Nemohla jsem uvěřit, že mě Linda opravdu přemluvila. Moje rozhodnutí mi potvrzoval zatím jen malý batůžek, který si beru s sebou. Připravená, stále nervózní, jsem čekala před vchodovými dveřmi a zvuk zvonku.

Crrr. Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění a následné ťukání jako o život. Ona se opravdu nemohla dočkat, uchechtla jsem se, ale můj obličej musel vypadat spíše zoufale, než pobaveně. S povzdechem jsem otevřela, zamkla za sebou a vydala se za Lindou, která už pomalu skákala radostí před brankou. "Ahojky!" vykřikla nadšeně a popadla mě za ruku. "Ahoj," zamručela jsem, ale ona mě tak trochu ignorovala.

Před námi byla docela dlouhá cesta. Linda vedle mě nadšeně brebentila a snažila se mě alespoň z části přesvědčit, že je to skutečně dobrý nápad. "Ale notak! Však já moc dobře vím, že věříš horoskopům, tak proč ne svíčkám, které ti mají přinést lásku?" ptala se snad už po sté Linda, přičemž si prohrábla své hnědé vlasy, a já jí na to opět jen zamručela. Přišlo mi to padlé na hlavu. Růžové svíčky, na které napíšete svoje jméno a zapálíte uprostřed louky, aby vám přinesly lásku. To už je pravděpodobnější, že je náš život a cit, jakým je právě láska, řízen hvězdami.

Přemýšlení o tom mi donedávna působilo jen bolest. Můj vztah nebyl šťastný, i když tak mnohdy vypadal. Zpočátku to bylo to příjemné šimrání a ti klasičtí motýlci v žaludku. Pak jsem ale poznala, co je on zač, a to hlavně díky právě Lindě.

"Tak se aspoň tvař, že tomu věříš, prosím," poprosila mě hnědovláska a udělala psí oči, kterým prostě nikdo neodolá. "Fajn," povzdechla jsem si a pokusila se usmát.

Cesta končila u velké, prostorné louky. Tedy spíše než louku bych to nazvala kamenité prostranství s pár trsy trávy. Na většině větších kamenů už svítily svíčky. "Dobrý den, dvě svíčky prosím," požádala Linda mladou dívku v černých riflích a pastelovém tričku s obrázkem hořící svíčky. Ta se mile usmála a svíčky jí dala. "Však já ti říkala, že jí nechci," zamručela jsem, ale Linda zavrtěla hlavou. "Žádný takový, taky si jednu zapálíš," pronesla a snažila se tvářit přísně.

Došly jsme k menšímu stolku, kde postávali dva kluci, typla bych jim něco kolem dvaceti. "Dobrý den, slečny," pozdravil nás jeden z nich. Linda se s nimi dala ihned do řeči a po chvíli jim podala obě svíčky. "Na jednu napište prosím Linda a na druhou Juliet," poprosila je a oni bez váhání vzali nožík a "vyřezali" na svíčky naše jména. "Děkujeme," rozloučila se s nimi Linda. Po mém tichém "Díky," jsme se otočily a vydali se ke kameni, který byl zatím ještě prázdný.

"Máš zapalovač?" zeptala jsem se svojí kamarádky, která vypadala vcelku překvapeně. Asi čekala, že to budu protahovat. "Mám, tady," chvíli hledala v kabelce, ale nakonec jeden vytáhla. Po hlubokém nádechu a výdechu jsem škrtla. Plamen plápolal v mírném větříku. Přiložila jsem ho ke svíčce, která rychle začala hořet, a podržela jsem zapalovač ještě pár vteřin, aby si svíčku zapálila i Linda. "Tak jo, teďka už stačí jen čekat a doufat," zašeptala hňedovláska zasněně a sledovala, jak po svíčce tečou první rozehřáté kapky vosku.

"Takže Juliet, jo?" ozvalo se mi za zády a já poznala hlas jednoho z těch kluků, "Nehledáš náhodou nějakého Romea?"

-----

534 slov

Text do soutěže od : By_Anny

Slova : Cit, Bolest, Tráva, Motýl

Love y'all <3
Elessa