Juhůů!! a je tady po dlouhé době pokračování ^^  Ještě jednou se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale jsem lenoch :'D  Potěším vás ale snad tím, že zítra nebo možná pozítří přidám ještě jednu kapču, tak snad si vás tím trochu usmířím :D

Byl pátek a já už ležel po namáhavém tréninku doma v posteli. Byl jsem vyčerpaný, ale příjemně vyčerpaný. Dnes jsem měl přijít na ten Soutův večírek, ale měl jsem ještě téměř dvě hodiny, než mě vyzvednou, takže si můžu zatím odpočinout. Hleděl jsem do stropu a v hlavě se mi přehrávala událost, která se mi stala po dnešním tréninku.

*** o hodinu dříve ***

Zády jsem se opíral o stěnu a hruď se mi rychle zvedala a následně zase klesala zpět, jak jsem se snažil rozdýchat právě prožitý orgasmus. Masao spolykal veškerou mou dávku spermatu, kterou jsem mu nadělil a pomalu se začal zvedat. Jednou rukou se mi svezl po tváři až na krku, druhou nechal na mém boku a rty se lehce otřel o ty mé.
„Reii? Přemýšlel jsem a napadlo mě, jestli bys nechtěl někdy přijít ke mně?" zeptal se a rukou mi začal krk lehce masírovat.
„K tobě?" podíval jsem se na něj trochu překvapeně a stále byl lehce udýchaný. „Tak jo, proč by ne." přikývl jsem, i když jsem moc nevěděl, co si pod tím mám představit. Tedy ano, věděl jsem, co u něj budeme dělat, ale stejně mi to přišlo divný. Ale tak co, rozhodně to bude příjemnější, než kumbál nebo něco, co by se dalo nazývat jako kabinet, kde jsem buď natištěný na zdi nebo ohnutý, popřípadě položený na stole. Bylo vidět, že jsem ho tím potěšil, protože se mu na tváři roztáhl úsměv.
„Tak jo." zopakoval po mně. „Dám ti ještě vědět." prohrábl mi vlasy a do toho mě něžně políbil.

****

Nemohl jsem to dostat z hlavy. Nemohl jsem dostat z hlavy Masaa a ani to, jak jsem se vlastně do této situace dostal. Tedy ne! tak to není! já Masaa nemiluju! jen... opravdu se tak moc vyzná v lidech, že zvládnul poznat, že v konečné fázi zrovna já přistoupím na něco takového, i když by mě samotného to v životě nenapadlo? nebo snad šlo pouze o náhodu? No, tak či tak, je to asi jedno, aspoň myslím.

Pomalu se blížila hodina, kdy se pro mě měl stavit Takumiho brácha, aby mě odvezl k nim domů na párty, kterou pořádal. Začal jsem se tedy připravovat, aby na mě pak nemusel zbytečně čekat. Nechtěl jsem z toho dělat žádnou vědu, tak jsem si na sebe vzal tmavé roztrhané rifle, bíle triko a přes to modrou kostkatou košili. Vedle mého pokoje měl táta pracovnu, ve které trávil téměř veškerý čas, takže jsem neměl žádné problémy s jeho hledáním, abych se s ním rozloučil. Rodičům jsem řekl, že budu přespávat u kamaráda a vrátím se až v sobotu někdy k večeru. Nelhal jsem jim, jen jsem jim neřekl úplně všechno, a tak jsem neměl žádné potíže s nějakou nervozitou, díky které by na mně poznali, že mám v plánu něco nekalého.

Před domem zastavila černá Audi, která nepochybně patřila Soutovi, a tak jsem popadl batoh s nějakým občerstvením, ještě dal mámě v kuchyni pusu na rozloučenou a už jsem si to zamířil ke dveřím, kde jsem se začal obouvat. To by ale asi nebyla mamka, aby se se mnou nepřišla ještě jednou rozloučit a říct mi, abych se choval slušně a neudělal jim žádnou ostudu. Všechno jsem jí poslušně odkýval, ještě naposledy ji obejmul a dal pusu na tvář a už se za mou zavíraly dveře.

„Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem Soutu, když už jsem si sedal na místo spolujezdce a on mi pozdrav opětoval ještě navíc s okouzlujícím úsměvem, kterému žádná holka neodolá.
„Vzal jsem nějaké křupky, brambůrky a koly, bude to stačit? když tak bych skočil ještě něco koupit."
„Ne, to je dobrý, máme tam toho dost, ale bude se to hodit, díky." ujistil mě a znovu se lehce pousmál. Po zbytek cesty bylo ticho, ale nevadilo mi to a myslím, že ani jemu ne. Nevěděl jsem, o čem bych se s ním mohl bavit a navíc se mi ani nechtělo vymýšlet nějaké téma, protože to nemohl být moc daleko. Nemýlil jsem se. Ale překvapilo mě, když jsme zastavili na příjezdové cestě u jednoho baráku v jedné z nejluxusnějších čtvrtí ve městě. Ano, věděl jsem, že Takumi pochází z bohaté rodiny a usvědčovalo mě v tom ještě tohle Soutovo auto, ale že jsou tak bohatí, jsem opravdu netušil.

