Ahoj! :)

Na přání spolužačky, viď ProsteNatka, vychází kapitolka už teď :)

Tou 'večeří' jsem se inspirovala jednou epizodou HIMYM, bylo to strašně cute :)

Příští kapitola bude konečně snad o něčem, bo jsem se dostala do toho obrovského bodu B, kam jsem mířila celou dobu :D Mám z toho takovou radost, že jsem až onemocněla a momentálně ležím doma.

Stane se.

Mějte se hezky,

Verushe^^

So...

Protože se objevily otázky k minulé kapitole, kde Remy sakra vzal to lepidlo? Vysvětlím to teď. :D Prostě ho čorknul na pokladně. Nebo nevím, zkrátka...tak. :)

**Tom**

"Piš to." Poručil jsem Tess sedící na stoličce v rohu, v kraťasech, chlupatých ponožkách, a jak měla ve zvyku - v mém triku, s blokem na klíně.

"Píšu, ale jen abys to nepřehnal, máš dlouhý nohy, tvůj krok je tak metr patnáct a ne metr."

Vyplázl jsem na ni jazyk. "Hlavně, že tvoje nohy jsou nádherný." Odsekl jsem a odkrokoval místnost.

"10 metrů." Oznámil jsem hrdě a otřel si neexistující pot z čela.

Tess to zapsala a blok s tužkou odhodila. "Fajn. Jedu koupit koberec, už mě to tady nebaví." Řekla a vyšla z místnosti.

Nemohl jsem nic dělat, a tak jsem ji nechal jet a šel za Willem.

**Tess**

Autobus jsem stíhala krásně. Obchod s koberci byl v centru, jen jeden přestup, takže pohoda. Bavilo mě, jak Tom celý týden machroval, že zařídit dětský pokoj zvládne levou zadní a pak maloval stěny 4 hodiny, přičemž usmrtil 6 triček a troje kalhoty, šlápl si na brýle, půl kýble barvy vylil, čímž zničil i novou podlahu a rozbil okno, když mu štětec "vyklouzl" z ruky. Od té chvíle se pro mě stal mistrem Beanem.

Měla jsem v plánu krom koberce nakoupit i doplňky, což bych s Tomem na krku nezvládla, protože by věčně remcal, že chce jít domů a pak bych mu za odměnu - za to, že to všechno tak hezky zvládl - musela dělat vafle. To tak.

Prvně jsem zamířila do drogerie, protože jsem doma nechala gumičku. Odtud, s vlasy konečně seplými, jsem se vydala o čtyři ulice dál, na náměstí, kde mezi poštou a restaurací le mousse stály bytové doplňky o třech patrech. Obchod jak má být.

Vešla jsem dovnitř a hned mě praštila do nosu vůně jahod. Zase tam hořela ta dokonalá svíčka, co tam prodávali. Vzala jsem si košík a hned si jich pět vzala. Jahodovou, pomerančovou, vanilkovou, s vůní zeleného jablka a jako poslední skořici.

Pak jsem vyskákala schody a ocitla se v dětském oddělení plném naprosto všeho. Vzala jsem to systematicky hezky od začátku, jinak bych hopsala sem a tam a nikdy bych to neprošla všechno.

Jako první mě zaujali dva plné obrovské koše s plyšáky všech druhů a velikostí.

Vzala jsem tři identické světle hnědé kočky, které se lišily jen tím, co držely v packách. Jedna držela zmrzlinu, druhá donut a třetí rybu. Když jsem hrábla trochu níž, našla jsem ještě jednu, ale ta byla šedivá, se srdíčkem v tlapkách. I tak jsem si ji do košíku přidala.

Prošla jsem oddělení dětských dudlíků, brindáků, chrastítek a všelijakých dalších magořin, kde jsem si nedovolila ani kouknout se, abych nekoupila něco, co naprosto není potřeba a ocitla se v ráji obrazů a plakátů. Tam mě neskutečně zaujala řada plakátů s kočkou, která pokaždé dělala něco jiného. Jednou slavila Vánoce, jednou rybařila, a tak dál. Co mě ale dostalo nejvíc, byl tenhle plakát s postavami s Avengers.

Tomu jsem se smála ještě hodně dlouho. Škoda jen, že tam nebyl taky Loki.

...

**Clary**

Otevřela jsem svou šatní skríň, jak kdyby to byl vchod do Narnie. Už jsem v ní hodně dlouho nebyla. Remy mě pozval na večeři, a tak jsem chtěla podle toho vypadat. Do šatů by mě ovšem nikdo nedostal, a tak jsem nakonec skončila s tričkem se znakem relikvií smrti, s kraťasy a converskami.

Pro jednou jsem si taky zapletla cop. Už mě unavovalo, jak mi vlasy neustále spadaly do obličeje.

