Ahoj! :D

Po miliardě dní nová kapitolka! :D 

Z pohledu Gabb, tentokrát, protože tam už dlouho nebyla a moje živoucí předloha si začala stěžovat :D

DŮLEŽITÉ!!! :)

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Měla bych otázečku. Máte radši Gabb nebo Clary? :) Napište mi to prosím do komentů :) Děkuju moc :)

No, užijte si kapču,

mějte se hezky,

Verushe :)

So...

**Gabrielle**

Victor zabouchl vchodové dveře a klíče hodil na skříňku s botami. „jsem doma, ženo!" Zavolal, jako bychom byli století manželé. Vzhlédla jsem od nezajímavého článku v novinách o nové zoo nebo co, kterou v Paříži budou otevírat a vrátila se zpět do reality od svých snů, jak tam nakráčím jako největší boss, položím jim pod nos tučný balík peněž a pak jak největší hvězda na planetě odjedu při západu slunce na své nové žirafě domů. Ubytovala bych ji na dvorek za domem a krmila ji z okna. Do našeho patra by měla akorát hlavu. Už jsem se chtěla Victora zeptat, jestli je možný financovat do pole, kde bychom pěstovali africké plodiny, aby naše Amina měla co papkat, když v tom mi před nosem zachrastil kazetou. Ano, pan Björk stále zastává tradici pátečních kazeto-večerů z videopůjčoven. Snaha vysvětlit mu, že pojem kazeta je pro některé jedince žijících v jednadvacátém století tabu, dopadla negativně, a tak jsme nejspíš poslední mladí lidé závislí na internetu, co vlastní přehrávač kazet. Ale mohl by být úchylnej i na horší věci, že jo. Vlastně si nemám na co stěžovat.

Vzdychla jsem a vstala, abych mohla čelit názvu kazety. „Tak co je to dneska?"

Björk se mým nulovým nadšením nedal zviklat.

„Kamarád taky rád." Prohlásil s nadšením, které by se dalo krájet.

„Timberlake." Reagovala jsem. „A tak proč ne. Jdu udělat popcorn."

Victor si mého nezájmu o film nevšímal a šel kazetu naštelovat. „Já bych vzal spíš zmrzlinu, venku je tak vedro, že by si člověk myslel, že ho Melissandra upaluje zaživa, ale hádám, že když chceš popcorn, je čistokrevně nulová šance, že bychom k filmu chroupali něco jiného."

Zasmála jsem se a dala popcorn do mikrovlny. Vyndala jsem velkou bílou misku s nápisem ‚Don't touch my popcorn'! Na linku a čekala, než se jídlo udělá. „Ano, naprosto nulová." Potvrdila jsem.

Usadili jsme se na pohovce, Victor nasádlenej u opěradla, tak nějak našibrc, abych se tam vešla i já, ovšem jen na bok a s jednou nohou přes palubu, neboť na Victorovy míry se sedačky prostě nevyrábějí. Navíc, jedna žirafa ještě má možnost, že se na sedačku nasáčkuje celá, ale dvě už ani náhodou. S Victorem to zkoušíme, čímž bychom se jistě zapsali do Guinessovy knihy rekordů, ale po několika stovkách marných pokusů je jasné, že to prostě nejde. Na svůj nepojmenovaný seznam, který nemá jméno proto, že prostě nevím, jak ho pojmenovat, jsem si přidala další položku. Vynalézt gauč, co by neomezoval lidi, jejich výška je daná tím, že mají v těle zabudované podpatky nejvyšších lodiček na světě. Jinak řečeno, boty na jehlách jsou jim k ničemu, protože se s nimi už tak nějak narodili. Tahle menšina je nehorázně diskriminovaná.

K našemu štěstí jsem si ještě dřív, než jsem se uhnízdila, vzpomněla, že ovladač a jídlo je mimo dosah a vzala si je k sobě, takže jsem ovladač jednoduše předala obříkovi, aby film pustil, a popcorn jsem si zabavila pro sebe. Ne na dlouho samozřejmě. Další diskriminovaná věc – nápisy na miskách. I když se musím přiznat, tu misku si kupoval Victor, takže nápis ignoruju já.