Když jsme vešli do domu, už mě vítal rozzářený Takumi, který právě pověsil nejspíše jednu z poslední dekorací.
„Ahoj kámo! Tak co, těšil ses? Řeknu ti, brácha pozval spoustu super holek. Fakt! Jedna větší kost jak druhá, nebudeš si moct vybrat!" rozplýval se a skoro až slintal, nad čímž jsem se musel uchechtnout.
„Co se směješ?! Já to myslím vážně!" urazil se Takumi na oko.
„Hele, brzdi bráško..." přidal se do konverzace, která tedy byla až do teď jednostranná, Souta.
„... ty kočky sem přijdou za mnou. Tady pro Reie se taky jistě nějaká najde, ale pro tebe? To i kdybych je prosil, tak s tebou nebude chtít žádná nic mít." pošťuchoval Takumiho a provokativně se na něj usmíval. To si ale Takumi nenechal líbit a i když se prali jen z legrace, oba se brzy už váleli na zemi. Jenže Takumi neměl proti Soutovi nejmenší šanci. Nebyl sice žádný vyžle, postavou byl podobný mně, ale Souta byl opravdu namakanec, takže neměl nejmenší problém Takumiho k zemi prostě přišpendlit a dál si z něj utahovat.

„Ahoj." pozdravil mě neznámý dívčí hlas, když jsem ty dva pobaveně sledoval. Otočil jsem se za hlasem a přede mnou se objevila krásná, drobná holčina se středně dlouhými hnědými vlasy.
„Já jsem Aimi." představila se, ale já zrovna nebyl schopen jediného slova. Byla krásná a já měl dojem, jako by přede mnou stál snad nějaký anděl. A to jméno...
„Eh... těch dvou si nevšímej, jsou to paka." uchechtla se a tím mě vlastně tak trochu probrala.
„Jo, to je dobrý. A... já jsem Rei." vyslovil jsem konečně první slova a trochu nervózně se podrbal na zátylku.
„Ráda tě poznávám." usmála se a podali jsme si ruce. „Pomůžeš mi prosím s jídlem? Potřebovala bych ho odnést na stůl a možná ještě trošku pouklidit, než všichni přijdou."
„No jasně." přikývl jsem s radostí a vykročil za ní do kuchyně, kde byla hromada občerstvení, ke kterému jsem přidal ještě to, co jsem přinesl.

Aimi

Když už jsme měli vše hotové, Aimi byla tak hodná, že mně provedla po domě, abych věděl, kde co je a já ji samozřejmě ochotně následoval. Tedy musím říct, že takový luxus jsem si v životě snad nedovedl ani představit. Ten dům byl obrovský a moderně vybavený a o tom velkém v zemi zabudovaném bazénu na zahradě a vířivce ani nemluvím. Mimo toho jsem se taky dozvěděl, že je to Soutova a Takumiho nevlastní sestra, přesněji dcera z prvního manželství jejich otce. Vlastně mě to ani nijak nepřekvapilo, protože měla dost podobné oči, jako oni dva.

Netrvalo dlouho a v domě, který se docela rychle začal plnit lidmi, již hrála hudba, jedlo se, pilo, ale především bavilo a užívalo. Většinu z těch, co tu byli, tak jsem neznal, a když už, tak spíše jen od vidění, ale někde jsem tu občas zahlédl i někoho z týmu. Takumi měl pravdu, bylo tu spoustu krásných holek, ale já jsem měl oči přesto jen pro tu jednu jedinou, Aimi. Opravdu nevím, čím mě ona tak uchvátila. Tedy ano, byla krásná a i hrozně milá, ale nikdy předtím jsem o holky moc zájem nejevil. Nevím proč, ale vzpomněl sem si na Masao. Sakra, proč ho sem tahám, vždyť s tímhle nemá nic společnýho! Nemáme vůči sobě nějaké závazky, ani se necítím kvůli tomu, že bych si chtěl snad začít něco s nějakou holkou, špatně nebo dokonce provinile, tak proč si na něj musím zrovna teď vzpomenout? Zkrátka jde jen o fyzický vztah, který může jeden či druhý z jakéhokoli důvodu ukončit, tak zněla dohoda.

„Tak co bavíš se?" objevil se náhle u mě zničeho nic Takumi.
„Jo, je to tu super." odvětil jsem s úsměvem a podíval se zase na Aimi, která se vlnila v rytmu hudby na tanečním parketu. Chvíli bylo ticho, ale všiml jsem si, jak se Takumi střídavě dívá na mě a na parket.
„Na kterou se to díváš?" pátral v davu krásných holek. „Ouu... no počkej, neříkej mi... ne... no to snad ne..." začal se smát. „Tobě se líbí Aimi, že jo? Tak že jo?" drcnul mě několikrát do ramene a nepřestával se smát.
„No jo... jo, líbí se mi." přiznal jsem nakonec a upil ze své skleničky.
„Tak na co čekáš? Ona je volná, tak jí objednej... co to máš... rum s kolou?" kývnul ke skleničce, kterou jsem svíral v ruce.
„No... kolu..." odpověděl jsem.
„Cože? Kolu? Kámo, sem jsi se přišel bavit, tak se trochu odvaž. Hej! barmane! dvakrát rum s kolou tady pro mýho kámoše." poručil najmutému muži a na pultu za mnou již stály dvě skleničky.
„Tak a teď běž." vybídl mě a dal mi obě skleničky do ruky.
„Ale... počkej... já nevím, co mám říct." začal jsem lehce panikařit. Nikdy jsem holku neoslovoval, zvlášť takovou kočku, tak jak bych to mohl zvládnout, abych ze sebe neudělal úplného pitomce?
„Jak, že nevíš, co máš říct?" nechápal Takumi, ale pak si povzdechl. „Pojď, dáš si na posilněnou panáka. Trochu tě to uvolní a pak s mluvením nebudeš mít potíže." mrknul na mě a objednal dva panáky vodky, jeden pro sebe a jeden pro mě.

Proboha lidi, můžete mi říct, jak se tam objevila nějaká Aimi?! to nebylo v plánu!! Zabraňte mi v tom psaní dřív, než z toho udělám hetero!! x<