Nechal jsem ze sebe strhnout tričko a na polibky jsem poslušně odpovídal. Na Oriho jsem se lepil, jak to jen šlo. Postupně jsme se začali přesouvat ke studni, u které jsme se hodlali koupat. Došli jsme až ke studni a já bez toho, aniž bych rozpojil polibek, jsem shodil kýbl dolů k vodě, aby se naplnil. Mezitím jsem mu začal stahovat kalhoty, ať se může vykoupat. To samé udělal on mě a odpojil náš polibek, aby vytáhl kýbl s vodou nahoru. Na to jsem jen smutně zamručel a alespoň jsem se na Oriho nalepil, ať z toho taky něco mám.

Pomohl jsem mu i z posledního oblečení a také se lehce stydlivě vysvlékl. Poté jsem se nadechl a oba nás polil vodou. Gordy zapištěl a zděšeně se nalepil na mě. Voda byla studená a chudinka se lekl. Pohladil jsem ho po mokrém těle.
"To nic...to zvládneš..." zašeptal jsem mu do ouška a znovu spustil kyblík do další vodu. 
Ještě několikrát jsem nás oba polil a řádně oba vydrbal, protože Gordy se ke mě tiskl a drkotal zuby. Byl docela roztomilý, ale bylo vidět, že mu je zima. Po ledové koupeli jssem přes něj hodil alespoň mojí halenu, aby tu neumrzl na ledovou kru.
"Lepší?" usmál jsem se a odhrnul mu vlasy z čela. Sakra, má tak nádherné oči, ale jsou ukryté pod tou čupřinou...

Ta voda byla tak ledová! Myslel jsem, že umrznu. Co nejvíce jsem se tiskl k Orimu, abych se zahřál. Když mi nasadil halenu a zeptal se, jak se cítim neodpověděl jsem. Jen jsem se stále víc tiskl na Oriho.
,,Pojďme už dovnitř!" zašeptal jsem a čekal, až to Ori odsouhlasí. Naštěstí jsem nečekal dlouho a za chvíli už jsem byl zabalený v peřině.

"Ale neprobuď Isaaca..." zašeptal jsem a odnesl si ho do ložnice, kde jsem si ho zababuškoval do peřiny a po cestě si ještě vzal nějaké oblečení, abychom nespali nazí.
"Moc tě miluju, ty moje malé zlatíčko..." zašeptal jsem a políbil ho na krček. Něžně mě objal a lehl si mou hruď. Zároveň nás oba překryl peřinou a klidně oddechoval. Chtěl jsem taky, ale spánek nepřicházel. Pouze obavy. Teď budu živit o další hladový krk navíc...no, výborně Orione, to ses vyznamenal. A nechceš třeba ještě třeba jít adoptovat zbytek města, huh?

,,Taky tě moc miluju..."zašeptal jsem a usnul. Zdálo se mi o nás. Jak se procházíme po louce a hrajeme si v lese. Pobíháme všude kolem a naháníne se. Ten sen byl prostě nádherný. Na konci snu jsme si lehli do trávy a usínali jsme v objetí. V ten moment jsem se probudil a první, co jsem uviděl, byla Oriho nádherná tvář, kterou jsem tolik miloval. Jen jsem ho pohladil a dál jsem ležel.

Zamžoural jsem, protože jsem cítil, že na mě někdo kouká. Bylo to zčásti nepříjemné, ale zároveň jsme věděl, že to nemůže být nikdo zlý. A taky, že ne, byl to jenom můj milovaný Gordy. Usmál jsem se a počkal, až mě políbí.
"Dobré ráno...jakpak jsme se vyspinkali?" uculil jsem se a pohladil ho po těle. Jeho hebké, teplá kůže, ta vůně, očka, ouška, kterými zrovna cukal, hebounký ocásek, který se mi ovíjel jako svůdný had kolem nohy...nevím, co na něm miluju víc. Na prvním místě byla samozřejmě osobnost, ale co druhé místo? Hmm...miluju ho celého, od hlavy až k patě.

