". Nastal čas plánování! Trezor se všemi penězi byl v podzemí tak aby se tam nemohl nikdo probourat skrz zed'. Napadla mě jedna věc!Uděláme tunel pod trezor pak to pod trezorem prokopeme zem ten spadne na přistavený vozík který se napojí na auto které ho odveze , mezi tím druhý team zadrží strážníky kteří nás budou pronásledovat.Já řidič auta pojedu z bossem na naší základnu zatím co ostatní odlákají policii jinam.Celá akce proběhla podle plánu trezor spadl na vozík já t bossem jsme utekly zatím co tamti byly zatčení. V základně mi boss řekl že to bylo v plánu padesát pro mě a padesát pro něj. ale to bych nebyl já kdybych neřekl: "špatně příteli sto pro mě nula pro tebe". Najednou se na mě tak podíval a v tu chvíli jsem ho zastřelil.

Ale bohužel jsem to byl já a nedošlo mi že nevím jak to z té Číny dostat. Za šestnáct dní mě už čínská policie měla. Měl jsem štěstí že mě poslaly zpátky do Evropy protože v Číně mají mnohem horší vězení. Ale i tak mě zítra čeká elektrické křeslo takže... . Chtěl bych poprosit mojí rodinu aby mi to odpustila chtěl jsem se jenom postavit na vlastní nohy a takhle to dopadlo. Přesto si myslím že elektrické křeslo je lepší než drncající se letadlo.

                                                                                                                   Zbohem váš: Frank Smamsn.