....

Ke konci filmu přišla nejlepší scéna. Mila s Justinem stáli na náměstí a zčistajasna lidi kolem začali tancovat flash mob. Byla jsem plně zakoukaná do té pohádkové scény, opět fascinovaná, jak se může obyčejný lid v jednom obyčejném dni na jednom obyčejném náměstí – a co hůř v jeden stejnej moment – takhle sjednotit a tancovat „předem nedomluvený a nenacvičený" taneček, když v tom Victor využil situace a šlohnul mi popcorn. Jeho ruka mi vyletěla nad obličejem, s mou uchvácenou miskou k tomu a já stačila jen zděšeně nadskočit. Vzedmula se ve mně vlna hněvu a skoro jsem až začala cítit, jak zelenám, rostu a stává se ze mě Hulk woman.

„Naval to zpátky, Björku!" Zařvala jsem zplna hrdla, zděšena, co s mým milovaným jídlem může ten šmejd provést. Nejhorší varianta byla, že ho snad hodlá sníst. Na likvidaci jídla jsem tu byla já, nějak si plete pojmy. „Nebo tě kousnu!" Dodala jsem, aby se mě bál.

Zasmál se a natáhl ruku s miskou nad sebe, do pro mě nedosažitelné zóny.

„Neva. Bude ze mě Gabbodlak."

Nasadila jsem laser pohled a propálila ho na nejvyšší míře. Zmocňovala se mě nehorázná panika, že jsem o jídlo neodvolatelně přišla. „Nesnáším tě." Vmetla jsem mu do tváře v naději, že snad změkne v obavě, že by přišel o tak jedinečně skvělou osobu, ale vyvolalo to jen další vlnu smíchu.

„Já tě mám rád." Oznámil mi. Řekl to takovým hlasem, jako by sis snad myslel, že mě to má nějak odrovnat a posadit na zadek nebo co. „A co jako." Uzemnila jsem ho a chňapla po misce – samozřejmě bez úspěchu. „Pitomo! Dej Gabbince ňamýýýýýý!" Křičela jsem hystericky dál. Victor dělal, že mě naprosto neslyší. Zvedl druhou ruku, nabral si z misky popcorn a dal si ho do pusy, přičemž mi provokativně mlaskal u ucha. Když dožvýkal, myslitelsky se zamračil a zvedl prst. Nadzvedla jsem obočí v očekávání, co za moudro z něj zase vypadne.

„Zkoumám slova začínající na M."

„Nezkoumej a naval papu! Jsi zavržení hodná lidská bytost, když mi upíráš jídlo! Nejedla jsem 4 hodiny, protože někdo, koho tady nebudu zmiňovat, se týden chlubil, že upeče žemlovku, ale pak jí osolil, místo pocukroval, že, Björku! Vy Švédi jste koukám geniální kuchaři!"

Opět dělal, že nevnímá, ale tentokrát se mu to nedařilo, protože mu z mého proslovu a při vzpomínce na svou slanou žemlovku cukaly koutky.

„M....miluju tě. M..."

„To vážně furt zkoumáš? Jsi pomalejší než Internet explorer. A pokud tě to potěší, budu tě taky z celé duše milovat, ale jen, KDYŽ. MI. DÁŠ. TO. JÍDLO!!!!"

„m...mindrák!" Vykřikl nadšeně Victor.

„Ten z tebe brzo chytnu!" Zakřičela jsem na něj na oplátku, načež jsem se skácela z pohovky.

„Muž přes palubu!" Zařvala jsem.

Victor se zplna hrdla rozesmál a po dlouhém přemlouvání mi pomohl se zpátky nalodit.

Justin zrovna žádal Milu o ruku. Stáli na nějakým fešným balkónku, ona ležérně opřená o kamenné, princeznovsky zdobené zábradlí, Justin před ní klečel a něco zvesela žvatlal. Nedávalo mi to zhola smysl, protože jsem se hádala s Vickem. Popcorn jsem si vybojovala. Jako vždycky, lítá šelma Gabb opět zabodovala.