,,Dobře jsme se vyspinkali..."odpověděl jsem ospale, ale zároveň špatně.
,,Nebo spíš úžasně!" pousmál jsem se. Pak mi ale došlo... Škola... Ach joo... Od té doby, co jsem s Orim se mi tam nechce. Musím tam být totiž bez něj. Ale co... Uvidím ho odpoledne a alespoň si ho více užiju. Pousmál jsem se v duchu.
,,A jak jsi se vyspal ty?"zeptal jsem se zvídavě. Tak moc jsem doufal, že odpoví, že se vyspal skvěle, ale kdo ví... Vtiskl jsem Orimu polibek a objal jsem ho. Pak jsem ale slyšel menší rachot z kuchyně a kroky, které směřují k nám.
,,Že by Isaac?"přemýšlel jsem nahlas.

Chtěl jsme odpovědět, ale ozvalo se ťukání na dveře a následně vstoupil Isaac. 
"O-omlouvám se, p-pane, j-já....udělal snídani..." zakoktal se Isaac a vypařil se ze dveří rudý jako ředkev. Jenom jsem překvapeně zamrkal.
"Děkujeme..." hlesl jsem tiše a stále hypnotizoval dveře.
"Tak asi budeme muset vstávat." šeptl jsem Gordymu a zvedl se z peřin a protáhl se. 
Po oblečení nás obou, které se neobešlo bez pusinek, jsme se přesunuli do kuchyně, kde na nás čekala docela obstojná snídaně a již baštící Isaac.
"Děkujeme." zopakoval jsem pro něj nahlas a usedl ke stolu. Gordy se hladově pustil do jídla a já taky, ale s větším klidem.

Bylo od Isaaca hezké, že nám nachystal snídani. Slušně jsme poděkovali a pustili jsme se do jídla. Po snídani jsem se zeptal Oriho.
,,Tak můžeme vyrazit do školy? Ani jsem nečekal na odpověď a vstal jsem. Isaac jsem předpokládal, že půjde taky, což se také stalo. Ihned, když jsem vstal já vstal i on a čekal na další instrukce. Ori už také vstal a všichni jsme se vydali před dům. Jen jsem nevěděl, jak se do té školy dostaneme. Jako... Shadie by nás určitě uvezl, ale nevím jestli Isaaca Ori vezme na koně. Navíc to vypadá, že se Isaac taky koní celkem bojí. Upřímně.... Naprosto ho chápu. Nebýt Oriho bych se koní stále bál úplně strašně. Zasmál jsem se v duchu. Můj strach odplul z mé mysli stejně, jako vzpomínky na sirotčinec. Nakonec jsme se všichni vydali pěšky, protože Ori chtěl zkontrolovat pár pastí, které nejsou s koněm dostupné. Tak jsme se první vydali směr škola, přičemž nás Ori doprovodil až ke škole a pak se až Ori vydal do lesa. My jsme mezitím zalezli do třídy, kde jsem měl vůbec poprvé svého souseda. Isaac si totiž sedl ve škole ke mě. Všichni ostatní jen na něj nevěřícně hleděli. V některých párech očí jsem viděl dokonce i vztek, ze kterého mi běhal mráz po zádech. A Isaac na tom nebyl o moc lépe.

Prolezl jsem pasti a posbíral kořist, kterou jsem doma začal ukládat na zimu. Cítil jsem ve vlasech ledový vítr. Už se blíží, není moc času nazbyt, brzy budu muset do hor pro vysokou zvěř. Povzdechl jsem si. Zatím to je ale neuskutečnitelné, hlavně ne s Isaacem. Odpoledne mu budu ránu muset převázat, aby se mu nějak špatně nezatáhla. Doufám, že to nebude na šití...
Myšlenky mě naštěstí zaměstnaly na většinu dopoledne a zbytek jsem pobíhal v lese a lovil. K mému štěstí se mi podařilo po úmorném boji, pronásledování a několika desítek nadávkách skolit mladého srnce. Svíral mě smutek při vzpomínce na Bílého jelena...