Psala jsem si to na profil, píšu to i sem.

Mates nechodil vůbec domů.
Pořád byl u sousedů a já nevěděla proč. Teď už to vím, VYKASTROVALI HO. A když máte kocoura který se toulá a vykastrujete ho, přestane se toulat a zůstane u vás. Jenže Matesa vykastrovali sousedi, takže už se nebude toulat, zůstane navždy u nich. Měli to celé vymyšlené, chtěli mi ho vzít, přebrat mi ho. A já už s tím nic neudělám. Už u mě nechce být, chce být u nich.

Už nikdy nepřijde chápete to?
Můj kocourek už není můj. Ale to já jsem ho zachránila, vzala si ho z útulku. Miloval mě a já jeho, byl u mě šťastný a byl to divoký kocour co měl rád přírodu a volnost. Ale tím že ho vykastrovali si ho ukotvili u sebe. Zničili jeho povahu, zlomili mu jeho divokou duši.

Skoro každý den chodím kolem toho jejich baráku, a budu se dívat na ty zrůdný lidi co mi vzali Matesa, budu se dívat jak jim sedí přede dveřmi. 😢
A nevím jestli vůbec udržím svojí pěst která by jim nejraději okamžitě přistála na obličeji.

Nevím, jak se s tím vyrovnám. Možná to zní divně ale přijde mi to skoro horší než když kočka umře. Umře u vás, kde to má ráda, víte že u vás byla šťastná. Ale Mates, až jednou umře, j a u toho nebudu. Umře u nich. 😭

Víte, jsem křesťanka a věřím že existuje nebe.. věřím že tam čeká Šošík, Sisinka, Džíno, Foxy, Sisinka, Garfild, Safínka. Že tam na každého čeká jeho mazlíček. A doufám, že až se tam ocitneme já i Mates, bude zase všechno v pořádku.