Když přede mě položil chleba s tvarohem a mlíčko, zajásal jsem. Ten krajíc byl dvojnásobně tak tlustý, jak v sirotčinci. A byl na něm tvaroh! Usmíval jsem se, jako měsíček na hnoji, protože tvaroh a mléko jsem miloval.
,,Děkujuu!!" zapištěl jsem a pustil se do jídla. A když řekl, že si pak půjdeme lehnout, vzpomněl jsem si na tu měkkou postel, která se nachází vedle v místnosti. Rychle a pečlivě jsem snědl svou porci, talíř jsem umyl v kýblu, který byl na to určený a už jsem utíkal k posteli. Tam jsem se převlékl a čekal, než přijde Ori.  

Svlékl jsem si halenu, ale kalhoty nechal na sobě. Lehl jsem si k němu, když se na mne pod peřinou nalepil. Nechal jsem ho a jen jemně hladil po zádech, dokud pravidelně neoddechoval. Opatrně jsem zavřel oči a usnul také. Spánek byl klidný, až do momentu, kdy sebou začal Gordy šít sem a tam, házet sebou jako ryba na suchu a tiše povzlykávat. Přitom ovšem stále spal, ale mne to probudilo.  

Zdál se mi sen. Bylo to zase jako v minulosti, když mě ostatní děti poprvé zmlátily. Tehdy jsem měl takový strach. Nevěděl jsem si rady. Bylo to měsíc před tím, než mě rodiče dali do sirotčince. ,,Nechte mě, prosím..." škemral jsem s pláčem, ale nic nepomáhalo. Byl jsem tehdy psychicky v troskách a to mi zůstalo, až do dnes.  

"Šššš....nic se neděje, nikdo ti neublíží písklátko..." hladil jsem ho a opatrně položil na bok vedle sebe. Byl jsem bezradný. Brečel a prosil, ať ho někdo nechá. Přitiskl jsem ho k sobě a pevně objal.
"Nikdo ti už nikdy neublíží, slibuju...všechno už bude v pořádku, postarám se o tebe..." šeptal jsem mu do ouška. Chvilinku jsem váhal, ale nakonec ho políbil do vlasů. Klepal se jako osika, jako kdyby měl zimnici. Rychle jsem mu sáhl na čelo. Zvýšenou teplotu měl, možná to má z toho snu...Potil se, ale zároveň třásl zimou. Potřebuje léky, ale...já žádné nemám, můžu jít maximálně tak pro obklad. Což jsme taky rychle udělal a zase ho tiskl na sebe.

Z té odporné noční můry mě probudil, až poslední snový kopanec. Ale po probuzení to bylo ještě horší, protože Ori nikde nebyl.
,,Ori.."zašeptal jsem do ticha, schoulil jsem se do klubíčka a zalezl do rohu. Bál jsem se, že už se nevrátí, že už jsem zase sám, že mi lhal, že je jako ostatní. Tak moc jsem doufal, že se pletu, ale on tu nikde nebyl. Tak jsem se jen trochu víc rozplakal. Byla mi strašná zima, ale bolela mě hlava. Pak se mi zdálo, že se za oknem někdo nebo něco mihlo. Měl jsem tak velký strach.
,,Ori, kde jsi?"promluvil jsem do ticha.  

Po nějaké době mě chytla potřeba jít na toaletu, takže jsem se vyplížil ven a rychle ulevil. Když jsem se vrátil, Gordy se už byl vzhůru, brečel na posteli a pořád opakoval moje jméno a kde jsem. Musel se vzbudit, když jsem zaléval venku kytičky.
"Jsem tu, promiň, byl jsem na záchodě..." vlezl jsem si k němu a zase k němu přitiskl. Začal jsme se s ním jemně pohupovat.
"Ššš....jsme u tebe, neboj se...už je dobře..." šeptal jsem. Bolelo mě vidět, že pláče. Každá slza se mi zabodávala do těla jako jehla.

Když se objevil u mě a začal utěšovat, hrozně se mi ulevilo.
,,B-bál jsem se, že mi utečeš." pověděl jsem mu. Po chvíli jsem se uklidnil.
,,Nepůjdeme už spát?" zeptal jsem se. Zase jsem byl unavený. Pomalu jsem se vyprostil z jeho objetí a lehl si opět do postele.
,,Děkuju, že jsi mě odtamtud dostal." poděkoval jsem a hned poté usnul.

