Nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit tak hrozně sama. Po mamčině smrti to bylo ošklivé a nerada bych to vracela, ale teď, teď to bylo ještě horší. Neměla jsem ji, ale neměla jsem ani Nejvyššího. Než jsem přijela do Norska, neznala jsem ho, takže jsem zvládala v pohodě žít svůj život, ale teď, teď to bylo příšerné.

Už končil srpen a já poslední dny trávila jen doma. Vyléčila jsem se, oslavila s Arthurem a dalšími své narozeniny v klubu za městem, kde jsem si stejně dala jen colu s citrónem, protože se mi nechtělo pít. Stála jsem zase na kolejích a nahlas zařvala, že si přeju vymazat paměť, abych zapomněla na toho člověka, který mi tolik ublížil. Každý den jsem se nejméně jednou musela chytnou na místo uprostřed hrudi, protože mě bolelo na srdci.

Dostala jsem spoustu dárků, které jsem rozbalovala s falešným úsměvem, abych ukojila představy okolních přihlížejících. Usmívala jsem se, abych zamaskovala tu bolest, kterou jsem v sobě dusila každým dalším dnem. Byly to hrozné dny. Hrozné. Přišla jsem o někoho, na kom mi tolik záleželo. Láska je šílená. Donutí vás být na tom druhém závislý. Toužíte jen po čase stráveném s ním a odpoutáte se od ostatních věcí, které vám v ten moment přijdou méně podstatné.

,,Zlato? Jdu se Susan na oběd, nevadí? Večer se vrátím,'' zavolal na mě táta a já mu to odsouhlasila. Byl s mým chováním momentálně spokojený. Trávila jsem dny doma a neběhala po lesích. Policisté se přestali motat okolo našeho domu a ještě se neuráčili ani prozradit, jestli našli nějaké důkazy. Nevadilo mi to, samozřejmě, měla jsem radost, že mám o starost míň.

Všechno ubíhalo hrozně rychle. Prázdniny byly u konce a mně přišlo, že jsem zestárla nejméně o tři roky a ne o jeden. Když jsem se přistihla, jak už půl hodiny jen mlčky civím z okna, bouchla jsem pěstí do svého pracovního stolu a vstala. Musela jsem něco udělat. Musela jsem jednat, protože poslední dva týdny pro mě byly peklo.

A tak jsem se rozhodla, že se s Nejvyšším aspoň pořádně rozloučím, protože tohle mi tedy nestačilo. Nestačilo mi řvaní před jeho dveřmi. Nestačily mi odpovědi v podobě mlčení. Ne. Chtěla jsem, aby mi hezky do očí řekl, proč se takhle rozhodl, proč tohle celé udělal a proč mě nechal trpět.

Chtěla jsem si na sebe vzít svou oblíbenou červenou košili, ale nemohla jsem ji najít, takže jsem si s povzdechem vzala obyčejnou modrou. Zastrkala jsem si ji do černých kalhot a přehodila přes sebe ještě teplý hnědý svetr, jehož rukávy mi byly moc dlouhé. Korektorem jsem se marně snažila zakrýt kruhy pod očima a hřebenem si z vlasů udělat aspoň nějaký určitý tvar. Ale létaly mi na všechny strany a byly ještě zacuchanější než jindy. Svázala jsem si je tedy do drdolu a konečně vyrazila. Glanse jsem nechala doma, dnes nebyla vhodná doba na to, abych se mu šla omlouvat za to, jak jsem ho dlouhou dobu ignorovala.

Šla jsem rychle, protože jsem to chtěla mít za sebou, abych se konečně mohla odpíchnout od nějakého bodu. Měla jsem takový vztek, který se ve mně každým dalším krokem hromadil. A tak, když jsem dorazila k chatě, která vypadala ještě opuštěnější než jindy, jsem byla plně rozhodnutá, co mu řeknu. Zabušila jsem. Třikrát za sebou. Zase se hnula záclonka, ale nikdo neotevřel. A mně to v tu chvíli naštvalo ještě mnohem víc.

