Ahoj, tak přináším další díl. Doufám, že Vás jím nezklamu a bude se Vám líbit ^^

„Co potřebuješ?" prolomil svým ostrým hlasem to ticho, které se kolem nás rozhostilo.
„Mohli by jsme někam, kde budeme mít větší soukromí?" zeptal jsem s lehkou nervozitou, když vymizela ozvěna jeho slov.
„Dobře, tak pojď." Nejspíše pochopil vážnost toho, kvůli čemu za ním jdu, protože zmírnil tón. Možná nebude tak strašný, jak mi zpočátku připadal. Vzal za kliku dveří s nápisem „Trenér" a vkročil do místnosti. Na okamžik jsem se před nimi zastavil, protože se mi vybavilo, co se mi za nimi posledně stalo. Rychle jsem se vzpamatoval a zavřel za sebou, aby nás nebylo neslyšet, kdyby náhodou někdo kolem procházel.

„Tak co se děje?" zeptal se znovu, když už se opíral o desku stolu... přesně tam, kde jsem před dvěma dny ležel a nedobrovolně prokazoval službičku.
„Já... v první řadě bych se chtěl omluvit za svůj pozdní příchod a to následné vyrušování." začal jsem. Byl jsem nervózní a vůbec nevěděl, jak mu to mám podat.
„Dobře, v pořádku. Ale předpokládám, že kvůli tomu jsi za mnou nepřišel."
„Ne, to ne." vydechl jsem přebytečný vzduch z plic. „Jde o trenéra. A o jeho chování vůči mně." Nechápavě pozvedl obočí a čekal, až budu pokračovat. Pohled jsem zabodl do země, přišlo mi to snazší a lépe se mi tak hledala slova.
„Nemyslím tím při tréninku, to je všechno v pořádku, ale mimo něj." odmlčel jsem se a nervózně si hrál s prsty. „Využívá mě a i ponižuje tím, co dělá. A na to nemá právo." pokusil jsem se stručně vysvětlit. Něco mi ale říkalo, že mu to asi úplně stačit nebude.
„Mohl by jsi to blíže nějak specifikovat? Moc tomu nerozumím a jen z tohohle, co jsi mi tu řekl, nemůžu nic řádně posoudit." založil si ruce na hrudi a já na sobě stále cítil jeho pohled, který jakoby mě propaloval. Sakra! Přesně tohohle jsem se bál. V tomhle jsem ale měl jasno, nikdo a to ani on, ač by se tím mohly mé problémy vyřešit, se to nesmí dozvědět.
„Je to opravdu nutné? Navíc je to složité a já o tom nechci mluvit." pokusil jsem se ho ještě přesvědčit a v mém hlase bylo slyšet mírné zoufalství, což jsem opravdu nechtěl.
„Je mi líto." zakroutil nepříčetně hlavou a mně bylo jasné, že tady jsem pohořel.
„Fajn, tak já to zkusím vyřešit jinak." povzdechl jsem si a otočil se k odchodu.

„Tak počkej přeci." uslyšel jsem za sebou opět jeho hlas a rychlé kroky. Chytil mě za rameno, přetočil k sobě opět obličejem a lehce mě natiskl na zeď.
„Přišel jsi za mnou s nějakým problémem a je na tobě poznat, že to asi bude něco vážnějšího. Nad tím nemůžu jen mávnout rukou a nechat to plavat." Docela mě to překvapilo, vůbec jsem od něj tohle nečekal. I podle hlasu bylo znát, že mu to není putna a opravdu chce s nastalou situací něco dělat. Že by se na mě přeci jen usmálo štěstí?
„Co takhle, kdybych ti pomohl s vyjádřením? Očividně ti to moc nejde." pravil a na jeho tváři, která se náhle ocitla až příliš blízko té mé, se objevil úšklebek.
„C-cože?" zakoktal jsem a mým tělem projela vlna vedra. Místo ale jakékoli odpovědi se mi rukou prodral pod tričko a hrubě mi stiskl bradavku. Chtěl jsem se pokusit o útěk, ale volnou rukou se rychle opřel těsně o stěnu vedle mé hlavy, čímž mi zablokoval jedinou únikovou cestu.
„Kampak? Ještě jsme se nikam nepohli." ušklíbl se a znovu sevřel bolestivě mou bradavku mezi své prsty. Bolestně jsem zaskučel a snažil se od něj dostat, což bylo ale nemožné. Dosáhl jsem leda toho, že jednou rukou obě mé ruce přišpendlil nad moji hlavu, abych se nemohl víc bránit a druhou se dobýval do mých kalhot, které během okamžiku už i s doprovodem trenýrek, odcestovaly k mým kotníkům.