Když usnul, jenom jsem se pousmál, přikryl ho a ještě nějakou dobu pozoroval a hladil. Poté i já se nechal ukolébat pravidelným oddechováním a upadl do již nerušeného spánku. Sny jsem už nějakou dobu neměl, stejně jako dnes. Teda...že bych to zakřikl? Jeden jsem měl...
Byl v něm prcek, společně se mnou. Byli jsme u horského plesa, které je sice trochu dál, ale dá se k němu dojít. Seděli jsme vedle sebe a...já ho držel za ruku. Neuvědomoval jsem si, že ho jemně držím za tu ruku i v realitě.  

Spal jsem klidným a bezesným spánkem, za což jsem byl i z části rád, protože většinou, když jsem měl sen, to nebyl hezký sen. Pomalu jsem se začal probouzet. Zamžoural jsem, a když jsem uviděl Oriho jsem se pousmál. Jemně svíral mou ruku, což bylo tak nějak příjemné. Nemohl jsem si pomoct. Víc jsem se k němu přitiskl. Pak Ori zamžoural a také se probudil.
,,Dobré ráno!" popřál jsem s úsměvem. Až pak mi došlo, že se na něj tak nějak lepím až moc.
,,Jejda promiň!" zanaříkal jsem a odtáhl jsem se.

"V pořádku..." usmál jsem se a pustil ho.Tak počkat...Pustil ho?!
"Já....p-promiň, netušil jsem, že tě držím...." ucukl jsme rudý jako ředkvička na hnoji.
"Udělám snídani a skočíme se umýt, dobře?" usmál jsme se rozpačitě, vstal, rychle se hodil do 'gala' a běžel do kuchyně. Snad si o mě nemyslí, že jsem nějaký cáklý úchyl přes děcka. To doufám ne, nejsem, jenom jsem asi byl takový náměsíčný.

Ještě chvíli jsem se válel v posteli, než jsem se konečně odhodlal vstát, převlékl jsem se a šel za Orim.
,,Je víkend... nenaplánujeme si nějaký plán?" Pronesl jsem vesele. Žilo se úplně jinak, když jsem nebyl sám.
,,Mohli bychom třeba zkusit to rybaření...co myslíš?"zeptal jsem se.
,,Ale nevnucuju se."dodal jsem, aby si o mě zase nemyslel.. že už bych třeba rozkazoval nebo tak něco...  

"Dobry nápad, jenom si obstarám svoje. Počkáš tu, ano? Nechci tě ještě tahat sebou. Pak půjdeme, ju?" Usmál jsem se a podrbal ho mezi ušima. Položil jsem před něj snídani a čaj. "Pořádně se najez..." Řekl jsem a sám spořádal tu svou. Poté jsem se odešel umýt ke studni. Svlékl jsem si halenu a opláchl tělo. Pořádně jsem si umyl obličej a vydrhl zuby. Počkám na něj, aby mi do té studny nezahučel jako švestka.  

,,Dobře!" zavolal jsem za ním a dojedl snídani. Vzal jsem si druhé oblečení a vydal jsem se za ním. Chvíli jsem čekal, než se umyje, poté jsem se umyl já.
,,Tak tedy běž...počkám tady..." prohlásil jsem a zalezl do domu. Tam jsem posedával na posteli a přemýšlel o tom, co bude dál.

Dneska mi štěstí nepřálo a moc toho nenašel. Naštěstí jsem chytil alespoň ježka, když už nic. Někdo mi zdemovoloval pár pastí a zase u nich byl ten šíp. Zatnul jsem zuby, protože mne to štvalo. Tohle je můj revír...
Vrátil jsem se domů k prckovi a samozřejmě ho hned musel pohladit. Bylo to dokonalé..."Tak půjdem? Vyndám pruty a tak..." Usmál jsem se.
"Ale ještě přes tebe natáhnu něco jako mikinu, takhle bys tam umrzl..." Zabručel jsem a vydal se pro něco takového. Našel jsem šedý rolák z vlny. Pravda, trochu kouše a proto ho nenosím, ale...lepší než mít zápal plic.