Venku bylo hezky, a tak jsem si vzala Střet králů a šla si číst ven na lavičku. Za tu dobu, co tu bydlím, byla pěkně zničená. Barva byla sloupaná a dřevo už značně hnilo. Řekla jsem si, že bych mohla koupit novou, ale pak mě napadlo, že by byla celkem sranda ji spravit. I když by oprava stála víc, než jakou má ta lavička cenu. Koupila bych prkna, barvu, šrouby a vrtačku a lavičku opravila.

Dala jsem si nohu přes nohu a otevřela knihu. Byla jsem v kapitole z pohledu Tyriona, ty mě bavily.

...Velmistr Pycelle si odkašlal. ,,Královma regentka, králův pobočník a malá rada zvážili podmínky nabídnuté nám samozvaným Králem severu. S lítostí musím říct, že jsme je shledali nevyhovujícími, a ty to musíš jet vyřídit seveřanům, sere...

"Baf!"

Vyletěla jsem z lavičky a zaječela. "Ty jseš idiot, Remy!" Zlobila jsem se na něj. S mým nízkým tlakem tyhle fóry nebyly nic moc.

Hlasitě se smál. "Měla si se vidět, ten tvůj výraz..."

"Ha-ha-ha, moc vtipný."

Přistoupil ke mně a objal mě. "Tak promiň. Ale bylo to fakt vtipný."

"No jo, hlavně, že si se bavil."

Odstoupil ode mě a široce se usmál. "Něco jsem našel." Z kapsy vytáhl starou, děsivě špinavou minci. Povytáhla jsem obočí. "Super, mince. Wow."

"Kuš! Určitě má velkou cenu, vím to. Půjdem do starožitnictví a pak ti za ni koupím jídlo. Ty zatím přemejšlej o luxusních restauracích, pak mi řekneš, kam chceš jít."

Tentokrát jsem se rozesmála já. Poplácala jsem ho po rameni. "Nechci ti kazit iluze, ale...klidně se s tebou vsadím, že víc, než 2 eura z toho nebudou."

"Sázka přijata. Ale promyslím si, o co se vsadíme."

"Jak chceš."

...

S vítězným výrazem vyšel ze starožitnictví.

"3.36!" Zajásal. "Vyhrál jsem!"

"Teda gratuluju, jsi pracháč." Plácnul si se mnou.

"Tak, teď zjistit, kde maj hot dog zhruba za euro a půl."

"Neboj," uklidnila jsem ho. Dva bloky odsud maj všechno levný."

"Jupí."

....

Sedli jsme si do parku na trávu. Já jedla svoje hranolky s kečupem a Remy hot dog bez ničeho, abych si já mohla dát ten kečup.

"Takže," Začal a kousl si do párku. "Teď podmínky sázky."

Dojedla jsem hranolky a lehla si na trávu. "Poslouchám."

"Budu mít narozeniny a pojedu domů, kde se sejde celá moje rodina a oslavíme to. Přijede sestra a brácha z Ria a tak. A já tě chci poprosit, aby si jela se mnou."

Chvilinku jsem na něj jen zírala. Pak jsem se pomalu zase přesunula do sedu.

"Jako...s-s tebou? Jakože celá tvoje rodina? A-a kam? A kdy? A..."

"Pššš. Prosím. Vyhrál jsem sázku. Věnuj mi jeden víkend. Poznáš mou rodinu, oni poznají tebe, bude to fajn." Usmál se na mě. Mluvil pološeptem, takovým až svůdným hlasem. To by uměl každej, přemlouvat mě tímhle hlasem. Měla jsem sto chutí proště vykřiknout ano a neřešit to.

"Remy, já...musím venčit psy."

Zasmál se. "Skvělá výmluva. Nemusíš, zařídil jsem to."

Chtěla jsem se zeptat jak, ale pak jsem si to rozmyslela. Kdoví, co by odpověděl.

"Byla jsi někdy v Londýně?" Pokračoval, když viděl můj nejistý výraz.

"Ne. To pojedeme do Londýna? To jsi neřekl. A navíc, co máma?"

"Londýn je krásný město. Notak Foxie, jsi dospělá, ne? Ona to pochopí. Prosím. Slíbil jsem ti, že tě slepím, ale to mi to musíš dovolit. Ber to jako součást terapie." Usmál se.

Šťouchla jsem ho. "Ty jsi."

Dojedl hot dog a utřel si ruce do ubrousku. "Prosím."

Zarputile jsem mlčela a koukala do země. Ale tomu jeho pohledu vážně nešlo odolat.

"Tak...tak jo, no."

"Super!" Vykřikl a objal mě."Děkuju."

Usmála jsem se na něj. "No jo."