,,Mně je jedno, že mi neotevřeš! Ty podělaný zbabělče! Ty lháři! Donutil si mě k tomu, abych na tebe nemohla přestat myslet. Dostal si mě do situací, ze kterých se nemůžu sama vyhrabat. Bavil ses celou dobu nad tím, jak jsem oproti tobě slabá. Bavilo tě se dívat na to, jak dokážeš holku jako já naprosto měnit. Vlezl si mi do hlavy a dovoluješ si v ní zůstávat! Neustále! Zachoval ses ke mně jako ten největší hajzl pod sluncem. Ještě před chvílí si mi sliboval hory doly, že mě budeš chránit, že jsem tvoje Maličká a pak mě klidně pošleš k čertu. Copak? Přišla nějaká další naivní husa, kterou bys mohl svádět a obmotávat kolem prstu? Abys jí namlouval, v jakých sračkách žiješ?'' Už jsem se zase neudržela a i přes protesty v mé hlavě se rozbrečela. Potřebovala jsem to ze sebe dostat ven, protože jsem ho nenáviděla za to, jak se ke mně zachoval. ,,Říkal si, že když zůstanu s tebou, tak mě zničíš, ale zničil si mě tím, že jsi mě opustil. Že jsi mě odkopl! Vyprávěl si mi o svém životě, nechal mě číst tvé deníky a popisoval mi svou hroznou minulost. Dovolil si mi, abych nahlédla do tvého života, líbal mě a pak si mě odkopl, jako bych už tě nebavila! A já ze všech těch holek, které ti prolezly postelí, já jediná se do tebe opravdu zamilovala!'' Když jsem si uvědomila, co jsem vypustila z úst, přikryla jsem si je dlaní. Prozradila jsem i poslední část toho, co neměl vědět. Prozradila jsem to poslední, co mělo zůstat jen pro mě. ,,Ukradl sis všechny moje city! Vzal si všechno, co jsem do tebe vložila. Zamilovala jsem se do tebe, Nejvyšší, tak proč si-,''

Dveře se prudce rozrazily a než jsem se nadála, rty chutnající po whisky a tabáku se přitiskly na ty mé. Silné ruce mě objaly okolo pasu a přitáhly si mě k sobě tak natěsno, že jsem musela hlasitě vydechnout. Jako omámená jsem oplácela náruživé vášnivé polibky Nejvyššího a cítila, jak se mi po tvářích řine další množství slz. Pak jsem se na moment odtáhla, abych si prohlédla viníka toho všeho a zajíkla se, když jsem zjistila, jak vypadá. Jeho husté vlasy byly rozcuchané a neupravené. Levou tvář měl zarostlou, oči kalné a pod nimi tmavé hrozivé kruhy. Rychle oddechoval a vypadal velmi vyčerpaně a smutně. Jako by nespal týdny.

,,Řekni něco,'' vzlykla jsem a on otevřel pusu, ale nic z něj nevyšlo. Místo toho mě znovu, ještě dravěji, políbil a vyzdvihl mě do vzduchu. Obmotala jsem okolo jeho pasu nohy a on s námi odkráčel do chaty. Zabouchl dveře a zase nás uzavřel v tom jeho malém světě, do kterého jsem předtím patřila i já. Když jsem si uvědomila, co se tu děje. Vytrhla jsem se mu a seskočila na zem.

,,Myslíš si, že tímhle se to vyřeší?'' vypálila jsem a rozhodila rukama. ,,Myslíš, že mě jako políbíš a já si řeknu, okay, okay, to zvládnu. Zvládnu bez tebe být. Myslíš, že jsem tak silná?'' Utřela jsem si mokré tváře a dívala se na něj zoufale. Žádala jsem vysvětlení, ale taky něco, co by mi naznačilo, jak se mám zachovat. Řekla jsem mu všechno, co jsem před ním tajila, už jsem neměla žádný štít. Na tváři se mu odrážely plameny z krbu a v pomalém tempu tančily. I přestože vypadal vyčerpaně a neupraveně, byl krásný.

,,Maličká, nechtěl jsem,'' promluvil konečně a z jeho hlasu mě bolelo u srdce. Chraptivý hluboký tón se mi zařízl do ušních bubínků a naskočila mi z toho zvuku husí kůže. ,,Nechtěl jsem ti ublížit. Nikdy. Nikdy jsem tě nechtěl vidět trpět, a proto jsem ti dal sbohem, chápeš? Proto jsem tě odnesl domů a tam tě nechal. Proto jsem ti neotvíral, i když to bylo kurva těžký, abys odešla, zapomněla a žila život jako každá jiná holka v tvým věku. Když jsem viděl, co se ti stalo jenom kvůli mně, nemohl jsem dovolit, aby se to někdy opakovalo,'' vysvětloval a já se na něj opařeně dívala, zatímco se mi do očí hrnuly další a další kapky slané vody.