„Předpokládám, že nemáš v úmyslu spolupracovat, tak se obsloužím sám." uchechtl se.„Masao mě žádal, abych k tobě nebyl hrubý, že minule s ním jsi neměl možnost si to užít. Fakt o tebe měl starost a vyčítal si, že ti nemohl poskytnout takovou péči, jakou jsi potřeboval. Jenže na to já seru, chci si užít a pro tvojí smůlu to mám rád tvrdě." šeptal mi s klidným hlasem do ucha. „Měl by jsi asi přehodnotit, kdo je ve skutečnosti ten tvůj problém." rozesmál se, rukama mě chytil pod koleny a než jsem se stihl vůbec nadát, už bylo mé tělo přišpendlené ke zdi, tentokrát jeho tělem, kterým se na mě tiskl, a podpírajíc rukama. Nohy jsem měl roztažené, naše rozkroky se dotýkaly a já cítil jeho naběhlou erekci, která byla už i dosti viditelná. Ještě ze mě v rychlosti stáhl kalhoty s trenkama, které se následně proletěly vzduchem a už si rozepínal zip u svých riflí.

„T-tohle nemůžete! Okamžitě mě pusťte!" Ani jsem si neuvědomil, že jsem vlastně až do teď mu nic neřekl, neprotestoval. Nejspíš to bylo z toho šoku, že jsem až takový smolař a všechno se to bude odehrávat znovu. Kde je sakra ten vnitřní hlas teď, aby mi poradil, co mám dělat, co?!
„Pročpak bych nemohl? Jediný, kdo mi v tom může zabránit, jsi ty, ale ty se k tomu nějak nemáš." ušklíbl se a nasměroval se přímo do mě, což doprovázel můj bolestný výkřik. Nebylo pochyb, že se mu tohle líbí, protože ten nechutný úsměv měl roztažený po celé tváři.
„Kruci! Ty jsi tak nádherně úzkej." zavrněl mi do ucha a aniž by mi dal jakýkoliv čas si zvyknout, začal tvrdě přirážet. Při každém přírazu se mi z hrdla draly další a další bolestné steny, které jsem nemohl nijak ovlivnit. Bolelo to mnohonásobně víc, protože se neobtěžoval použít ani gel, takže to dost 'drhlo' a tím to všechno bylo ještě nesnesitelnější.
„Dost, prosím." podařilo se mi vyslovit, ani nevím jak, ale on na mě vůbec nebral ohled, naopak ještě přitvrdil. Po několika dalších přírazech jsem v sobě ucítil teplou tekutinu. Doufal jsem, že tím mé utrpení skončí, jenže přírazy ani nepolevily, natož, aby ustaly. Následující štiplavá bolest uvnitř mě mě vyvedla z omylu, kterého se má mysl dopustila, protože tekutina, která mě ještě společně s jedním přebytečným údem vyplňovala, nebyla bílá smetánka, jak jsem se domníval, nýbrž rudě zbarvená krev.

„Do háje, asi jsem tě uvnitř trochu natrhl. Bože, to si od Masaoa zase něco vyslechnu, až se to dozví." zanadával a přírazy ustaly. Na chvíli se odtáhl, ale stále mě přidržoval a tiskl se na mě, abych nesklouzl po zdi k zemi. Alespoň na okamžik mě částečně odprostil od té bolesti a já měl prostor na nabrání nového vzduchu do plic.„No nic, taková menší nepříjemnost tohle celý přece nemůže překazit, ne?" ušklíbl se a znovu protáhl ruce pod mými koleny a dlaněmi se opřel o stěnu. Vsunul do mě opět celou svou délku a navrátil se do původního tempa, které jsem opravdu myslel, že mě zničí. Celé tohle zhoršovalo to, že jsem mu po celou dobu viděl do tváře. Minule to bylo oproti tomuhle procházka růžovou zahradou. Naštěstí brzy začal slastně vzdychat a čím hlasitější byl, tím víc mi bylo jasné, že se blíží k vrcholu. S poněkud hlasitým zasténáním se konečně udělal a opřel si hlavu o zeď. Oba jsme se vydýchávali, jen rozdíl byl, že on se vydýchával z právě prožitého orgasmu a já ze vší té bolesti, kterou mi způsobil během těch pár minut. Konečně se uráčel ze mě vyprostit a mé tělo nechal volně sjet k zemi, kde jsem zůstal bezvládně sedět.„Než odejdeš, tak to tady po sobě ukliď." přikázal mi ještě těsně před odchodem, ale nijak jsem ho nevnímal. Nevnímal jsem nic. Jen jsem tupě zíral před sebe a cítil nepříjemnou bolest a také sperma mísené s krví, které ze mě právě vytékalo.

Katsuro- manažer

Abych řekla pravdu, musela jsem se k sepsání této kapitoly docela dokopávat a to jsem se na tuhle část tak těšila (prostě perverzní úchylák jsem :D ). Ve škole jsem totiž část této kapitoly sepsala, ale vůbec se mi to nelíbilo a nechtělo se mi to přepisovat, k čemuž jsem se ale přiměla a nakonec si to dokonce i užila.

Jinak očekávám vtrhnutí do mého pokoje kámošky, které jsem se v minulé kapitole omlouvala, se slovy: "Já jsem to říkala!" za tři, dva, jedna :D  Má mě totiž skvěle přečtenou a při dočtený 5. kapitoly jí bylo jasné, že nebohý Rei se stane obětí i manažera :D prostě mě zná.