Tak opět po delší odmlce tady máte pokračování a snad se vám bude líbit. Teď opět už asi nebudu vydávat moc často, protože se budu muset věnovat opět škole, tak snad to pochopíte :)

Takové 'štěstí' můžu mít opravdu jen já, pomyslel jsem si, když už jsem vcházel do dveří Masaova bytu, který se nacházel jen o ulici dál od místa, kde mě našel. Tohle město sice není zas tak velké, ale přesto se tu najde tisíce jiných domů a bytů daleko odsud, kde by klidně mohl žít, tak proč musí zrovna v tomhle? Proč zrovna v tuhle dobu musel jít nakoupit a cestou narazit na mě?!
"Chceš se jít vykoupat, aby ses zahřál?" pravil mírným hlasem a jeho pohled spočinul na mě. Cítil jsem to. Jen jsem mírně zakroutil hlavou v zápornou odpověď a dál civěl na dřevěnou podlahu, na kterou z mého promáčeného oblečení skapávala voda.
"Možná bys ale měl, jin-"
"Nechci!" procedil jsem mezi zuby, které jsem měl pevně zatnuté, abych se vůbec zvládl udržet v relativním klidu. Stále jsem byl na něj naštvaný. Sice nemohl za to, že se se mnou Aimi rozešla, každopádně to nemění nic na tom, že přesně tohle chtěl a nutil mě rozhodnutí ji opustit.

Překvapeně zamrkal a chvíli bylo ticho, ale pak si povzdechl.
"No dobře, fajn. Tak si alespoň sundej to mokré oblečení a počkej na mě v obýváku. Donesu ti něco suchého. Klidně si zapni televizi, jestli chceš." dodal, když už vyrazil kamsi a zmizel za rohem. Ts, to určitě, pomyslel jsem si. Já se určitě budu svlékat, tady, v jeho domě. Na to ať zapomene. Bohatě stačí, že jsem u něj a ani to pořádně nevím, proč jsem udělal. Nechtěl bych snad být kdekoliv jinde, než u něj? A ještě abych ho poslouchal. Proto jsem zůstal stát na místě a ještě k tomu na truc vsunul ruce do kapes riflí, čímž jsem z nich vyždímal další trochu vody. To bych mohl rovnou odejít, napadlo mě tak zničeho nic, jak jsem tam jen tak stál. Proč tu tedy vůbec ještě jsem? Vždyť mě tu nedrží, tedy alespoň zatím ne a kdybych teď odešel, tak on s tím nic nesvede. Tak že bych tu zůstával jen tak z provokace? Nejspíš, protože nic jiného mě nenapadalo.

Bytem se opět rozezněly kroky, které se pomalu přibližovaly, až se jen pár metrů přede mnou zpoza rohu znovu vynořil Masao.
"Co tu pořád stojíš?" zeptal se zmateně. Nehodlal jsem mu na to nic říkat, a tak když se mu nedostávalo žádné odpovědi, opět si povzdechl a vykročil ke mně.
"Když si to nesundáš, tak bud-" nenechal jsem ho ani dokončit větu a podíval se mu přímo do očí.
"Tak budu nemocný, to už jsem slyšel. Nehraj si na mojí mámu nebo na někoho, komu by na mě mohlo vůbec záležet!" spustil jsem na něj zlostně. "Já nejsem žádná tvoje hračka pro tvoje potěšení a ani majetek, který si můžeš jen tak přivlastnit!" rozkřičel jsem se, což... mi pro mé překvapení docela pomáhalo. Vykřičet se. Tak proč to s ním sakra nic nedělalo?! Čekal bych, že bude vytočený z toho, jak na něj tady řvu a toho jsem vlastně taky chtěl dosáhnout. Chci ho naštvat! Ale on jen v klidu vyčkával, až se uklidním. Jako by snad nebral moje slova vážně.
"Nehodlám tě dál poslouchat! Už nebudu skákat tak, jak pískáš, rozumíš?! Nebudu! Nesnáším tě! Jsi jenom blbej idiot, nic víc!" snažil jsem se ho vytočit, ale pomalu mi začaly docházet nápady.