,,Proč nemůžeš pochopit, že šťastná jsem s tebou? Proč nemůžeš pochopit, že-že tě...'' zavrtěla jsem hlavou a on se toho chytl. Hrudi se nám zvedaly v rychlých tempech, oba dva jsme vypadali vyřízeně a jediný, co jsem si já přála, bylo, aby mě přitiskl k sobě a slíbil mi, že už mě nikdy neopustí.

,,Dořekni to. Dořekni to, Maličká, prosím,'' naléhal a v hlase mu znělo zoufalství. Už jsem nemohla nic ztratit. Možná jen ten kousek srdce, který ještě nadějně tepal a čekal na hřejivý pocit lásky, který se nedostavoval.

,,Proč nemůžeš pochopit, že tě miluju?'' dořekla jsem to a jemu se rozšířily zorničky, až mu překrývaly skoro celou barevnou duhovku. Pokračovala jsem, abych aspoň nemusila okamžitě čelit tomu děsivému chladnému hlasu, kterým mě opět vyžene. ,,Miluju tě bez ohledu na to, kolik jizev na sobě máš. Miluju tě, i když vím, že nejsi dobrý člověk, že máš spoustu chyb a že si nadělal spousty špatností. Miluju tě, protože jsi můj Nejvyšší, protože jsi můj strážce, který mi vždycky ukázal správnou cestu. Bylo by mi fuk, kdyby si měl celý obličej zjizvený, kdyby si měl znetvořené celé tělo, protože tě miluju, chápeš to? A v lásce nezáleží jen na tom, jak kdo vypadá! Nezáleží! Není to tak velká přednost, jak si ty neustále myslíš!'' přidávala jsem na hlasitosti a on na mě upíral svůj temně zelený pohled bez jediného slova. Pak se přiblížil o krok a své teplé dlaně mi položil na tváře.

,,Miluješ mě?'' zeptal se nechápavým tónem a já kývla, protože jsem nevěděla, jak jinak zareagovat. ,,Proč mě kurva miluješ?'' ptal se nevěřícně. ,,Jsem přece Netvor,'' šeptal a já věděla, že zase směřuje na ty kecy plné sebenenávisti.

,,Nejsi Netvor. Nikdy si jím nebyl,'' ujistila jsem ho a svou jednu ruku mu také položila na tvář. Byl skloněný, takže jsem na něj dosáhla. ,,Sundej si tu masku, prosím,'' promluvila jsem tiše a on ztuhl. ,,Sundej ji,'' prosila jsem a on se na mě dlouze díval a neměl se k pohybu. Válčil se svými myšlenkami, válčil sám se sebou a věděla jsem, že se bojí mé reakce. Já se nebála. Už jsem se ho nechtěla vzdát a bylo mi jedno, co pod tou maskou měl. Bylo mi jedno, jak děsivé to bude. Já ho milovala proto, jaký byl.

,,Aspoň odejdeš a já už ti nikdy neublížím,'' hlesl a své ruce svěsil podél těla. Kmitala jsem pohledem po jeho tváři a těle a zastavila se v pohybu, když ruce opravdu položil na hranu masky. Prsty setrval na jejím okraji ještě několik vteřin a pak si ji stáhl. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě vážně poslechl a udělal to. Nevěděla jsem, jak se mám celou dobu tvářit, nechtěla jsem mu nijak naznačit, že to, co vidím, je opravdu děsivé.

Bylo to ještě horší, než jsem si myslela. Po tváři se mu rozprostíraly změti bledých i tmavých jizev. Polovina jeho nosu byla divně pokřivená a pravé ohořelé víčko teď ve světle plamenů pořádně vyniklo. Konečně jsem viděla, jak vypadá i s pravou polovinou obličeje a snažila se překrýt zděšení. Výbuch na něm nadělal velkou paseku. Pak jsem se ale opravdu zklidnila a uvědomila si, že mi to nevadí. Že mi není odporný. Ano, s tím svým chladným odtažitým pohledem děsivě vypadal, ale jakmile jsem mu položila obě ruce na tváře, oči mu zněžněly a já před sebou zase měla svého Nejvyššího. Díval se na mě vystrašeně, tak jak jsem ho ještě neznala. A mně sklouzlo pár slz po tváři, když jsem si představila, že ho nikdo nedokázal přijmout i s tímhle. Že se musel skrývat před lidmi, protože ho považovali za stvůru. Prošel si tolika nehezkými věcmi, že se mi málem podlomila kolena z toho, kolik lásky jsem mu byla ochotná dát.

