"Tvoje nevyřízené účty mě nikterak nezajímají a pokud máš zájem je řešit, tak se mnou, ne s Gordym. Myslím, že už nemá moc chuť se bavit s takovou existencí jako ty a ty a ty a ty." postupně jsem na všechny čtyři ukázal. Jenom něco zabrblali a ztratili se v davu. Otočil jsem se na Gordyho a usmál se.
"Tak vidíš, všechno je v pořádku. Slíbil jsem, že tě budu chránit." šeptl jsem a nenápadně ho pohladil po stehně na uklidnění.

Uklidnilo mě, když se začali vytrácet.
,,Děkuju..." zašeptal jsem jen. Doprodali jsme ryby, koupili jídlo k obědu a vydali jsme se domů. Jeli jsme pomalým vycházkovým tempem a Ori seděl za mnou. Opřel jsem se o jeho hruď a hlasitě jsem zývl.
,,Ori? Nemohli bychom si doma lehnout?" zeptal jsem se opatrně a čekal jsem na odpověď. Nevím proč, ani z čeho, ale byl jsem dost unavený a odpočinkem bych nepohrdnul.  

"Jistě, klidně si lehneme. Není ti dobře?" přiložil jsme mu dlaň na čelo.
"Teplotu díkybohu nemáš..." zabručel jsem si pro sebe a políbil ho do vlasů. Klidným tempem jsme se došourali domů. Gordy jsem ho opatrně sundal jako křehkou pannu a položil ho na zem. Vypadal rozespale a zíval.
"Klidně si jdi lehnout, já přijdu hned, jak to jen bude možné." pobídl jsem ho a odvedl Shadieho do stáje. Obstaral jsem ho a poté v kuchyni jsem narychlo připravil oběd a uložil jídlo do spíže. Měl bych už začít dělat zásoby, zimy bývají...velmi dlouhé.

,,Né. Je mi dobře." odvětil jsem, a když mi šahal na čelo trochu jsem ucuknul a nad jeho konstatováním zjevného jsem jen mávl rukou.
Dorazili jsme domů a Ori se šel postarat o Shadieho, tak jsem zalezl do domu i s jídlem, co jsme koupili. Jídlo jsem uklidil, převlékl jsem se do spacího oblečení a jen jsem sebou práskl do peřin. Ty peřiny byly tak měkké!! Nemohl jsem si pomoct a začal jsem sebou v posteli všelijak mlátit, objímal jsem peřin, neustále jsem se přikrýval a odkrýval. Prostě jsem blbnul. Jako by se ze mě najednou vytratila všechna ta únava.
,,Kouzlooooo!!" zaječel jsem, aniž by mi to došlo a blbnul jsem dál.  

Až do stáje jsem slyšel pištění a najednou i výkřik. To mě vyděsilo, takže jsem nechal koně koněm a vpadl do domu přímo do ložnice. 
"Jsi v pořádku?" vyhrkl jsem, než mi došlo, že si jenom hraje. Cukl sebou a uskočil.
"Ty jsi trdlo..." povzdechl jsem si a opřel se do futer, abych se vydýchal. Přišel ke mě a mlčky mě objal. Pak mě začal strkat k posteli. Nechal jsem se jím povalit do postele, kde už jsem byl jím zalehnut a zavalen jeho tělíčkem.

Hrál jsem si tam dál a dál, ale pak se objevil Ori a byl celý udýchaný.
,,Ano jsem v pořádku." odpověděl jsem krátce. Pak mi ale došlo, že mě musel slyšet až do stáje. ,,Promiň." omluvil jsem se, vstal jsem z postele a objal jsem Oriho kolem pasu. Měl jsem hravou náladu. Tak mě hned napadlo, že bych ho povalil na postel. Jak mě napadlo, tak jsem bez jakéhokoliv přemýšlení udělal. Shodil jsem ho na postel a zalehl ho svým chabým tělíčkem. Oproti Orimu jsem byl opravdu drobeček.
,,Můj Ori." majetnicky jsem ho objal.
,,Nedááááááááám!" zašeptal jsem mu do ouška a místo polštáře jsem se začal mazlit s ním. Líp se leží na Orim, než na těch peřinách. Jde z něj příjemné teplíčko.

"Jenom tvůj..." odsouhlasil jsem mu a hladil ho po zádech. Jak na mě všemožně hopsal a mazlil se, několikrát mi zavadil o poměrně citlivé místečko. Sice jsem se snažil držet, ale jeden tichý sten mi stejně unikl přes rty.
"Mhm..."zavrněl jsem a snažil se utišit, jenže jsem nabral rudé barvy a zareagoval v tom nejnevhodnějším místě, naštěstí ne moc, ale přeci.
"P-promiň..." vydechl jsme přebytečný vzduch z plic a zaklonil hlavu, aby neviděl, jak moc rudý jsem.

Když řekl ty dvě slova prudce jsem se nadechl. Ta slova pro mě byla tak důležitá, ale ani ta slova mě nezastavila a já se dál vesele vrtěl na Orim. Pak ale Ori zavzdychal a zaklonil hlavu. Nechápal jsem, proč ji zaklonil.
,,Ori děje se něco?" zeptal jsem se. Bál jsem se, že jsem mu nějak ublížil. Myslím totiž, že by mě to bolelo více, než ho.
Nemohl jsem uvěřit tomu, jak jsem na Oriho vlastně přilnul. Vždyť... kromě rodičů, kterým je bůh ví kde konec... je to jediný člověk, co mě má rád, povídá si se mnou nebo mi neubližuje kvůli mému vzhledu.
Zase jsem se na Orim zavrtěl a jako odpovědí mi byl slastný sten. Jen jsem se na Oriho podíval a naklonil jsem hlavu na stranu. Odvracel ode mě pohled a já se pokoušel přijít na to, proč. Pak jsem si toho ale všiml. On se červenáááá!! Zajásal jsem v duchu. Jen jsem lehce zvedl jeho hlavu, kterou se stále snažil skrývat.
,,Nezakrývej se. Vždyť jsi hezký, když se červenáš." zalichotil jsem mu a odtáhl jsem mu ruce od tváře. Jemně jsem ho políbil a zase ho položil. Opět jsem se zavrtěl a díky tomu mi došlo, proč se červená. Na zadeček mě totiž začalo tlačit jeho čím dál tvrdší mužství a čím déle jsem na něm seděl, tím více se má barva začala přibližovat zralému rajčeti. Stále jsem si ovšem nebyl jistý, jestli je to opravdu to co si myslím, tak jsem se ještě jednou zavrtěl, abych si to potvrdil. A ano! Ori zavzdychal a mě to do zadečku začalo tlačit ještě více.  

Chtěl jsem mu něco říct, že bych si rád dal pauzu a uklidnil svoje nemorální myšlenky, ale bylo pozdě, můj rozkrok už byl natolik připravený, že jsem si myslel, že mi prasnou kalhoty. Styděl jsem se. Styděl jsem se, protože jsem tohle v lese sám nikdy nijak neřešil. Byl jsem stále panic a kromě toho, že se tímto způsobem rodí děti a vydělávají peníze, jsem nic nevěděl.
"G-Gordy..." zavzdychal jsem a přivlastnil si dravě jeho rty. Touha vyhrála a já ho pevně zabalil v objetí. Přitom jsem si ho jemně hladil a zkoumal bříšky prstů jeho vyhublé tělíčko. Byl jsme rozpálený jako kamna a měl jsme v úmyslu si od toho problému v gatích ulevit. Ať už sám, nebo s ním. Ikdyž s ním to neumím. Oh, počkat, vždyť já to skoro neumím ani sám....