Niall si sedl do křesla, které jsem mu uvolnila, vytočil Ricovo číslo a dal hovor na hlasitý odposlech. Dlouho to vyzvánělo, než se konečně ozvalo zapraskání a italský akcent. Nejvyšší zpozorněl a naklonil se k mobilu blíž.

,,Rico?'' oslovil ho a odpovědí mu bylo hlasité oddechování.

,,Eso,'' ozvalo se nakonec a Nejvyššímu se nejspíš ulevilo, protože si promnul čelo a dlouze vydechl.

,,Rico, poslouchej mě. Pamatuješ si na Pět prstů?'' zeptal se ho Nejvyšší a Rico nejspíš nejdříve kývl, protože mu odpověď trvala déle, než by měla.

,,Jo.'' Sedla jsem si na zem do tureckého sedu a Scar s Dolorem si lehli vedle mě.

,,Ten hajzl. Ten, kterej mě nechal v tý bance. Zayn. Se svým spolkem našel Rebeccu a zabil ji. Nevím, jestli si o tom slyšel. S Niallem jsme nad tím přemejšleli a usoudili jsme, že nejspíš ví, že jsem naživu. Jak? To nevíme. Musíš ale každopádně vypadnout, Rico. Do Itálie, do Ameriky, daleko z Británie. Ochráníš tím sebe i mě, rozumíš?'' mluvil důrazně Nejvyšší a Niall ho pozorně po celou dobu sledoval.

,,Ale, Eso, mám tu rozdělané kšefty! To nemůžeš mi udělat!'' protestoval Rico svou angličtinou podtrženou italským přízvukem.

,,Kurva, Rico! Je schopnej tě umučit, dokud mu nevyslepičíš, kde jsem. A já nechci, abys kvůli mně přišel o kejhák. Je mi jasný, že bys mě totiž neprásk!'' zavrčel Nejvyšší a vypadal naštvaně, že Rico vůbec oponuje.

,,No, neprásk. Ale nemůžu pryč, Eso. Zejtra jde o tisíce,'' přesvědčoval ho Rico, ale tohle Nejvyšší slyšet nechtěl. Popadl mobil a stoupl si.

,,Přestaň do prdele myslet na prachy. Zvedni tu svou špagetovou prdel a doválej ji zpátky domů nebo na jinej kontinent, protože když to neuděláš, už žádný prachy nikdy neuvidíš!'' křikl Nejvyšší a Rico si dlouze povzdechl.

,,Fajn, fajn, Eso. Já tě poslechnu, ale budeš mi to dlužit. Do týdne vypadnu,'' řekl Rico pro jeho uspokojení, ale Nejvyšší se zamračil. Už však nic neříkal, protože se nechtěl dál hádat.

,,Dobře,'' povzdechl si. ,,Rico?'' oslovil ho ještě, než se s ním rozloučil. ,,Dávej na sebe pozor. Prosím,'' pronesl to tak starostlivým a skleslým tónem, že jsme se na sebe s Niallem šokovaně podívali. Nejvyšší hovor típl a pak se na nás otočil. Když si všiml, jak se na něj díváme, rozhodil rukama. ,,Co je?'' nechápal, i když sám moc dobře věděl, že to u něj není normální.

,,No... tak fajn,'' pronesl Niall ironicky, až se mu zkrabatilo celé čelo a já potlačovala smích, protože oba vypadali trochu v rozpacích.

,,Nedělejte si ze mě prdel. Mám starost! Tohle je vážná věc!'' napomínal nás Nejvyšší, jako bychom s Niallem byli malé děti, a já si musela přikrýt ústa hřbetem ruky, abych se opravdu nahlas nerozesmála. ,,Lydie!'' okřikl mě mým pravým jménem a zaškubaly mu koutky.

,,Ano, mami?'' vyklouzlo mi z úst a Niall nevěřícně otevřel pusu i oči dokořán. Nejvyšší to po něm zopakoval, jako by nemohli uvěřit tomu, že jsem si dovolila říct něco takového právě jemu. Neviděla jsem v něm člověka z těch deníků, pro mě to nebyl Vůdce, pro mě to byl jednoduše můj Nejvyšší, takže jsem se nebála cokoli říct.

