Bylo mi strašně moc špatně. Chtělo se mi zvracet stále. Přešlo to až po chvíli a já byl tak vysílený, že jsem spadl do Oriho náručí. Začaly se mi klížit oči, ale já jsem se co nejvíce snažil se udržet při vědomí. Ori mě popadl do náruče a odnesl mě do postele, kde mě uložil a já jen čekal, jestli si půjde lehnout za mnou. Moc jsem doufal, že si za mnou lehne. Nevypadalo to, že by se k tomu chystal, tak jsem ho začal prosit.
,,Lehni si za mnou, prosím!" žadonil jsem. Nechtěl jsem tu být sám.    

Na jeho žádost jsem zabral místo u něj. "Jsem tady..." Šeptl jsem. S tímhle ho nevezmu do školy. Ale k lékaři.
"Musíme k doktorovi..." Šeptl jsem mu do ucha. Ošil se nesouhlasem.
"Přijedu s ním sem, ano? Isaac tu u tebe počká." Řekl jsem a pohladil ho. Zvedl jsem se z postele. "Isaacu, zůstaň u něj. Jedu pro pomoc." Řekl jsem stroze, popadl kabát a vyběhl z domu. Na Shadieho jsem nasedl, ikdyž ani neměl sedlo, pouze ohlávku a rozjel se do města tryskem. Během chvíle už jsem byl před domem lékárníka a vpadl dovnitř jako velká voda.
"Co se děje Orione?" Podíval se na mne starý muž.
"Musíte se mnou. Jde o mého kamaráda." Vyhrkl jsem. Muž nečekal a rychle si šel pro svého koně.

Když mi došlo, že jede pro doktora, začal jsem strašně panikařit. Doktorů se moc bojím, protože mi někteří chtěli uřezat ocásek a ouška a já nechci, ať mi někdo ubližuje teď, když jsem konečně šťastný s Orim. Isaac se mě snažil uklidnit, že to bude v pořádku a že mě jen prohlédne, ale já se stejně moc bál. Po chvíli vtrhl do pokoje Ori s doktorem a já už jsem čekal, kdy vytáhne nějaký skalpel a začne do mě řezat. Po této myšlence mi vhrkly slzy do očí a já jsem si myslel, že se tam položím. Doktor roztáhl kufr a já jen se strachem v očích sledoval, co z toho kufru vytáhne.   

Dovedl jsem ke Gordymu doktora a viděl, jak se připravuje k boji. Šel jsem k němu a alespoň ho chytil za ruku. Doktor vytáhl svůj stetoskop a přiložil ho na Gordyho hruď. Pak ho prohlédl a když byl hotov, zabalil se.
"Tak co mu je?" Vyptával jsem se nedočkavě.
"Je podvyživený a vypadá to, že to trochu přehnal se svou energií. Je pouze unavený, potřebuje odpočívat." Řekl klidně doktor a zmizel za dveřmi. Spadl mi kámen ze srdce.
"Vidíš." Objal jsem Gordyho a políbil na čelo.
"Všechno bude dobré..." Dodal jsem ještě.
"Zůstanu doma a budu se o něj starat zatímco můžeš lovit." Navrhl najednou Isaac. Nemohl jsem odmítnout.
"Dobře." Souhlasil jsem tedy s jeho plánem.

Po celou dobu, co byl doktor tady, jsem se klepal. Ale když ode mě poodešel a řekl Orimu, že jsem relativně v pořádku, jsem se začal pomalu uklidňovat. Jakmile Isaac nabídl, že se o mě postará a že může v klidu lovit někde pryč, jsem trochu posmutněl, protože budu zase bez něj. Bez mojeho milovaného. Ale alespoň tu nebudu sám. Bude tu se mnou Isaac. Doktor konečně odešel a i Isaac se posunul vedle do místnosti. Okamžitě jsem využil situace a přitáhl jsem si Oriho do dlouhého polibku, který jsem si hodlal co nejvíce užít. Dneska už ho nikam nepustím. Říkal jsem si v duchu a objal jsem mého Oriho.

Hladil jsem ho a laskal ve vlasech. Ale pocit, že musím ven, mne donutil toho po nějaké chvíli nechat.
"Budu muset ven zlato..." Šeptl jsem a odtáhl se. Jenom posmutněl.
"Ale o víkendu mě máš jen a jen pro sebe." Dodal jsem se špetkou svádivosti šeptem do jeho ouška a zoubky za něj zatahal. Usmál se a kývl. Vstal jsem a šel ven, kde jsem si začal připravovat kance na vykuchání. Nepřekvapilo mne, že mi Isaac přišel pomoci a tak jsme společnými silami za dopoledne dokázali celé to velké prase rozdělat na jednotlivé díly. Nebo prodám, něco si tu necháme. Ale stále máme málo jídla.
"Isaacu?" Měl bych mu říct, že už pro něj zítra seženu rodinu.
"No?" Zvedl oči.
"Zítra se tě pokusím dostat k řezníkovi, chceš?" Řekl jsem. Začal vesele kývat hlavou.   

Jakmile mě Ori opustil, posmutněl jsem. Byl jsem najednou zase tak sám. Převaloval jsem se na posteli skoro celé dopoledne. Těsně před obědem jsem vstal a šel jsem se podívat ven. Isaac akorát objímal Oriho s obrovským úsměvem. Okamžitě se mě zmocnila žárlivost. Ori si mě všiml a v ten moment jsem se rozplakal a utekl jsem do ložnice. Bál jsem se, že ho objímá, protože mě už nemá rád. A že mě vyměnil za Isaaca, protože mu on pomáhal víc s kucháním zvěře.

Isaac mě objal. Zpočátku jsem byl rád, ale když jsem uviděl Gordyho, pustil jsem Isaaca a pokusil se k němu dostat, ale zamkl se v ložnici. Jenom jsem bezmocně vrazil do dveří. "Gordy! Gordy, no tak, otevři! Prosím!" Zavolal jsem, ale přes dveře jsem slyšel pouze vzlykání a brek. Trhalo mi to srdce.
"Gordy, nemusíš na Isaaca žárlit! Jenom...mi chtěl poděkovat!" Zkusil jsem to, ale nic. Sedl jsem si na zem a chvilku tak zůstal, ale pak jsem vstal a přiložil dlaň na dřevo. "Gordy....miluju tě a nezmění se to. Prosím...vylez ven...půjdu ven, necham ti tu Isaaca. Zatím ahoj." Zaštkal jsem bolestně a šel ven se připravit na další obstarání jídla.   

Když se snažil mě donutit, abych otevřel dveře, jen jsem stále seděl na stejném místě a přemýšlel jsem, zda-li mi nelže. Pak ale řekl, že odchází a já se znovu rozplakal. ,,Nechoď!"zašeptal jsem jen do ticha a plakal jsem. Plakal jsem skoro celý den, když jsem konečně přestal plakat, vstal jsem a začal jsem otevírat dveře ložnice. Vykoukl jsem ven a nikoho jsem neviděl. Tak jsem se podíval z okna a tam jsem viděl Isaaca, jak kuchá ještě nějakou zvěř. Jen jsem se otočil a začal jsem se vracet do ložnice. Tam jsem se jen svalil do postele, schoulil jsem se do klubíčka a tiše jsem povzlykával. Doufal jsem, že se Ori co nejdříve vrátí.