23.
Louis' POV:
Nastala ta chvíle. Vešel jsem dovnitř. ,,Mám jít s tebou?“ zeptal se Niall. Viděl jsem v jeho očích obavy. ,,Ne Ni, chci být s Harrym sám...“ Odpověděl jsem. ,,Dobře chápu“
,,Promiň, ale...mohl bys odjet? Prosím?“ Vím, že je to divné, ale nechci aby mě viděl pokud by se něco stalo. ,,P-pro...Eh...Dobře kdyžtak zavolej. Mám tě rád“ Naposledy se na mě pri odchodu otočil a nastala ta chvíle, ta chvíle kdy jsem vešel do Harryho pokoje. ,,Ahoj Harry. Já...já...“ Snažil jsem se být v klidu, ale nešlo to všechny emoce vyšli naráz ven. ,,Vzbuď se! Prosím vzbuď se!!! Prosím...“ Začal jsem brečet. ,,Já Harry...já bez tebe nechci žít! Já bez tebe nemůžu žít! Nemůžu chápeš to! Prostě to nejde!“ Na chvíli jsem se odmlčel abych mohl přestat brečet. A začal mu vyprávět. ,,Tvoji rodiče nepřijdou Hazz. Prý tě nechtějí vidět umírat, ale já vím, že nezemřeš. To bys nám neudělal. To bys MI neudělal. Že ne? Pokud beze mě nemůžeš žít tak, že si hraješ na Edwarda a pořežeš se, tak to znamená, že se mnou žít můžeš. A já tu jsem! Tak tě prosím...prosím...Já tu jsem a budu tu s tebou nejen do konce života, ale i po té! Přísahám!!! Já...Hazza...Opravdu pro mě moc znamenáš....teda... víc než to...já...Harry Edwarde Stylesi JÁ TĚ MILUJU!!!!“ Hned po té přístroje začali pípat a jeho srdce začlo mít normální tep. Znovu jsem brečel, ale štěstím. Držel jsem ho za ruku a měl jsem pocit, že se probouzí. A měl jsem pravdu Hazza se zvednul kouknul na mě. ,,Také tě miluji Louisi Williame Tomlinsone“ Vydechnul. Zmáčkl mi ruku tak, že mi do ní netekla krev a pak povolil. Jeho víčka se zavřela a z přístroje se ozvalo jen dlouhé pípnutí. Viděl jsem tolik filmů, že jsem věděl co to znamená. Slzy mi začaly neskutečnou rychlostí stékat po tvářích. ,,HARRY NE! NE! TO MI NEDĚLEJ! NE PROSÍM! Prosím!! Já bez tebe nemůžu žít!“ Svalil jsem se ze židle a neustavičně brečel. Také jsem si pořád mumlal stejná slova, která jsem před chvíli křičel. Rozmazaně jsem přes slzy viděl jak přibihají doktoři a snaží se ho oživovat. Pak uz se jen ozvalo: ,,Toto je konec. Zavolejte jeho rodičům.“ Pak stejná sestřička přišla za mnou - za troskou houpající se (s koleny pritaženými k tělu) v rohu místnosti. ,,Kdo jsi ty?“ zeptala se. ,,Jeho kama....přítel“ Vykoktal jsem ze sebe. ,,Co se tu stalo?“
,,Já...on...omlouvám se já nemůžu“ Nemohl jsem jí to vysvětlit nemohl jsem to vysvětlit ani sám sobě. Pak jsem se zvedl a běžel za nimi. Mého Harryho někam odváželi. ,,Co to děláte?! Kam ho vezete?! Ten je můj! Vraťte mi ho! Prosím!“ Nikdo neodpověděl doběhl jsem s nimi az před nějaké dveře. Ty mi však zamkli těsně před nosem. ,,Promiňte, ale toto měl na krku.“ Řekla sestřička a podala mi náhrdelníky, které jsme s Harrym měli. Svalil jsem se k zemi a rozbrečel se. Najednou mi začal zvonit mobil. Byl to Niall. ,,Tak co Lou mám pro vás dojet?“
,,Ne já...on...ne...Nialle...já...“
,,Lou? Louí? Jedu pro tebe!“ Mobil mi spadl na zem. Po té už si pamatuju jen Nialla jak mě zvedá a na zádech odnáší do auta. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Jen já jsem vzlykal. Dovezl mě domů. Máma se vyptávala, ale já stejně pořád nepromluvil. Zamknul v pokoji a nevylezl.
***
Byl jsem troska. Nejedl jsem. Nepil jsem. Jen jsem ležel a brečel všechno jídlo, které mi máma přinesla před dveře tam vždy zůstalo ležet. Chtěl jsem jen a jen umřít. Teď mi ti bliklo hlavou. Kdybych zemřel, tak bych se s Harrym potkal. Byl bych s ním už navěky, už navždy! Skvělý nápad! Poprvé jsem vylezl z pokoje. Šel jsem pro pistol, kterou měla mamka v šuplíku. Vzal jsem ji do ruky a přiložil k hlavě. Pak mi to došlo musím to udělat na nějakém speciálním místě. Věděl jsem kde. Místo kde jsem ho viděl naposledy (před nemocnicí). Nechtěl jsem volat Niallovi, protože jsem nechtěl s nikým mluvit, proto jsem se rozhodl jet sám. Vzal jsem si mámy druhé auto. Neměl jsem řidičák, ale bylo mi to jedno. Většinu jsem od NiNiho už odkoukal. Jel jsem neskutečnou rychlostí ani jsem si nezapnul GPS, protože jsem si připadal jakoby mě moje insktinkty táhly samy. Jel jsem asi 3 hodiny, ale stejně mi to připadalo jako chvilička.
______________________________________
Omlouvám se. Nic víc k tomu nemůžu říct.
Wolfie :'(
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top