Nemám tušení, jak dlouho jsem byl mimo, ale když jsem si zase uvědomil, kde jsem a co tu dělám, jen jsem vyděšeně zamrkal.
,,Nic se nestalo. Jen jsem se zamyslel. Promiň." Omluvil jsem se mu. A dál jsme pokračovali na cestě lesem, až k řece. Po cestě jsem se na Oriho tisknul, protože jsem věděl, že tady můžeme. Takhle jsme dorazili až k řece, kde jsem si sedl a koukal na tekoucí vodu.
,,Je tu krásně." zašeptal jsem jen a dál se pohledem věnoval tekoucí vodě.

Seděl jsem s ním, ale nijak mě tou odpovědí neuklidnil. Sedl jsem si do tureckého sedu, opřel si ruku o bradu a koleno a přemýšlel, o čem Gordy přemýšlel, že mi to nechce říct. Otráveně jsem házel do vody jeden kámen za druhým, jako by mi to mělo pomoci rozluštit Gordyho myšlenky. Ten si mě nevšímal a místo toho začal honit kobylku nebo něco takového podél břehu. Já pokračoval ve vrhu kamení. Nějak jsem neměl najednou náladu, trápilo mě, že Gordy mi něco tají a že mi to nechce říct. Jak jsem si tak dál házel, nějakou náhodou jsem trefil rybu do hlavy a ta posléze vyplavala na hladinu. Hned jsem po ní chňapnul. Docela velká ryba...
"Gordy, půjdeme domů!" zavolal jsem na toho lovce, ale bez odpovědi. 

V klidu jsem si užíval pohledu na plynoucí vodu, když se u mě objevila kobylka a já ji začal pronásledovat. Zaujala mě tak moc, že jsem si ani Oriho nevšímal. Konečně jsem tu kobylku dostal, když Ori zavolal, že půjdeme domů. Zase jsem kobylku pustil a přihopsal jsem k Orimu. Ten mi ale přišel nějaký smutný a to se mi nelíbilo.
,,Ori copak se děje?" zeptal jsem se ho a přitulil jsem se k němu. Chtěl jsem ho přivést na jiné myšlenky, tak jsem se rozhodl, že mu řeknu můj nápad, co se týče Isaaca.
,,Ori? Přemýšlel jsem nad tím, že bychom šli zítra navštívit Isaaca. Šlo by to?" zeptal jsem se ho.

"Co? Vždyť teprve včera od nás odešel..." zabručel jsem. Tak o Isaacovi přemýšlel...Začal jsem hodně žárlit.
"Jestli chceš, tak jdi." odsekl jsem nakonec. Však jo, mě k tomu nepotřebuješ...Jdi si. Gordy se krapet lekl. Povzdechl jsem si.
"Klidně běž sám, ale já nechci." řekl jsem už mírněji a vydal se domů. Byl jsem docela dopálený. Gordy se mě pokoušel chytit za ruku, ale já ještě zrychlil, takže jenom cupital za mnou. Doma jsem ho nechal o samotě, vyvedl ze stáje Shadieho a nasedl. Gordy seděl na prahu chaty a smutně na mě koulel očima. Kdybych nebyl tak naštvaný, zabralo by to. Ale protože jsem, tak to nezabere. Pobídl jsem Shadieho a rozjel se někam do lesa. Bylo mi to vcelku jedno kam, hlavně že si vyčistím hlavu.

Celkem mě zarazila Oriho reakce. Tak jsem prostě zmlkl a šel jsem za ním. Byl jsem smutný, protože se na mě Ori zlobí. I když jsem se ho cestou snažil chytit za ruku, vždy jen přidal na tempu. Tak jsem jen smutně šel za ním až chatce. Dorazili jsme domů, ale Ori domů nešel. Šel rovnou za Shadiem a já jen sledoval, jak mi ujíždí. Vstal jsem, zavřel jsem za sebou dveře a odebral jsem se do ložnice, kde jsem se schoulil do rohu a propukl jsem v pláč. Hlavou mi probíhaly jen myšlenky typu:
,,Ori už mě nemiluje..." Chvilkami jsem se jen díval a dveře, jestli se náhodou neotevřou a v nich se neobjeví Ori. Ale nic se nedělo.

