Jak jsem si myslel, ve třídě jsem měl sotva polovinu dětí, protože se rodičům nelíbilo, že by jejich dítě bylo poblíž hybrida lišky. Proto za mnou brzy také přišla Jennie s tím, že si pro zbytek děti brzy přijdou rodiče zpět, protože v takovém počtu nemá cenu je ve školce nechávat.

,,Akorát..." odmlčela se a podívala se na Vernona, který seděl vedle Seungkwana, který mu sice nevěnoval pozornost, ale i tak jsem nějak tušil, že jsou rádi u sebe.

,,Ano? Co se děje?" otázal jsem se jí, protože se mi najednou nezdálo její chování.

,,Otec Vernona si pro něj přijít nemůže." pověděla mi a podívala se na mě, jakoby čekala, že přijdu s nějakým úžasným návrhem, o kterém ani já sám nevím.

,,Takže tady budu mít jen Vernona?" nadzvedl jsem obočí. Je to sice otrava, protože jsem mohl mít s takovou dnes volna, ale rozhodně to dítě nenechám někde samotné.

,,No.. přijde mi dost zbytečné, abyste byli tady, když se jedná jen o Vernona, a tak mě napadlo, že Vernona pohlídáš u sebe." mile se na mě usmála a mně se nad tím, co řekla, jen zachvělo ouško.

,,Co prosím?" nadzvedl jsem obočí a pokusil se znít co nejvíc normálně, abych nedal znát své zhnusení; přeci jen jsme pořád ve třídě, kde je pár dětí, které sice nevypadají, že poslouchají, ale opak je pravdou.

,,Vlastně jsem mu to takhle už řekla." z jejich úst se vydralo uchechtnutí a já myslel, že snad špatně slyším.

Jennie jsem chytil za ruku a zatáhl víc do kouta, i když jsem věděl, že některé děti nás i tak uslyší, ale udělal jsem to spíše pro svůj dobrý pocit.

,,To nemyslíš vážně, že ne?" její ruku jsem pustil a ty své překřížil na hrudi.
,,Nemůžu si vzít domů cizí dítě. Ke všemu tomu hybrida lišky." řekl jsem s naštvaným tónem, ale nikdo se mi nemůže divit. Najednou se musím starat o cizí dítě u sebe doma, vážně skvělý...

Ano, tady ve školce se také starám vlastně o cizí děti, ale to je něco jiného, to je tady ve školce, kde se děti dokáží zabavit hračkami, co tady jsou a dostanou jídlo a svačinku od kuchařek. Já doma nemám žádné hračky a i když jídlo ano, tak ne, které by chutnalo dítěti.

,,Jeonghane, prosím." podívala se mi přímo do očí, abych věděl, že to myslí naprosto vážně a že vlastně není žádná jiná možnost.
,,On opravdu nemůže odejít z práce a nikoho jiného nemá, aby se o Vernona postaral."

Jennie jsem jen nejistě pozoroval a u toho začal hryzat svůj spodní ret, jak jsem byl z celé situace nervózní. Vlastně jsem měl co dělat, abych nezačal podupkávat nohou.

,,Dostaneš zaplaceno, i něco navíc ti tam přihodím." dodala po chvíli, aby mě přiměla k rozhodnutí, které se jí bude líbit.

Nějakou chvíli jsem mlčel, ale nakonec dlouze vydechl.
,,Fajn... Nechám ho u sebe doma, dokud se jeho otec nevrátí z práce." souhlasil jsem, protože mi ani nic jiného nezbývalo.
,,Ovšem tohle už nikdy dělat nebudu, jasný? Je to dost divný a jestli mě někdo nahlásí, tak za to bereš plnou odpovědnost."

,,To zní fér." usmála se na mě.
,,Mockrát ti děkuji."

,,Jo jo.." pokroutil jsem hlavou.
,,Hele.. kolik dětí úplně odešlo?" optal jsem se jí na trochu citlivější věc, ale opravdu mě to zajímalo.

Její úsměv trochu povadl, ale i tak se snažila si aspoň malinký úsměv udržet.
,,Poměrně dost, ale mnoho rodičů si to nechalo vysvětlit. Jen potřebuji čas to vstřebat." odpověděla mi.