„Co to má být?" Řekla Mila culící se na všechny světové strany.

„Chtěla jsi přece život jako pohádku." Odpověděl jí Justin a přejel pohledem celé náměstí, kdyby chudák Mila náhodou nepochopila, že to má být jako ono.

Zamyslela jsem se. „Život jako v pohádce. To by nemuselo být špatný."

Victor se uchechtnul. „Máš mě, prince v bílém Porsche, co bys víc chtěla?"

„Aby ses už konečně oholil. Ha, právnickej stěr." Použila jsem hlášku Marshalla z HIMYM a Rozchechtala jsem se.

...

„Proč nemůžeme mít popcorn, jak ho chci já?" Zeptala jsem se hlasem pětileté holčičky.

„Protože to je divný." Odbyl mě a nabral si další hrst popcornu.

V duchu jsem na něj vyplázla jazyk a začala si protahovat nohy, protože mě začala chytat naprosto skvělá křeč. O pár minut později jsem se rozpomněla na svého bojovného ducha a začala obhajovat svou verzi popcornu. „Slanej popcorn politej čokoládou. Co ti na tom přijde divnýho?"

Victor se rozchechtal a svou giga rukou mi pocuchal vlasy. „Všechno."

...

Film skončil a Victor přepnul televizi na normální kanál. Když tak přepínal kanály, „nenápadně" chtěl zůstat na stupidním sportovním kanále, kde zrovna vysílali stupidní věc jako je fotbal, ale můj vražedný pohled ho přesvědčil, aby co nejrychleji přepínal dál. Nakonec měl tolik rozumu, že zastavil na HBO. Hodil po mně ovladač, který jsem samozřejmě nechytila a protože zapadnul za pohovku, musela jsem ho tam lovit a odcválal dělat popcorn.

**Victor**

Vytáhl jsem popcorn ze skříňky, rozdělal sáček a vrazil ho do mikrovlny. Slyšel jsem, jak Gabb přepíná kanály.

Hotový popcorn jsem nasypal do mojí misky, kterou si Gabb přivlastnila a otočil jsem se, že ho odnesu do obýváku, ale to co jsem viděl, mě zarazilo v půlce kroku. Gabb to přepla na MTV a začala tancovat na Animals od Martina Garrixe, co zrovna hráli a u toho vedla vášnivou debatu s kočkama o nebojácnosti plastového ptáčka přilepeného na zdi, kterého Fred pral, ale nedařilo se mu ho dostat. Gabb ho uklidňovala, že plastoví ptáčci, ke všemu modří, mají nesmírnou výdrž a nepřepere je takřka nikdo.

Nechtěl jsem ji rušit, a tak jsem se opřel o futra a se zájmem ji pozoroval. Vztah s Gabb je jedno velký ustavičný přemýšlení, kvůli čemu ji vlastně milujete, ale v takovýchto chvílích vám to dojde. Kvůli tomu, jak je neskutečně božsky střelená, jak ve svých letech kouká na disney pohádky, miluje Toma a Jerryho, chodí do kina na Madagaskar a spoustu dalších věcí.

„Žán?" Zakřičela Gabb, protože si myslela, že stále dělám popcorn, jak soustředěně tancovala. „Kde mám ten popcorn?"

Zasmál jsem se a pomalu, aby mě nesejmula, jsem se k ní zezadu přiblížil a polapil jí do svého medvědího objetí.

„Zavři oči." Zavelel jsem a následně se přesvědčil, jestli je doopravdy zavřela. Strčil jsem jí pod nos misku s popcornem a řekl jí, ať oči zase otevře.

S očima rozzářenýma jak Kocour v Botách z Tří ďáblů, že i ta hvězdná obloha jí tam byla vidět, se na misku s hromadou slanýho popcornu zavalenýho tunou čokolády zaculila a misku mi zabavila. Ještě než stačila prchnout, aby kořist mohla zpapkat, jsem jí vlepil pusu do vlasů.

„I když máš divný stravovací návyky, jíš jako mládě T-Rexe, tak tě – a bacha, slovo na „M" – miluju hrozitánsky moc."