,,Vy dva mě překvapujete čím dál víc,'' pronesl Niall nakonec a pak se vydal ke dveřím. ,,Jdu zpátky do města, uvidíme se zítra.'' Naposledy si nás prohlédl, aby zhodnotil, jak vypadáme teď a jak budeme vypadat při příštím setkání, a zmizel.

,,Tys mi řekla mami?'' protrhl ticho otázkou Nejvyšší a zněl stále překvapeně.

,,Jo,'' odvětila jsem jednoduše a podrbala Scara na hlavě, protože mi ji položil do klína.

,,Maličká?'' oslovil mě Nejvyšší zase pohotovým tónem a já zvědavě zvedla hlavu. ,,Něco ti ukážu.'' Natáhl ke mně ruku a já přimhouřila oči, protože jsem vycítila nějakou lotrovinu.

,,A co?'' zeptala jsem se ho a naschvál hovor prodlužovala, což ho už nejspíš začínalo vytáčet.

,,Pojď, je to překvapení,'' řekl skoro netrpělivě a já si s jeho pomocí tedy stoupla. Dokulhal ke vchodovým dveřím a já se zamračila.

,,Jsi opilý, neměl bys chodit ven,'' připomněla jsem mu a on se ke mně s úšklebkem otočil.

,,Vlastně se cejtím naprosto v pohodě. Tak pojď, Maličká. Děsně ti to trvá,'' popoháněl mě, a tak jsem k němu doběhla a chytla ho za ruku. Šli jsme pomalu lesem a já bloudila ve všech svých myšlenkách, kterých jsem v hlavě musela mít víc než samotných buněk. A pak najednou Nejvyšší zrychlil a prudce se zastavil, takže jsem do něj z boku narazila. Podívala jsem se před sebe a zjistila, že jsme u vodopádu. Zklamaně jsem svěsila ramena a zaklonila hlavu, abych se mu podívala do obličeje.

,,Tady to už ale známe,'' upozornila jsem ho a neskrývala svoje zklamání. Nejvyššímu zacukaly koutky a zavrtěl hlavou.

,,Neznáš to nejhezčí. Jen pojď, ukážu ti výjimečný místo.'' Táhl mě dolů k vodě a já se s ním snažila držet krok, ale moje kratší dolní končetiny mu často nestačily, takže jsem spíš popobíhala a vypadala při tom opravdu vtipně. Zastavil se u kraje jezírka a pokračoval podél vody, až jsme se přiblížili k vodopádu.

,,A co teď?'' Tázavě jsem zvedla obočí a pohlédla na průzračnou hladinu, pod kterou byl vidět písek, kameny a malé rostlinky.

,,Teď ti ukážu důvod, proč jsme tady.'' Ruku mi dal kolem ramen a ukázal někam za vodopád. Mhouřila jsem oči, ale nic neviděla. Užuž jsem se chtěla zeptat, co tím myslel, když mě svými silnými pažemi zvedl do vzduchu, vběhl po kolena do vody a hodil přímo doprostřed.

Potopila jsem se a okamžitě začala máchat rukama, abych se vynořila a mohla mu to oplatit.

,,Ty!'' vyjekla jsem rozhořčeně a on se mi smál a smíchy se celá jeho mohutná postava zakláněla dozadu. ,,To si vypiješ!'' prohlásila jsem a on se mi chechtal zlomyslně dál.

,,To máš za to mami, Maličká,'' vysvětlil nevinně a já se k němu s námahou rozeběhla. Začala jsem na něj cákat vodu, což byl dětinský manévr, ale věděla jsem, že kdybych se ho pokusila potopit, skončila bych v té vodě znovu. A on nejdřív jen stál a zakrýval se rukama, než se rozeběhl zpátky na břeh. Crčela z něj voda a tentokrát jsem se mohla smát já. Cákala jsem na něj do té doby, dokud už mě nebolely ruce a dokud si nestoupl tam, kam s mou silou voda nedosáhla.

