Škola utíkala celkem rychle, protože jsme si s Isaacem celou dobu povídali. V posledních dou hodinách tomu tak ale nebylo. Teď jsme měli velmi přísného učitele, který zbytečné řeči trestal, tak jsme jen zarytě mlčeli, abychom žádný trest nedostali. Trvalo to celkem dlouho, ale už byl konečně konec. Bylo vidět, že Isaac je už uvolněný. ,,Tak pojď! Ori už bude čekat."pobídl jsem ho. Když slyšel Oriho jméno zase strnul. ,,On už ti neublíží... Opravdu ne."přísahal jsem, když už jsem viděl Oriho.

Spokojeně jsem objal Gordyho. Zabití toho srnce mi dalo zabrat.
"Ahoj zlato..." šeptl jsem mu do ouška, ale netroufl si za něj ani zatahat zoubky, ikdyž bych pekelně rád. Ani za ruku jsme se chytit nemohli, a už vůbec ne, když kolem mě prošlo několik mnichů a církevních hodnostářů. Neměl jsem je rád, ačkoliv jsem byl věřící stejně jako ostatní. Ani fanatik, ani ateista, prostě jsem měl úctu k Nejvyššímu.
"Půjdeme?" zeptal jsme se těch dvou. Isaac i Gordy kvůli, ikdyž první jmenovaný spíš ze strachu než z vlastní vůle. Na jednu stranu bylo fajn, že budím respekt, na druhou mi to už trochu vadilo. Nemá důvod se mě bát, já mu neublížím, pokud on něco neudělá mě nebo - nedej bože, chraň bůh! - něco on neudělá mému miláčkovi.

Čekal jsem, že mě kousne do ouška, i když jsem veděl, že nemůže. Na otázku jsme jen zakývali a vydali jsme se domů. Celou cestu jsem šel co nejblíž k Orimu. Mrzelo mě, že se nemůžeme držet ani za ruku. Dorazili jsme domů a první, co jsem udělal bylo, že jsem sebou praštil do postele. ,,Aaah!"zasténal jsem a rozvaloval jsem se na posteli. Bylo mi všechno jedno.Pak jsem toho ale musel nechat, protože mi došlo, že jsem tu vlastně sám. Došlo mi, že v kuchyni budou sami Isaac a Ori. Doufal jsem, že se tam nějak netrhají. Vstal jsem a šel jsem za nima. To co jsem viděl mi vykouzlilo úsměv na tvářích.

Isaac mi naprosto sám od sebe a mlčky začal pomáhat kuchat maso a to velmi dobře.
"Kde ses to naučil?" zeptal jsem se ho s podivem.
"Můj táta byl řezník a já se rád díval...pak ale umřel a já neměl kam jít, tak jsem skončil v sirotčinci." zašeptal tiše a dál kuchal tetřeva jako by on sám byl kvalitní řezník.
"A-aha...." zašeptal jsem trochu s lítostí. 
"Já si otce nepamatuju, mamku nechal po tom, co mu oznámila, že je v očekávání se mnou. Jakmile mě zplodil, utekl od ní." řekl jsem tiše, když jsem si všiml pohybu u dveří do ložnice. Byl to Gordy a usmíval se. Nevěděl jsem čemu, ale taky jsem se usmál.
"Mimochodem, dostáváte něco jako...domácí práce ve škole?" otázku jsem mířil na oba dva.

,,Dostáváme, ale já to stíhám už ve škole."odpověděl jsem a přistoupil jsem k nim.
,,Chcete s něčím pomoct?"zeptal jsem se slušně, i když jsem netušil, co a jak... Odpovědi jsem se nedočkal... Asi mě neslyšeli... Tak zkusím přidat na hlase. ,
,,Nechcete s tím pomoct?" zeptal jsem se znova a hlasitěji. Tentokrát se mi ale odpovědi už dostalo. Ale záporně, tak jsem to dále neřešil. Mrzelo mě, že jim nemohu pomoct, tak jsem se jen postavil do dveří z ložnice a sledoval jsem je. Musím uznat, že Isaacovi to celkem šlo. Dokonce si s Orim i povídal, ale měl jsem z toho smíšené pocity. Zároveň jsem byl šťastný, protože si rozumí, ale na druhou stranu jsem na Isaaca strašně žárlil, i když se nemám čeho obávat.