,,Miluju tě,'' zašeptala jsem a pohladila ho po varhanité kůži. Zavřel na chvíli oči a zrychleně oddechoval, ale já ho hladila dál a stála na místě, protože už jsem neměla v plánu odejít. Nečekala jsem, že mi na to odpoví, protože jsem věděla, že to nikdy cítit jako já nebude. On neměl dost velké srdce na to, aby se ty city stačily utvořit, protože... minulost ho o ně obrala.

,,Neříkej to. Hnusím se ti, vím to,'' ucedil se stále zavřenýma oči a mně z úst uniklo uchechtnutí, které se v tu chvíli zdálo být stupidní.

,,Ne, Nejvyšší, nehnusíš,'' oponovala jsem mu. ,,Takhle se mi líbíš mnohem víc než s maskou,'' řekla jsem popravdě, protože s maskou to byl opravdový Netvor, kterého stvořilo Norsko. Tak ho znala většina, takhle jsem ho mohla znát jen já. A líbilo se mi to.

,,Vážně?'' Oči otevřel a spatřila jsem v nich stopy naděje. Vypadal v tu chvíli tak mladě, že jsem se bála cokoli říct, abych mu neublížila. Místo odpovědi jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Bylo zvláštní neodírat se o hranu jeho masky, ale cítit místo ní jeho svraštělou kůži. Prsty mi stále spočívaly na jizvách a na neoholeném strništi.

Líbal mě úplně jinak než předtím. Pomalu a bolestně, až se mi z toho svíraly všechny svaly v těle. Netušila jsem, co mě to zničehonic popadlo, ale zahákla jsem mu prsty za lem jeho roláku a začala ho pomalu vyhrnovat nahoru. Na chvíli mě zarazil, protože tušil, o co se pokouším, a i přes nepřehlédnutelné jiskry vzrušení v očích se zdráhal. Když jsem se na něj ale stále dívala odhodlaně a rozhodně, vzdal se a pomohl mi. Přetáhl si rolák přes hlavu a já se zajíkla. Ne, při pohledu na další množství pletenců a vad na pokožce. Při pohledu na pevně stavěné tělo. Na svalnaté břicho, širokou hruď i ramena. Šlachovité paže mu volně visely podél těla a v očích měl odevzdanost. Vzdával se. V tuhle chvíli byl slabý. Slabší než já.

Světlo z ohně mu po těle vytvářelo různé obrazce a ozařovalo všechny táhlé šrámy. Najednou jsem se styděla já. Byla jsem tolik nedokonalá a on i přesto, že měl ohořelou pravou stranu těla, vypadal... nádherně.

,,Já...'' začala jsem a vlastně ani nevěděla, co mu na to říct. Vyrazil mi tímhle vším dech, protože se úplně obrátily strany. Najednou jsem si připadala vedle něho o tolik ošklivější. ,,Nejsem vůbec dokonalá. Nemám postavu, po které kluci touží. Vždycky jsem záviděla holkám, které měly prsa, nebo holkám, které měly dlouhé štíhlé nohy. Já... nejsem hezká.'' Sklonila jsem hlavu, ale dlouho mi dole nevydržela. Uchopil mou bradu do dvou svých prstů a díval se na mě vážně a trochu překvapeně.

,,Probůh, Maličká. Prezentuju se ti tady se všema jizvama a spáleninama a ty místo toho, abys komentovala, jak nechutnej jsem, mi řekneš tohle? Že seš nedokonalá? Pokud je někdo dokonalej, tak seš to ty. Aspoň pro mě. Máš pravdu, když říkáš, že nejsi hezká, protože ty seš krásná. Krásnější než jakákoli holka na týhle posraný planetě!'' ujišťoval mě a vrtěl při tom hlavou. A já si v tu chvíli krásná připadala. On ze mě dělal někoho jiného, sebevědomějšího a o tolik lepšího.

Mlčky jsem si přetáhla hnědý svetr přes hlavu a nepřestávala se na něj dívat. Vypadal být šokovaný mými pohyby, a když mu došlo, o co se pokouším, nadechl se, aby mě zastavil, ale nedala jsem mu šanci, protože jsem si začínala rozepínat knoflíčky na své košili. Zorničky měl skoro přes celou svou zelenou duhovku a rty tvarované do o.

