Další speciální kapitola je tu, a tentokrát to bude o Sherryl a Jully.

°•○●°•○●°•○●°•○●°•○●°•○●°•○●°•○●°•○●

Sherryl a Jully se nesetkaly jen tak náhodou, o tom jak k nám přesně Jully přišla jsem vám neřekla. Za to, že máme Jully může v podstatě čistě Sherrylka. Bylo to před necelými 2 lety v létě a já se ségrou jsme sice byly na táboře a tak tohle vím jen z babičky vyprávění. Vím ale že je to pravda protože to všechno do sebe zapadá a dává to smysl.

Sherryl byla tou dobou ještě malá a zvědavá mrška a tak se vydala na obhlídku sousedních domů. Pár dní nepřicházela domů a babička o ní měla strach a tak se jí vydala hledat. Chodila od domu k domu dokud nenarazila na ten správný kam se Sherrylka zatoulala. Byl to zrovna ten dům kam teď chodí Mates což není skoro vůbec náhoda protože sousedních domů tam máme velmi málo. Babička tam našla Sherryl a nejen tu, sousedi se tam zrovna starali o několik koťat bez mámy, zajelo ji auto když společně s koťaty přecházela silnici. Už nevím kolik koťat bylo ale všechna byla tříbarevná - bílá, s rezavými a mourovatými fleky. Sousedi si chtěli nechat jen jednoho kocourka a ostatní chtěli dát do útulku. Jedno z nich byla i Jully která rozhodně v útulku skončit nehodlala. Vydala se se Sherryl k nám domů kde jseme si jí nechali. Z Jully a Sherryl se stali nejlepší kamarádky (viz. fotky dole). 

Jully sice nikdy nebyla moc typ na mazlení ale po její kastraci se stala ještě protivnější a Sherrylky už si nevšímala. Poslední dobou se to snažím napravit, Jully dělá největší radost procházka po lese a zkoumání zvířecích nor.  Což dělá velkou radost i mě, Chelsee a Miňonce.