"Ne, děkuju, už teď se tu tlačíme." usmál jsem se a ovládl pud políbit ho alespoň na čelíčko. Večer si ty polibky chci vynahradit...
Za chvilku bylo hotovo a já žasl nad Isaacovou obratností. 
"Z tebe by mohl být i velmi dobrý řezník. Máš talent." pochválil jsem ho, ale při pohledu na Gordyho jsem už nepokračoval. Ne, že by se mračil, spíš...vypadal jako kyselá okurka.
"Noo...kdyžtak bys mohl rozdělat oheň, my se převlékneme a já ti pak převážu to rameno..." zablekotal jsem lehce rozhozeně a vydal se do ložnice. Gordy za mnou zavřel a objal mě. Objatí jsem neoplatil, nebyl jsem si jistý, protože jeho výraz v sobě mísil všechno možné.
"Uhm..." odstrčil jsem ho od sebe, klekl si a díval se mu tak do očí, abych něco vyčetl. Marně.
"Nežárlíš, že ne?" plácl jsem první, co mě napadlo. Než mohl něco namítat, políbil jsem ho a objal.
"Přísahám ti, že jsi můj jediný miláček. Nemohl bych už nikoho mít rád tolik, jako mám rád tebe..." šeptl jsem, aby mi skutečně věřil, že to myslím pekelně - co pekelně, ale smrtelně - vážně a že se to nebude nikdy měnit. Jednou mám rád jeho a to se nezmění. 

Moc jsem se bál, když mi Ori objetí neoplatil. Bál jsem se, že už mě nemá rád a že jsem ho moc naštval. Z toho mě ale dostalo to, co Ori řekl. Myslel jsem, že se štěstím rozpláču.
,,Miluju tě!" vyjekl jsem a objal ho. Pak jsem se opravdu štěstím rozplakal. Kousek jsem se od něj odtáhl a políbil jsem ho. Byl to dost vášnivý polibek, který mi byl hezky oplácen. Pak ale najednou vrzly dveře do ložnice a začaly se otevírat. V ten moment jsem strnul a nevěděl jsem, co dělat. Od polibku jsem se ale neodtáhl. Jen jsem tak stál a čekal. Zdálo se mi, že se zastavil čas.  

V poslední vteřině jsem Gordyho odmrštil na postel a dělal, ze se převlékám. Nechtěl jsem, aby naše tajemství bylo vyzrazeno. Dovnitř vešel Isaac.
"Omlouvám se, ale...venku něco je." šeptl. Kývl jsem a šel se za nim podívat, co je to. K mému překvapení to byl jenom divočák. Když mne viděl, zachraptěl a zmizel v lese.
"Jen prase, klidně spi. Dobrou noc..." Povzdechl jsem si a vrátil se do ložnice.
Gordy si mne nenávistně prohlížel.
"Promiň, ale nechceš, aby to někdo věděl, ne?" Omluvil jsem se a políbil jo. Pak jsem ho i drbal mezi oušky.
"Je toto dostatečná omluva?" Zeptal jsem se.  

Když mě hodil na postel, byl jsem rád, že mě zachránil, ale zároveň jsem byl nešťastný. Připadalo mi, že se za mě stydí, i když jsem věděl, že to musíme uchovat v tajnosti.
,,Ne, to nechci." zašeptal jsem stále posmutněle. To se ale změnilo, když mne začal drbat mezi oušky.
,,Jo to by asi šlo.." odpověděl jsem blaženě a nechal jsem se škrabkat mezi oušky.
,,Půjdeme si už lehnout?" zeptal jsem se a udělal psí kukuč. Nehleděl jsem na odpověď a začal jsem se převlékat a poté jsem skočil do postele a sledoval jsem Oriho. Čekal jsem, jestli se nezačne už konečně převlékat. Po chvíli začal, ale byl ke mně otočený zády?
,,Nechceš se otočit? Takhle nemám tak dobrý výhled."zasmál jsem se.  

"No jo" zabrblal jsem a otočil se k němu předem. Hned se na mě nalepil. Jakmile jsem ho vzal do náručí, v tu ránu spal. Zalehl jsme tedy do postele společně s ním. Usnul jsem chvilku po něm a spal až do rána.  
Ráno jsme se vzbudil z domu první. Isaac spal u vyhaslého krbu a klepal se zimou. Bylo ještě moc brzo, nevyšlo ani slunce nad obzor a stále byly vidět hvězdy. Zvedl jsem ho do náruče, protože se mi ho dost zželelo a uložil ho své dosud teplé místo v posteli. Snad nebude mít Gordy šok. Také jsem mu stáhl triko, abych mu převázal tu ránu a zase mu ho natáhl. Byl docela roztomilý, byl hodně podobný Gordymu...Mohli by být přátelé.
Vylezl jsem ven a usadil se na studnu. Sledoval jsem hvězdnou oblohu plnou hvězd jak jí půlí vedví Mléčná dráha šedá, jako má myška kožíšek. Měsíc šajnil jako lampa a tak bylo i docela vidět. Zamyslel jsem se a sledoval, jak se hvězdy postupně spojují a objevuje se tvář mé mamky...Vždycky, až do své smrti, byla tak usměvavá...I teď.