Jakmile jsem rozepnula i ten poslední, z košile jsem se vysvlékla a ona mi pomalu dopadla k nohám. Prohlížel si mu odhalenou polovinu těla a rychle oddechoval. To málo, co jsem měla v košíčkách se mi teď zdálo být natolik perfektní, abych se mu mohla líbit.

,,Nejkrásnější,'' řekl vzrušeným a jistým tónem a mně se po tváři rozlil upřímný úsměv. Netušila jsem, co bude následovat, možná mě to napadlo, ale asi jsem byla moc stydlivá na to, abych si to dokázala v hlavě představit.

Nejvyšší ke mně opět přistoupil, sklonil se a políbil mě. Svoje ruce položil na má ramena a já z jeho pohybů vycítila opatrnost, za kterou jsem byla vděčná. V bříšku se mi odehrával souboj s motýlky a hejnem ptáků, kteří mi po těle roznášeli vzrušení.

Líbali jsme se a já mu malými dlaněmi přejížděla po pažích. Občas sebou trhl, když jsem přejela po místě, kde měl spáleniny, protože na to nebyl zvyklý, ale nechal se. Takhle blízko jsem s nikým nebyla, a proto jsem občas nemohla popadnout dech.

Přejela jsem mu po zapínání kalhot a samotnou mě udivilo, jak moc jsem toužila po tom, mu je stáhnout. Nejvyšší si opřel čelo o mé a čekal, co udělám. Řídil se mnou, protože nevěděl, kam až může dojít. Chtěla jsem s ním prožít to, co ještě nikdy s nikým. Chtěla jsem, aby byl on, s kterým to zažiju.

Rozepnula jsem mu tedy pásek i knoflík a váhavě mu popotáhla lem kalhot dolů. Pořád se na mě díval, čímž mě znervózňoval ještě víc, ale nakonec se mi povedlo třesoucími prsty mu stáhnout kalhoty až ke kotníkům. Zvedla jsem se pomalu ze dřepu, on na moment zavřel oči a pak z kalhot vystoupil. Netušila jsem, jestli to samé udělá i on mně, ale vzhledem k tomu, že se držel v odstupu, jsem to nakonec udělala sama. Prohlížel si mě a vypadal být spokojený s tím, co vidí, což mě rozpalovalo ještě víc.

,,Co po mně chceš, Maličká?'' zeptal se zdrceně a zatínal pěsti. Určitě se bál, že mi ublíží, že mu uteču nebo že mě bude muset odehnat sám. Já si ale najednou byla jistá, že takhle je to správně, že my dva máme být spolu.

,,Miluj se se mnou,'' řekla jsem a přejela si rukama po odhalených pažích. Nejvyšší ztuhl a snažil se zjistit, jestli to myslím upřímně vážně. Právě jsem mu nabídla to, co jsem si šetřila na dlouhou dobu. To, co jsem brala jako něco, co se má odehrát s člověkem, s kterým zůstanu do konce života, ale došlo mi, že to chci s ním. Protože jeho miluju. A pochybuji, že ještě někdy potkám člověka, který se mi tolik vryje do paměti.

,,Lydie, ty-,'' zasekl se a já polkla, protože jsem se bála, co mi na to řekne. Že mě odežene a řekne mi, že s někým jako já se milovat nikdy nebude. ,,Seš si jistá, že chceš-že chceš, abych to byl já?'' dostal ze sebe pochybovačně, ale já jen beze slova kývla. A on na mě zíral, nic neřekl, a pak se usmál, což mě zmátlo ještě víc. ,,Nechci, abys toho litovala.'' Chytl mě za ruce a stiskl je ve svých.

,,Nebudu,'' hlesla jsem a on pokýval hlavou. Pak mě zase políbil a kousl do spodního rtu, z čehož se mi dech rázem zrychlil. Bylo to všechno tak nové, ale líbilo se mi to.

Rukama sjel z mých ramen na má záda. Chvíli jen hladil místa kolem lopatek, ale pak prsty zkušeně odepnul dva pružné pásky od sebe a já se trhavě nadechla. Něžně mi stáhl obě ramínka z ramen a já si svou obnaženou hruď okamžitě zakryla. Byla jsem červená a nechtěla jsem, aby viděl, jak málo toho pod podprsenkou skrývám. On mi ale jemně chytl zápěstí a odtáhl je.