"A... a jsi břídil! Už s tebou nechci mít nic společnýho a... proč si z toho sakra vůbec nic neděláš?" zlomil se mi už v zoufalství hlas, ale abych přeci jen svá slova nějakým způsobem posílil, praštil jsem ho pěstí do hrudi, jenže zdaleka ne takovou silou, jakou jsem chtěl, takže s ním to opět ani nehnulo.
"Pojď sem." šeptl tiše a přitáhl si mě do objetí, kterému jsem se zpočátku bránil, ale nakonec jsem své svaly povolil a pokorně u něj stál lehce se opírajíc hlavou o jeho rameno. Jeho čisté oblečení, do kterého se převlékl, se okamžitě při sebemenším dotyku začalo nasakovat ledovou dešťovou vodou, ale i přes to jsem na své pokožce ucítil příjemný příliv tepla žhnoucí z jeho těla a já až v tom okamžiku si uvědomil, jak velká mi je ve skutečnosti zima. Naskočila mi husina a já se nevědomky k němu o trošku víc natiskl, abych se mohl zahřát, načež se usmál. Neviděl jsem to, ale... prostě jsem to cítil. Musel se usmívat.

"Tak pojď, převlíkneš se, jo?" poodtáhl se ode mě kousek, aby mi viděl do obličeje a pohladil mě po zmáčených vlasech. Byl jsem na něj stále naštvaný, ale většinu zloby jsem ze sebe už dostal a její pozůstatky byly nyní ukryty někde hluboko a tak jsem tentokrát již nic nenamítal a jen přikývl, aniž bych se na něj ale podíval. Podal mi suché oblečení, které mi přinesl a zavedl mě do koupelny, abych se mohl převléknout. Sundal jsem ze sebe tedy promáčené oblečení a rozložil ho na topení, aby uschlo. Chvilku jsem přemýšlel nad boxerkami, protože i ty byly docela mokré, ale nakonec jsem si je nechal a jen přes ně párkrát přejel ručníkem, který jsem si půjčil z police a natáhl přes ně suché tepláky, které mi Masao půjčil. Nechtěl jsem tady chodit 'na ostro' a navíc by mi měly uschnout rychle, pokrčil jsem nad tím rameny, když jsem si sušil i zbytek těla a už si natahoval čisté triko i mikinu. Ještě jsem si co nejvíce to šlo vysušil vlasy, které jsem si následně upravil, aby to nevypadalo, že mám na hlavě vrabčí hnízdo. Před opuštěním koupelny jsem si ještě sám sebe prohlédl, jestli v tom jeho oblečení nevypadám jako naprostý trotl, ale protože on nebyl zas o tolik větší, jak já, tak mi to vlastně docela i padlo.

Pootevřel jsem dveře a nakoukl do chodby. Vypadalo to, že je tam klid, a tak jsem vyšel, potichu za sebou zavřel dveře a pomalými kroky se vydal klikatou chodbou, která mě zavedla do obývacího pokoje, který byl poměrně moderně zařízený. Nevěděl jsem, kam Masao zmizel a protože jsem nechtě vypadat jako nějaký šmejdil, raději jsem se posadil na gauč umístěném uprostřed místnosti rozhodnutý na něj počkat tady. Trochu mě obklopovala nervozita, protože jsem nevěděl, co mám čekat, ale ta zmizela ve chvíli, kdy jsem dosedl na gauč, protože jsem na svém pozadí ucítil chlad ze stále lehce mokrých boxerek, což zrovna dvakrát příjemné nebylo.

