Louis POV

Celý další týden jsem za Harrym docházel. Vyprávěl jsem mu vše co se děje. Nejvíc jsem se rozpovídal o Niallovi a Liamovi. Začal jsem je shipovat a říkat jim Niam. Hazz by na mě byl pyšný. Vždycky shipoval celou školu...
Docházel čas a stále nevypadal o nic líp. Doktoři říkají, že už nemá moc šancí, ale já stále věřil. Také jsem byl za jeho rodiči byli asi velmi zdrcení, ale já jejich smutek nechápal. Na stole měli položené vizitky od různých pohřebáků a hned vedle toho mapku hřbitova se zakroužkovaným místem hned vedle vysoké lípy. Nemohl sem uvěřit, že zrovna JEHO rodiče by byli schopní tak rychle zapomenout, že jejich syn má ještě šanci. Vyvolávalo to ve mně vztek. Samozřejmě jsem Harrymu vše už řekl.
Dnes za ním zase jdu...já za ním vlastně chodím každý den, ale tento den je výjimečný je to poslední den. Pokaždé když na to jen pomyslím, tak se rozbrečím a vlastně dostanu celkově hysterický záchvat. Teď tomu nebylo jinak.
,,NENÁVIDÍM SVŮJ ŽIVOT" křičel jsem a házel se vším co mi přišlo pod ruku. ,,VŠICHNI MAJÍ SVE NEJLEPŠÍ KAMARÁDY U SEBE JENOM TEN MŮJ MUSÍ UMÍRAT!!!!" Najednou jsem popadl něco lehkého úzkého ani jsem se nekoukl co to je a hodil jsem s tím o zeď. Okamžitě se všude roztříštilo sklo a vypadl z toho obsah. Až teď mi to došlo-hodil jsem o zeď s zarámovanou fotkou mě a Harryho. Běžel jsem k ní, začal jsem sbírat střepy a pořád si opakoval: ,,klid, střepy nosí štěstí". Když už jsem se trochu uklidil a posbíral střepy, tak jsem zvedl tu fotku. Otočil jsem jí a znovu jsem se rozbrečel byla na ní rýha přesně mezi mnou a Harrym. Bral jsen to jako špatné znamení. Nejsem věřící, ale tohle by dostalo na kokena každého v mé situaci. ,,Já vím, že nechodím každou neděli do kostela a jsem gay což vlastně neuznáváš, ale to smad neznamená, že můj život musí zemřít, nebo ano? Pro upřesnění...ano můj život je Harry. Důvod je snad jasný: když zemře on zemřu i já... Jediné o co tě prosím je ať mi necháš Hazzu a to by pro teb nemělo být tak obtížné ne? Vždyť jsi všemohoucí..." Pak jsem se jen rozbrečel a lehl si na zem s tou potmou přitisknutou k srdci. Usnul jsem a zdálo se mi o tom jak se Harry vzbudil, řekl mi že mě taky miluje a pak jsme spolu vládli království duhy a všude byli růžový kralíčci, jednorožci, vzbudil jsem se a při tom si zpíval ,,Pink fluffy unicorn..." Dokonce jse měl úsměv na tváři...dokud mě nezavolala máma. ,,LOUISI! Máš tady Nialla!" Vzpomněl jsem si, že teď vypadám jako mrtvola a tak mě Hazz teda vidět nemá. Běhal mezi koupelnou a svým pokojem. Oblékal jsem se a upravoval.
*v autě*
,,Proč vůbec nejsi nervózní?" zeptal se mě opatrně Niall. ,,Víš já ani nevím...prostě věřím, že se nemůže nic stát..." Opravdu jsem kupodivu neměl žádné pochyby. ,,Eeehhh...dobře" Odpověděl. V jeho hlase byla slyšet nejistota a starost. Chápu ho.
Dorazili jsme k nemocnici. Vůbec se mi nechtělo z auta. Šel jsem tam totiž s tím, že buď půjdu s Harrym do auta a nebo s pláčem pod auta kohokoliv kdo by byl schopný mě přejet.
______________________________________
Eh....Pardon...Já se fakt snažila to vydat dřív, ale znáte mě...Prostě to neumim...😂😏😂❤️
Wolfie❤️