,,Nikdy se za sebe nesmíš stydět, Maličká. Jsi nejkrásnější dívka, kterou jsem za svůj život potkal. Nelžu ti,'' řekl mi a já ho ohromeně pozorovala. Sjel očima na mou hruď a skousl si spodní ret. Vymanila jsem své ruce z jeho sevření a obmotala mu je okolo krku. Líbali jsme se, tiskli se k sobě a bylo nám jedno, jaké následky to potom bude mít.

V rukou mi stiskl stehna a poté i zadek a vyzdvihl si mě kolem pasu. Skopla jsem si z nohou své kecky a on se mnou odkráčel do ložnice. Položil mě na velkou postel potaženou černým sametem a svá ústa přemístil na můj holý krk. Zasténala jsem a prohnula se do luku, když sjel polibky níž. Vlhkou cestičkou se dostal až do mezery mezi mými ňadry a já musela polykat, abych utlumila všechny vzdechy, které se mi draly z hrdla.

Letmo se dotýkal mých boků a líbal mě na prsou. Prsty jsem ho tahala za dlouhé vlasy, které mě šimraly na těle a on mě odměňoval spokojeným zamručením. Ten zvuk ve mně vzbuzoval ještě větší touhu a tlumil strach, který mnou prostupoval, když jsem si představila, jak moc mě to bude celé bolet.

Táhlými polibky se dostal až k mému podbřišku a já se neubránila zasténání. Když prsty vklouzl pod tenkou látku kalhotek. Zaklonila jsem hlavu a vnímala jeho dlouhé zjizvené prsty na nejcitlivějším bodu. Kus látky mi nakonec stáhl a odhodil na zem. Stud se mi nahrnul do tváří a já nevěděla, jestli se zakrýt, nebo ho nechat pokračovat. Určitě bych ho tím zaskočila a pak akorát litovala toho, že jsem... ustoupila.

Trhavý výdech ze mě vyšel tehdy, kdy jsem jeho rty ucítila dole. Líbal mě na místech, kterých jsem se sama ani nikdy nedotkla a bylo to zatraceně úžasné. Zbavila jsem se ostychu a nechala ho, ať si se mnou dělá, co chce. Bylo tomu tak. Patřila jsem Nejvyššímu už od chvíle, kdy mi řekl Maličká. Přivlastnil si mě, i když to možná netušil.

Zkušeně jazykem přejížděl po stydké kosti a propletl si se mnou prsty, které jsem měla zapletené v jeho vlasech. Pánví jsem mu vyšla vstříc, když do mě strčil celý jazyk, ale on dál pokračoval v pomalém únavném tempu. Pak ze mě vyklouzl a zase na mě nalehl. Díval se mi do očí a naposledy žádal nějaké pochyby o mém rozhodnutí. Tvářila jsem se pořád odhodlaně, ale stále jsem vydýchávala to, co se před pár vteřinami ještě odehrávalo.

,,Něco jsem ti zapomněl říct,'' promluvil tiše a já zvedla tázavě obočí, protože jsem na další jeho tajemství z minulosti nebyla momentálně připravená. Ležela jsem nahá na jeho posteli a roztouženě jsem tiskla stehna těsně k sobě.

,,Co?'' vyhrkla jsem a bála se, co mi řekne.

,,Když jsem říkal, že jsem se ještě nikdy s nikým necejtil jako s tebou, byla to pravda. I to, že mi na nikom tolik nezáleželo. Posedl jsem tebou a uvědomil si to, až tehdy, kdy jsem tě málem ztratil. Miluju tě, Maličká. Miluju tě tak strašně moc,'' svěřil se mi a mně se štěstím do očí nahrnuly slzy. Celou dobu jsem si myslela, že ke mně necítí to samé, co já k němu, a přitom mnou byl... posedlý?

,,Miluješ mě?'' vyšlo ze mě nevěřícně, stejně jako předtím z něho, protože to k nevíře opravdu bylo. Po tom, čím si prošel, jak byl chladný k ostatním. Jak se neustále snažil držet si ode mě odstup. Jak mě odháněl a bral jako malou holku.

,,Miluju tě,'' zopakoval a já si schovala obličej do dlaní, zatímco on na mě ležel svou plnou vahou a hřál mě. Ani nevím, proč jsem se rozbrečela, ale dostalo mě to. Nečekala jsem, že mi někdy své city opětuje. ,,Neplač, Maličká. Neplač, malá moje,'' utěšoval mě a stáhl mi ruce z obličeje. Políbil mě a přitáhl na těsno k sobě.

Miluje mě.