Celý den jsem lítal po lese a sháněl jídlo. Štěstěna mi přála, díkybohu. K večeru, mohlo táhnout k desáté večerní, jsem se narychlo pomodlil k lesním bohům a jiným bytostem - ve které jsem skálopevně věřil - za jejich dar a vyrobil z větví za Shadioho takovou plochu, která lze tahat a na ní jsem naložil to, co Shadie už na sobě nepobral. Kolébání jeho sedla mě uspalo a já propadl do hlubokého, těžkého spánku. Únava je hold lepší bojovník. Shadie cestu domů naštěstí zná.
Sny mě ovšem dnes nenavštívily. Teda, navštívili, ale ne takové, jaké bych si přál. Viděl jsme své nejniternější strachy, obavy a nejhorší vize. Peklo...muselo to být peklo. Moje tělo se dostalo do zimnice a horečky zároveň, o tom jsem ale nevěděl. Utápěl jsem se ve svých nejhorších snech a byl nesen koněm domů - ve vysoké horečce.

Den jsme strávili s Isaacem celý v klidu. Povídali jsme si, prošli jsme se po lese, prostě jsme se bavili. Pak přišel čas večeře, který jsme oba nějak přeskočili a šli jsme spát, protože jsme byli unavení. Měl jsem krásný sen.
Zase jsme tam byli s Orim na louce a hráli jsme si. Moc se těším, až bude doma. Zrovna jsme ve snu leželi v trávě, když mě vzbudilo řehtání Shadieho, co se ozývalo z venku. Ale nějak se mi to nezdálo. Bylo to, jako by měl strach. Vstal jsem, oblékl jsem si svetr a vydal jsem se ven. Po cestě se ke mně připojil Isaac a spolu jsme otevřeli dveře. Opravdu tam sál Shadie s obrovským nákladem a s Orim na zádech, který se strašně škubal. Zděsil jsem se a rozběhl jsem se k němu. Isaac stál jak opařený na místě.
,,Pojď mi pomoct!" vyjekl jsem zoufale, když jsem Oriho sundával z koně. Isaac jako by se probral a ihned mi pomohl s Orim. Byl horký... Položili jsme ho do postele a já mu došel pro obklad. Ještě že jsme ty ryby ulovili. Můžeme je prodat a koupit léky. Pomyslel jsem si, když jsem Orimu přikládal studený a vlhký hadr na čelo. Celý se klepal a škubal sebou. Mě se to nelíbilo. ,,Ori...ššššš... To je dobrý." utěšoval jsem ho a hladil po líčku.

Do mého těla pronikly i křeče. Vnitřnostmi mi zmítaly vlny chladu a horka. Před očima mi probíhaly obrazy umírání mých milovaných. Nejhorší ze všeho bylo, že se mi zdálo tak živě, že umírají mou rukou, že jsme tomu i začal věřit. Jakmile jsem ale zabil Gordyho, dál jsme psychicky nemohl. Prohnul jsem se v zádech, z očí mi vytryskly slzy a já potil ještě více ledového potu, který mi v silných proudech tekl po čele a hrudi.
"Gordy!" vykřikl jsem zoufale. Ve svých halucinacích jsem držel jeho bezvládné tělo, všude měl jeho krev a viděl jeho prázdné, skelné mrtvé očka bez oné zázračné jiskřičky života. Jak jsem snažil nadechnout, začal jsem se dusit vlastními slinami, kašlat a hekat. I přes teto fakt jsem stále opakoval jeho jméno.

Zděsil jsem se, když se začal zmítat v křečích a vyšeptávat mé jméno. Při tom se ještě začal dusit slinama. Vyjekl jsem a dal jsem ho do sedu.
,,Ori , vstávej!"zaječel jsem a začal jsem s ním třepat. Byl jsem naprosto zoufalý. Zezadu jsem ho objal a prosil.
,,Ori, vstávej! Prosím!" Zaječel jsem a konečně Ori otevřel oči. Rozkoukával se a vypadal zmateně.
,,Ori, vše je v pořádku... Neboj.."objal jsem ho.

"Gordy..." vydechl jsem a objal ho. Byl jsem vyčerpaný, netušil jsem, co se dělo ani jak jsem se octl doma. Pevně jsem ho objímal a rozbrečel se. Ani nevím proč. Tiskl jsem ho k sobě a pomalu zase usínal. Položil mě vedle sebe a hladil, dokud jsem zase neusnul. Ani jsem si nevšiml Isaaca nebo obkladů na čele...Naštěstí pro mě již beze snů.
Noc byla již bez větších problémů, teda alespoň pro mě. Ráno jsme našel oba kluky spát u mě, doslova mě okupovat každá z jedné strany pod jednou dekou. Bylo ještě brzo, tak jsem jen oba pečlivě zakryl a zahleděl se do stropu. Gordy se zavrtěl a vzhlédl ke mě. Měl menší kruhy pod očkama, ale jinak se usmál a pohladil mě po tváři.
"Dobré ráno..." zašeptal jsem tiše, abych nevzbudil Isaaca, který tiše oddechoval.

,,Jsem tady Ori..." zašeptal jsem, když Ori řekl mé jméno. Objetí jsem mu oplatil a začal jsem ho hladit, když mi začal v náručí plakat. Tiskl jsem ho v náručí, dokud neusnul. Pak jsem ho položil a přikryl ho dekou. S Isaacem jsme si lehli k němu. Já, protože tu spávám a Isaac, protože se nám nepovedlo pořádně zatopit a na kožešinách byla zima. Isaac usnul prakticky hned, ale já jsem skoro celou noc probdil. Hlídal jsem Oriho, kdyby se něco dělo a usnul jsem až těsně před východem slunce. Po dvou hodinách spánku mě probudilo prohnutí postele, protože se Ori převalil a probudil se.
,,Dobré ráno." opětoval jsem pozdrav, podíval jsem se jestli Isaac spí a Oriho jsem políbil.
,,Spalo se ti dobře už?"zeptal jsem se, abych se ujistil, že je v pořádku. Byl jsem hodně unavený a trochu mě bolela hlava, ale pro Oriho jsem to hodlal přetrpět.

"Jo, šlo to..." oddechl jsem si a znovu ho políbil.
"Omlouvám se, asi jsme se včera přepnul..." šeptl jsem trochu provinile. Zavrtěl se a přitulil víc ke mě. Hladil jsem ho po zádech a po chvilce pochopil, že usnul. Uvidím, jestli bude dost vyspaný na cestu do školy. Přemýšlel jsem nad svým úlovkem. Oknem jsem viděl ven. Kluci museli večer zvěř odtahat dovnitř a uklidit i Shadieho. Pousmál jsem se a zavřel oči ke spánku.
Probudil jsem až když se mnou jemně cloumal Isaac. Zabrblal jsem, ale otevřel oči a kouknul po něm.
"Pššt...Nech Gordyho spát." šeptl a naznačil mi, ať jsem potichu. Vylezl jsem z pod miláčka a šel za ním do kuchyně.
"V noci jsme tu zvěř ještě odtahal, ale nestihl jí vykuchat. Tak to uděláme asi teď, ne?" zeptal se.
"Jo, máš pravdu." souhlasil jsem a pomohl mu vytáhnout na pult kuchyně jedno sele. 
"Kance vykuchám venku sám, ale mimo Gordyho, nemyslím, že by se to Gordymu líbilo." řekl jsem a společnými silami pracovali na kuchání zvířat. Byl opravdu velmi šikovný.