,,Nějakej mokrej, ne?'' prohodila jsem stejným nevinným tónem jako předtím on, když jsem kolem něj procházela. Nejvyšší něco zavrčel a já se snažila nesmát.

,,Vypadá to, že se budeme muset jít usušit oba,'' poznamenal a v očích mu zahořely plamínky. Mně zrudly tváře a podívala jsem se jinam. ,,Tak pojď, Maličká.'' Vzal mě kolem pasu, což znamenalo, že se musel přikrčit, a společně jsme se úplně mokří vrátili zpět do chaty. Scar s Dolorem čekali poslušně u dveří a naklonili hlavu do strany, když si všimli, jak vypadáme.

,,Dovnitř!'' poručil jim Nejvyšší a oni rychle zmizeli ve dveřích. Já si s drkotajícími zuby dřepla ke krbu a začala se zahřívat. V krbu zbylo pár žhavých uhlíků, ale jinak v něm nehořelo, takže jsem si usušila maximálně ruce. ,,Počkej, přiložím,'' řekl omluvným tónem a natáhl se po sirkách. Z přihrádky vedle krbu vytáhl kousky dřeva a naházel je dovnitř. Poté zaujal pozici, kdy si dřepl, ale nechal svou pravou nohu tak, aby ji nemusel pokrčit.

Za moment už oheň plápolal a já natáhla ruce před sebe, abych do nich vehnala trochu tepla. Nejvyšší mi šel zatím vybrat něco suchého na sebe, takže jsem v místnosti zůstala sama. Najednou mi zavibroval v kapse mobil a já strnula, protože jsem si uvědomila, že jsem ho měla celou dobu v kapse. Vytáhla jsem ho a úlevně vydechla, když vypadal být skoro v pořádku. Nebyl to žádný luxusní kousek, ale i tak by mě mrzelo, kdyby nepřežil. Na displeji blikalo tátovo jméno, ale nemohla jsem hovor přijmout, protože mi mobil zamrzl. Zaklela jsem a šla najít rýži, abych do ní mobil dala, protože zbavovala vlhkosti.

Našla jsem nerozdělaný balíček a s pokrčením ramen ho rychle otevřela, protože jsem neměla moc času. Nejvyšší se vynořil zpoza dveří a položil mi na pult suché věci, pak si všiml, co dělám, a nechápavě zvedl obočí.

,,Měla jsem v kapse mobil a teď se ho pokouším přivést k životu,'' vysvětlila jsem mu s povzdechem a poděkovala mu za suché oblečení. ,,A volal mi táta, takže musím rychle domů, jinak bude zase malér. Jenomže tu je hned několik problému, jsem mokrá, mobil mám momentálně rozebraný v rejži, a pokud přijdu domů v tvém oblečení, bude to více než nápadné!'' Frustrovaně jsem si prohrábla mokré vlasy, protože jsem věděla, že tohle není dobré. A Nejvyšší se místo toho, aby mi pomohl, kousl se do rtu a potlačoval smích.

,,Ty se mi směješ?'' zeptala jsem se ho nevěřícně a on si s tichým smíchem začal ždímat do dřezu vodu z roláku. ,,Nejvyšší?'' oslovila jsem ho otázkou a on se pochechtával dál. Zatnula jsem čelist, protože to rozhodně vtipné nebylo.

,,Docela prekérní situace,'' zamumlal a podíval se na mě s pobavením. Zúžila jsem oči do tenkých štěrbin a skočila na něj zezadu. Nečekal to, takže se předklonil a z hrdla se mu vydral překvapený vzdech.

Začala jsem ho ve vzduchu lechtat tam, kam jsem dosáhla, a on se proti svojí vůli rozesmál. A protože nebyl ještě úplně střízlivý, svalil se na zem, ale ruce dal před sebe, takže skončil v kliku. Svaly na zádech se mu napnuly a já se snažila dělat, že to se mnou nic neudělalo.