,,Uhm." kývl jsem a podíval se ke dveřím, ve který byl jeden z rodičů, tedy si přišel pro své dítko.

,,No, to je můj pokyn k tomu, že už mám jít." uchechtla se.
,,Ještě jednou ti děkuji." poplácala mě po rameni a odešla ze třídy.

Já se tedy hned zase začal věnovat své práci a posílal děti se svými rodiči domů. Až tedy na jedno, které půjde domů se mnou.

Samozřejmě mezitím za mnou ještě přišla Jennie, vlastně přišla za Vernonem, aby mu také řekla o tom, že půjde domů se mnou, dokud si ho nevyzvedne tatínek. Šlo na něm vidět, že je z toho nervózní a možná i vyděšený, což nebyl sám; sdílel jsem naprosto stejné pocity.

,,Vernone?" oslovil jsem ho opatrně, když jsme byli ve třídě už jen my dva. Vernon se na mě podíval a tím mi dal najevo, že mohu pokračovat.
,,Půjdeme, ano?" pokusil jsem se na něj usmát.

Vernon pouze přikývl, zvedl se od stolu a šel do šatny, aby se i on mohl nachystat k odchodu. Já se zhluboka nadechl a následoval ho do šatny, kde jsem viděl, jak se sám obléká. Upřímně jsem byl dosti překvapený, že se dokáže takhle perfektně obléct, ale také se mi ulevilo, že to nemusím dělat já.

Jakmile byl Vernon hotový, podíval se na mě, čímž mi řekl, že je připravený, a tak jsme se společně vydali ke mně domů. Cesta ke mně byla dost nepříjemná, protože i když bylo pořád brzy ráno a ulice byly prázdné, i tak se nám podařilo narazit na pár osob, které se na nás nepěkně dívaly. To se ke mně Vernon vždycky trochu víc přiblížil, ale jakmile jsme kolem osoby prošli, zase se ode mě oddálil.

Naštěstí mohu říct, že jsme ke mně do bytu dorazili v naprostém pořádku a já si úlevně vydechl, že nás nepotkalo něco mnohem horšího, než nepěkné pohledy kolemjdoucích.

,,Tak, Vernone.." promluvil jsem na něj, abych upoutal jeho pozornost, když si zrovna vyzouval boty.
,,Bohužel tady nemám žádné hračky, se kterými by sis mohl hrát." větu jsem takhle zakončil i přesto, že jsem chtěl pokračovat, ale nevěděl jsem jak.

Vernon se na mě jenom koukal a já nevěděl, co si o tom myslet. Je naštvaný? Bude brečet, protože si nemá s čím hrát? Bude brečet, protože chce svého tatínka? Sice jsem vychovatelem ve školce, ale tam je to jiné, když děti brečí. Většinou je to proto, že si někdo začal hrát s hračkou, se kterou si hrálo právě ono brečící dítě nebo někdo někoho nechtěně praštil nebo žduchl. Ale pořád se to dalo vyřešit, tady a teď nevím, co budu dělat, pokud začne brečet.

Z mého toku myšlenek mě vytrhl jeho třesoucí se ret a ve mně začala růst panika. Prosím, nebreč. Jen nebreč!

🦋🦋🦋🦋
Zdravíčko ^^

Za prvé, kapitola věnována keitsukishima2709 , protože má pevné nervy a pořád odhodlaně čeká, kdy zvednu ten svůj líný zadek a vydám novou kapitolu 🫶🫶

Za druhé, yeeey! Máme tady další kapitolu. Jak se vám líbila? Vím, že to je taková nic moc kapitola, ale než se dostanu k tomu hlavnímu, tak to chvíli potrvá (a s tím, jak vydávám kapitoly... 😅)

Za třetí, moc se všem omlouvám, že jsem teď zase vůbec nevydávala, ale zároveň ani nemůžu slíbit, že se to změní, takže si ty sliby rovnou ušetřím a ještě jednou se omluvím ❤️

Za každou hvězdičku a komentář budu velice ráda! Uvidíme se u další kapitoly ❤️❤️

Vaše,
VeVe-IsHere