"Sylvie, dones to na stůl číslo šest, prosím," ozvala se vedle mě kamarádka Lucy, které začal zrovna vyzvánět telefon. Bez řečí jsem vzala talíř a zamířila mezi stoly. S úsměvem předala jídlo zhruba dvacetiletému hnědovláskovi. Jakmile k ní ale vzhlédl, poznala v něm Tobiase, kluka, do kterého byla zamilovaná celou střední školu. A tak trochu stále je.

"Jé, ahoj, Sylva," usmál se nazpět Tobias. "Ahoj, Tobi," kývla lehce na pozdrav a s náznakem červených tváří se snažila co nejrychleji zmizet.

---

Bylo po zavírače a Sylvia s Lucy už byly rády, že mohou jít domů. Obě byly utahané a při představě, že mají jít zítra do školy, jim bylo ještě hůře.

"Ahojky," ozval se vedle Sylvie klučičí hlas, který moc dobře znala. "Jé, ahoj, Tobi. Co tu děláš?" zeptala se překvapeně dívka a byla ráda, že její rudé tváře nejsou vidět. "Čekám tu na tebe," usmál se na ni, "Mám na tebe takovou menší prosbu," Tobi se kousl do spodního rtu a zvedl k Sylvii oči. "Ano?" dívka byla překvapená, že šel zrovna za ní. Byli přátelé, to ano, ale jakmile on odešel na vysokou školu, přestali se vídat. "Nemohl bych u tebe přespat? Jen dneska, trochu jsem se pohádal se Stevem," povzdechl si a díval se na dívku s očima plnýma naděje. "Jo, jasně," vyhrkla Sylvia možná až moc rychle. Tobias na to ale nic neříkal, jen jí děkovně objal.

---

Společně dorazili do Sylviina bytu, kde je jen díky rodičům, kteří jí ho pronajímají. "Chovej se tu jako doma," řekla dívka, když si vyzula boty a zamířila do kuchyně dát vařit vodu na kávu.

"Máš to tady hezky udělané," hodnotil její byt Tobi a prohlížel si přitom skromně zařízenou kuchyni. "No jo, řídila jsem se heslem „V jednoduchosti je krása“ a dopadlo to takhle," zasmála se Sylvia a připravovala hrnečky. "Budeš chtít taky?" zavolala, když si všimla, že se Tobi už v kuchyni nenachází. "Jo, děkuju," ozvalo se z bytu a ona odhadovala, že je teď pravděpodobně v obývacím pokoji.

---

"Jdi spát klidně do ložnice, já jsem zvyklý na gauč," snažil se Tobi přesvědčit Sylvii, která protestovala. "Ale ty jsi můj host, nemůžeš spát na gauči," povzdechla si dívka. "Tak budeme spát oba v tvojí posteli. Pokud jsem si všiml dobře, máš manželskou," navrhl Tobi a ještě než mohla Sylvia odpovědět, zamířil do ložnice. Dívka nevěděla, co na to říct. Na jednu stranu by ráda spala po jeho boku, na tu druhou byla nervózní. Mrzelo jí, že on ji bere jako kamarádku, u které jen přespí a pak už se zase jakou dobu neuvidí.

Její ložnice byla opravdu jednoduše zařízená - velká manželská postel, noční stolek s lampou, skříň na oblečení a květináč s menší palmou. "Opravdu hezké," zamumlal Tobi a dívka byla ráda, že se mu u ní líbí.

"Tak dobrou," řekl Tobias a přikryl se peřinou. "Dobrou," špitla Sylvia a místo spánku spíše přemýšlela. Ani ne o pět minut později vedle sebe zaslechla chrápání a překvapilo ji, že on už spí. Ona na spánek ale neměla ani pomyšlení - vždyť vedle ní právě spal kluk jejích snů.

---

Ráno bylo nečekané. Sylvia se probudila v Tobiho objetí. Čekala, že ještě bude spát, jinak by ji už dál neobjímal. Když se ale trochu zavrtěla, popřál jí dobré ráno, čímž jí okamžitě vykolejil. "Dobré," řekla překvapeně a zamířila do kuchyně.

Snídaně proběhla v tichosti. Sylvia chvátala do školy, ale Tobias vypadal, že dnes nic v plánu nemá. Dívka si tedy hodila batoh s potřebnými sešity na záda a společně vyšli z bytu.

"Tak se měj," rozloučila se s ním Sylvia a už chtěla jít na autobus. "Kdy máš dneska čas?" zeptal se z ničeho nic Tobi. "Škola končí ve tři, takže potom," usmála se, "Chceš vzpomínat na naši minulost?" Po vyslovení této otázky se dívka zarazila, protože vyzněla trochu jinak, než jí myslela. "Spíš nad naší budoucností," mrknul na ni Tobi a zmizel za rohem paneláku.

-----

643 slov

Text do soutěže od : Paulinaispotterhard

Téma : V jednoduchosti je krása

Love y'all <3
Elesa