Spalo se mi skvěle. Pak mě ale opustilo teplo, které tu se mnou bylo celou noc. To se ale zase za chvíli vrátilo a spal jsem si v klidu dál. Po chvíli jsem se ale začal probouzet. Otevřel jsem oči a zakoukal jsem se na osobu , co ležela vedle mě. Chvíli jsem jen civěl, ale pak mi docvaklo, že to není Ori, ale Isaac.
,,Bože!"vyjekl jsem a vyskočil jsem z postele. V ten moment se Isaac vymrštil do sedu. Koukal na mě jak na zjevení.
,,Jak jsem se sem proboha dostal?" zeptal se jen tak.

K ránu jsem uslyšel výkřik mého miláčka a vtrhl jsme do ložnice. Uvědomil jsem si, že se musel leknout Isaaca.
"Promiňte mi to oba dva, ale Isaac klepal kosu, tak jsme ho dal sem..." uchechtl jsem se a pomohl na nohy Gordymu, který si mě prohlížel jako ducha. Byl bledý jako stěna.
"No tak...pojďme si udělat snídani." řekl jsem a šel do kuchyně. Ty dva mě následovali jako káčata mámu kachnu. Společnými silami jsme udělal něco k snídani a poté jsem vyvedl ven Shadieho, aby se trochu protáhl a nechal na něj nasednout oba kluky. Isaac se zpočátku bál, ale použil jsme stejnou metodu, jako na Gordyho, takže se nechal držet v sedle a držel se mého zlatíčka kolem pasu. Já vzal koně za ohlávku a vedl ho do města.
"Dneska se asi vrátím někdy v noci, opravdu nutně potřebuju lovit, zatím jsme na tom dost mizerně. Zvládnete to?" zeptal jsem se jich u školy. 

Poslušně jsme kráčeli za Orim na snídani. Tu jsme společně udělali a snědli. Ihned poté jsme se už museli chystat do školy, protože už nám docházel čas. Vyběhli jsme z domu a nasedli na Shadieho. To byl taky boj, protože se Isaac bál, ale za chvíli jsme už vyrazili do školy. Cesta utíkala rychle, ale pak se Ori zeptal, jestli nám nebude vadit, že zůstaneme doma sami.
,,Myslím, že to zvládneme."odpověděl jsem stručně a jeli jsme dál. Po chvíli jsme se již nacházeli před školou, kde jsme se rozloučili a my se vydali do budovy. Tam jsme si sedli na naše místa a po malé chvíli jsme se už učili. Hodiny utíkaly rychle, protože jsme si s Isaacem zase povídali a přemýšleli, co budeme dělat, až bude Ori pryč. Nakonec jsme se dohodli jen na jedné aktivitě a to že půjdeme rybařit, protože to nás baví oba.

Vrátil jsem se trykem na koni domů, bleskurychle se zabalil a vyrazil. Nemsím promarnit ani minutku. Ráno jsem cítil ten ledový vítr, který přicházel jenom měsíc před zimou. Opravdu nám dochází čas. Výpravu do hor už nesmím odkládat, maximálně ještě tak 3 dny, víc ne. Vyrazili jsme do lesa, až k horám. Tam jsem uvázal Shadieho a stopoval jakkoukoliv zvěř, co jsme jen mohl. Teď asi budu jako bezcitný lovec, ale..my to potřebujeme. Už nejsem sám, mám u sebe Gordyho a nechci, aby strádal, vždyť on potřebuje alespoň trochu nabrat váhu, teď je jako proutek.
Našel jsem rodinku prasat divokých.
"Tak moc se omlouvám..." zašeptal jsem do větru, stáhl si ze zad kuši a vystřelil. Šípy nakonec skolily velkého samce a tři selata. Na víc jsem už nechtěl sahat, matku s ještě asi pěti selaty jsem nechal běžet.
Domů se opravdu vrátím až v noci...achjo...Nějak se mi znelíbila samota. Gordy se mnou dělá divy...hlavně když si vzpomenu na jeho nahé tělo, pěkně pode mnou, slastně vzdychající. Sakra, Orione, ovládej se! Roky jsi tu žil jako kněz v kostele, téměř bez nějakého většího uspokojení a najednou v jednom kuse myslím na bůh ví co jako nějaký nadrženec. Dobře si vedeš, Ori, dobře! 

Škola utekla opravdu rychle a my už byli na cestě domů, kde jsme neměli v plánu se zdržovat. Dorazili jsme tam, odhodili nepotřebnou zátěž, já popadl pruty a vydali jsme se na ryby. Vedl jsem nás na to samé místo, kde jsem naposledy chytal s Orim. Po né moc dlouhé chvíli jsme dorazili k řece a dali jsme se do chytání. Oboum nám to šlo celkem od ruky, a tak jsme se po hodině vraceli s plným košem ryb. A že to byli celkem macci.
,,Tak do podniknem, až budeme doma?"zeptal jsem se Isaaca. Ten jen lehce pohnul rameny a dále jsme pokračovali domů. Sice v tichosti, ale vraceli jsme se. Dorazili jsme domů a ryby jsme odklidili do chládku. Převlékl jsem se, sedli jsme si na postel a povídali jsme si, abychom zabili nějak čas.