,,Ty potvoro,'' ucedil a přetočil si mě pod sebe. Bránila jsem se a házela sebou, ale on měl o dost větší sílu. Do jedné svojí ruky chytil obě má zápěstí a druhou mě lechtal, dokud jsem nezačala pištět. ,,Vzdáváš se?'' zašeptal zadýchaně a já přikývla, protože jsem se přes hekání nezmohla na slovo. Povolil stisk a chvíli se na mě díval. Blbnul se mnou, jako by mu bylo taky sedmnáct, jako by chodil na střední, jedinou jeho starostí by bylo chození pozdě domů z party a jako by si nic z toho, co měl v deníkách, nezažil.

,,Vážně budu mít malér,'' vydechla jsem nakonec a on se zapřel rukama u mé hlavy. Byl kousek od mých rtu a z vlasů mu odkapávala líně voda, protože se ještě nepřevlékl a neusušil.

,,Nebudeš,'' ujistil mě, ale důvod mi neřekl, protože hned potom mě políbil jemně na rty, pak na bradu, pak na čelist a pokračoval až na krk. Kousla jsem se do rtu, přivřela oči a potlačila sten, který se mi dral ven z hrdla.

,,Nejvyšší,'' vyslovila jsem jeho jméno a on mě kousl do jemné kůže na krku. Možná by pokračoval ještě níže, kdybych nezaslechla tátovo volání odněkud z louky. Oba jsme ztuhli a Nejvyšší mi pak pomohl na nohy. Musela jsem jednat rychle, protože jsem nemohla dopustit, aby se táta vydal do lesa. ,,Nějak to umluvím. Zase,'' ujistila jsem Nejvyššího, ale sama jsem si nebyla jistá ničím. Vše jsem tam nechala, naskočila na Glanse, který celý nadšený vystartoval směrem k nám domů, a snažila se rozdýchat, co vše se dnes odehrálo a možná ještě odehraje.

Zastavila jsem se s ním na kraji lesa a spatřila tátu, jak se rozhlíží na louce a občas na mě zavolá. Počkala jsem si na chvíli, kdy byl ke mně otočený zády, a pobídla Glanse, aby se tryskem rozjel rovnou domů.

,,Lydie! Stůj!'' volal za mnou táta a já dělala, že ho neslyším. Dojela jsem na dvůr, Glanse rychle zavedla do stáje a vyběhla schody do svého pokoje. Tam jsem se bleskurychle převlékla a mokré špinavé věci hodila lavoru v koupelně. V ten moment, kdy jsem si česala vlhké vlasy, se otevřely vchodové dveře a táta mě zavolal z chodby.

,,Ahoj! Tady jsi! Já se divila, žeš tu nebyl,'' hrála jsem překvapenou, že ho vidím, když jsem scházela ze schodů. Táta se mračil a prohlížel si mě.

,,Volal jsem ti, ale nebralas mi to, tak jsem na tebe pak křičel z louky. Tys mě neslyšela?'' zeptal se mě pochybovačně a já zavrtěla hlavou.

,,Vůbec,'' řekla jsem pouze a on si pak unaveně promnul čelo.

,,Tohle mi nedělej, Lydie. Byl bych rád, kdybys teď nechodila nikam ven, dokud se tu nevyřeší ta situace se všemi psy a Netvory,'' sdělil mi a já chtěla něco namítat, ale on mě umlčel zdvižením prstu. ,,Žádný takový! Už mám dost toho odmlouvání. Prostě teď zůstaneš nějakou dobu doma!'' rozhodl přísně a nechal mě v chodbě samotnou.

,,Bezva,'' zašeptala jsem si pro sebe a vrátila se do pokoje. Tam jsem si lehla na postel a vybavila si všechny ty chvíle, které jsme s Nejvyšším během jednoho dne prožili. Nejenom, že jsem u něj nechala mobil, nechala jsem tam také velký kus sebe. Protože v momentě, kdy jsme byli my dva spolu, jsem nebyla tou Lydií, která se starala o mámu, která s tátou hrála karty, která se bavila s novými přáteli a Arthurem. Ne. Byla jsem Nejvyššího Maličká.

A tahle část mě se mi ze všech líbila asi nejvíc.