Trochu jsem si vyčistil hlavu, ale pocit žárlivosti ze mě nezmizel. Odpoledne jsem usoudil, že bych se měl vrátit a zkontrolovat Gordyho. Kéž bych to udělal už dřív...
Doma jsem ho našel v desolátním stavu. Byl schoulený v roku, kolem něj byli chloupky z oušek a ocásku, jak mu smutkem pelichaly. Vyplakal několik kalužek slz.
"G-Gordy, neplakej!" vyhrkl jsme zděšeně a zvedl ho k sobě do náručí. Isaac, neIsaac, já mám Gordyho rád. Hladil jsem ho po hlavě a snažil se z jeho vzlyků vydedukovat, copak mu je. Byl smutný? Byl naštvaný, že jsem měl špatnou náladu? Nebo...se mu jenom stýská po Isaacovi?
"Pověz mi, co tě trápí? Nezlobím se na tebe, jenom...se mi moc nelíbilo, že chceš tak brzo vidět Isaaca a tak mě napadlo...no, je mi trapné to říkat, ale...napadlo mě, že už mě nemáš rád tak, jako jeho..." zašeptal jsem hrdinně a hladil ho dál. Zvedl očka a zamrkal.

Stále jsem plakal v rohu, když najednou do místnosti vtrhl Ori. Cítil jsem, jak mě bolí ouška.
,,O-Ori." zašeptal jsem tiše, když mě objal. Chvíli jsem na jeho otázku neodpovídal, protože jsem nevěděl jak a hlavně co mu mám říct. Po chvíli jsem se ale začal snažit ze sebe vymáčknout těch pár slov.
,,J-já jsem...ho chtěl... jen vidět je to... můj jediný kamarád. Já m-miluju jenom tebe... a to se ne-nezmění." šeptal jsem tiše. Nebyl jsem schopen souvisle bez vzlyků mluvit. Choulil jsem se v Oriho náručí a pořád jsem plakal.
,,N-nezlob se na mě...Prosím." škemral jsem tiše.

"Omlouvám se...že jsem tě tak obvinil." šeptl jsem. Teď jsem se zase cítil hloupě já.
"Pojď sem, ty moje kočičko..." usmál jsem se na něj povzbudivě a zvedl mu bradičku. Chytil jsem jeho tváře do dlaní a palci utřel jeho slzičky. Usmíval jsem se na něj, aby pochopil, že to je v pořádku. Blbý jsem tu já...mělo mi to dojít.
"Zajdeme za ním kdykoliv si řekneš, ano? Jenom...jsem měl strach." šeptl jsem a políbil ho na čelo. Objal mě kolem krku. Než jsem ho stihl obejmout taky, už mi rozséval polibky po krku.
"Copak to děláš?" zasmál jsem se. Zabrblal něco ve stylu, že mi ukazuje, že má rád mě. 
"Noo...to si nechám líbit..." uculil jsem se a dlaněmi mu vnikl pod triko přímo na zádíčka. 

Užíval jsem si Oriho objetí a napadlo mě, že mu ukážu, jak moc ho miluju. Začal jsem ho líbat a rukama jsem mu zajel pod tričko. Jezdil jsem po jeho svalnatém bříšku a hrudi. Je celý tak úžasně nádherný. Žasl jsem nad jeho tělem. Jeho tričko jsem mu sundal a přisál jsem se mu k jeho krku. Jednou rukou jsem začal mnout jednu z jeho bradavek a tou druhou rukou jsem začal sjíždět k jeho kalhotám a začal jsem mnout jeho penis, který se začal pod látkou pomalu hlásit o pozornost. Opět se mě začala zmocňovat touha po tom pocitu, jak mě vyplňuje svým obrovským penisem.