"Á... už jsi tady. Počkej, uvařil jsem ti čaj, hned ti ho donesu." vykoukl Masao z místnosti, se kterou byl obývák spojený a já si jí původně nevšiml. Podle jeho slov soudím, že je to kuchyně. "A klidně si zapni televizi, jestli chceš." houkl ještě na mě, když opět zmizel za rohem. Moc dlouho jsem neotálel a zvedl se pro ovladač, který ležel na konferenčním stolku přede mnou. Jenže než jsem stihl dosednout zpátky na gauč, už jsem za sebou zaslechl kroky, které na okamžik přehlušilo krátké uchechtnutí. Nechápavě jsem se podíval směrem, kterým zrzek přicházel a na tváři měl stále jakýsi pobavený výraz.
"C-co je?" zeptal jsem se zmateně a během toho, co jsem čekal na odpověď jsem po něm párkrát podezřívavě přejel pohledem.
"Víš Reii..." uchechtl se ještě a položil hrnek a konvici s čajem na stolek. "... měl sis sundat VŠECHNO mokré oblečení." zakřenil se na mě a já lehce zrůžověl. Jak to může vědět? to mě snad šmíroval, nebo co?!
"Já... já si sundal... v-všechno..." zakoktal jsem a víc se natiskl na gauč, o který se zrzek rukama zapřel po obou mých stranách asi v úrovni mé hlavy a začal se nade mnou sklánět.
"Jo? Tak jak to, že máš mokrý zadek?" zavrněl a sehnul se ke mně ještě níž, až měl obličej těsně od toho mého. Já jsem idiot! Vůbec jsem si neuvědomil, že když se posadím, tak se ty tepláky nasáknou vodou z těch boxerek! Nevěděl jsem, co mu na to mám říct a začal jsem lehce zmatkovat, což zapříčinilo mé zrudnutí, načež se Masao znovu uchechtl.
"Ale notak, nemusíš se stydět. Vždyť máš krásnej zadek." ušklíbl se provokativně a než jsem stihl vůbec něco namítnout, spojil naše rty v polibek.

"Ty jsi blbec!" zavztekal jsem se, když jsem ho od sebe odstrčil a zamračil se na něj. Jenže to ho očividně náramně pobavilo, protože se začal smát.
"Jsi roztomilej." usmál se pobaveně, když se uklidnil a pohladil mě po tváři.
"Já nejsem roztomilej!" zaprotestoval jsem okamžitě nazpět a zamračil se ještě o to víc. Já nejsem roztomilej a nesnáším, když někdo tvrdí pravý opak! Zvlášť, když to není pravda!
"Ale jsi. A taky jsi sladkej... mhh, přímo k sežrání." zavrněl, povalil mě na gauč a následně mi na to začal jemně okusovat krk. Nejdříve jsem se pod ním trochu kroutil, ale nakonec jsem stejně přestal a vlastně si to i docela užíval. Tuhle situaci jsem moc nechápal. Ještě před pár okamžiky jsem na něj řval, že ho nesnáším a teď... teď se zase nemůžu nabažit jeho doteku. Vůbec se v sobě nevyznám.

"M-Masao... c-co děláš?!" vyjekl jsem, když jednou rukou doputoval k lemu mých, tedy vlastně jeho tepláků, pod které okamžitě bez ostychu vklouzl a společně s boxerkami je ze mě začal stahovat.
"No co? všechno mokrý musí dolů. A když jsi to nezvládl ty, tak ti musím pomoct." usmál se vítězně opět mi začal obě vrstvy oblečení naráz stahovat.
"Ale... to není nutný." přesvědčoval jsem ho a znovu se proti němu začal vzpírat, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, kalhoty i s boxerkami stále putovaly níž a níž, až je ze mě stáhl úplně. Můj tem se s každým nádechem zvyšoval a já se obával, co bude následovat. Mého rozrušení si Masao nejspíše všimnul, protože se na mě více natiskl, svými rty se lehce otřel o můj krk a pomaličku směřoval k mému uchu.
"Nic se neděje. Jen se uvolni." našeptával mi a občas vtiskl nějaký ten polibek, během čehož bříšky svých prstů mi přejížděl po boku stále nahoru a dolů, dokud jsem se zcela neuklidnil. Pak se spokojeným úsměvem odtáhl a vzal deku, kterou měl hozenou přes gauč. Zpočátku jsem moc nechápal, ale když mě jí přikryl, byl jsem mu vděčný. Dal si záležet, abych byl celý přikrytý a nikde na mě netáhlo a pak si sám na mě lehnul a tvář měl přiloženou k mému krku.
"Jsi vážně blbec." zamumlal jsem, když jsem usoudil, že se už opravdu nic dít nebude.
"Když tě budu moct mí pro sebe, tak klidně budu blbec, ale budu si připadat jako vítěz." odvětil mi na to a z jeho hlasu byl znát úsměv. "Já tě neopustím... ne jako ona."

Uff, tak se mi to konečně podařilo nějakým způsobem spatlat dohromady :D Snad se líbilo a předem se omlouvám, protože nemám nejmenší páru, kdy bude pokračování, protože se začátkem školního roku jak víte přichází opět spoustu povinností, které letos již chtě nechtě budu muset plnit.

Snad to tedy pochopíte a někdy zase ahooj :)