Ráno to bylo šílené. Nejvyšší vstal brzo, abychom se mohli oba osprchovat a obléknout. Bylo trochu nechutné brát si ty stejné kalhotky, které jsem měla i předešlý den, ale žádný luxus jsem čekat nemohla. Obrátila jsem si je aspoň naruby a šla si vypláchnout pusu. V malé skříňce nad umyvadlem jsem našla univerzální kartáček na zuby a peprmintovou pastu. Kartáček jsem z hygienických důvodů nepoužila a dala si jen trochu pasty na prst. Nejvyšší to po mně zopakoval a zbavili jsme se tak alespoň ranního zápachu z úst.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se mě, když jsme vycházeli z koupelny, a upozorňoval tak na mou chůzi, při níž jsem tiskla stehna těsně k sobě. Byl to zvláštní pocit. Nic mě nebolelo, ale cítila jsem mezi nohama nějak moc velký prostor. Jako by něco chybělo a bála jsem se proto dát stehna dál od sebe.

,,Jo-o,'' vykoktala jsem a pak zrudla, když jsem si všimla zakrváceného prostěradla na matraci. Nejvyšší na to nic neřekl a pouze jej sroloval. Pak se rozhlédl po místnosti a hodil ho jednoduše do koše na odpadky. Vděčně jsem se usmála a on mě chlácholivě políbil, aby mě ujistil o tom, že je to v nejlepším pořádku.

,,Tak dělejte! Letadlo už čeká. Chci svůj posranej diamant a želízka na tvejch rukou, Netvore!'' ozval se z chodby jedovatý Zaynův hlas a hned na to odemkl dveře a rozrazil je. Vešel dovnitř a oba si nás s jízlivým úsměvem prohlédl. Nejvyšší se právě skláněl nade mnou, ruce měl položené na mém pasu a s vražedným pohledem Zayna sledoval.

,,Už jdem,'' hlesl pouze, ale Zayn stál pořád na místě a nehodlal odejít. Nejvyšší si proto povzdechl, chytl mě za ruku a vyšel spolu se mnou ven z pokoje. Na chodbě už stál Louis s Niallem, který měl svázané obě ruce a na zápěstí se mu vyjímaly nehezké otisky od provazu.

,,Do auta!'' zavelel Louis a namířil na mě i Nejvyššího svou zbraň. Na sucho jsem polkla a k Nejvyššímu se více přitiskla. On mě objal okolo ramen a společně se mnou sešel až k autu. Natěsnali jsme se všichni tři dozadu a pak k nám nastoupil i Zayn. Předtím ještě otevřel kufr a vzal si pár věcí.

,,Tak jo, šéfíku, rozluč se s Norskem. Sem už se totiž nikdy nepodíváš,'' zachechtal se Zayn škodolibě a mně se sevřelo srdce úzkostí. Otočil se k nám a celou dobu nás kontroloval, jako bychom snad měli v plánu za jízdy vyskakovat z auta. V ruce svíral pistoli a nedovoloval nám tak se ani pohnout. Já objímala po celou dobu Nejvyššího a on mě svíral svými pažemi, aby mě ochránil před vším zlým, i když měl spíše chránit sebe. Přemýšlela jsem nad tím, jak se zachovám, až Nejvyšší stane před britskými policejními jednotkami a nechá se po tolika letech zatknout.

┼  

   Dorazili jsme k letišti, na kterém jsem s tátou před několika měsíci vystoupila a odstartovala tu nejzvláštnější etapu svého života. Zayn vytáhl mobil a zavolal nějakému muži, který měl vlastnit osobní malé letadlo, jež nás dovezlo až do Londýna.

,,Tak jo. Teď vystoupíme, já schovám s Louisem pistole a vy se o nic nepokusíte. Lydia půjde vedle mě, a pokud tě napadne, Nejvyšší, mě podrazit, ustřelím jí hlavu,'' pohrozil nám ještě předtím, než jsme vystoupili z auta. Vůbec se mi nelíbilo, že opět musíme jít se Zaynem spolu. Chytl mě za ruku a já se ošila, protože jeho dotyk na mé kůži nepříjemně pálil. Nejvyšší to sledoval se zamračením, ale nemohl nic dělat, protože ho hlídal Louis.

Zašli jsme dozadu za budovu letiště, kde byla letadla připravená k odletu. Zayn zamířil k malému šedému Hawkeru 800, u kterého postával vysoký muž s pilotkami a koženou odrbanou bundou. Mlčky si od Zayna převzal podlouhlou obálku, která nejspíš obsahovala tučnou sumu peněz, a zastrčil si jí do vnitřní kapsy bundy.

,,Pojď, lásko,'' pokynul mi a postrčil mě dopředu. Naschvál mi položil ruku na sedací partie, aby Nejvyššího ještě víc rozčílil.

,,Nesahej laskavě na ni!'' zavrčel naštvaně a Zayn se tomu jen pobaveně zasmál. Posadili jsme se a muž s pilotkami zavřel vstupní dvířka, čímž nás v letadle na pár let uvěznil. Všimla jsem si, že má za opaskem také střelnou zbraň, a zavrtala se hlouběji do sedadla.

,,Ujasníme si to. Dojedeme na letiště, kde bude čekat pár lidí z mýho spolku i s autem. S tím dojedeme na Starý parkoviště, kde je schovanej ten posranej diamant. Já ho po letech konečně dostanu a... zbytek bude takový malý překvapení,'' prohlásil Zayn a zase se zazubil od ucha k uchu. Jeho stříbrný zub v ústech se zaleskl a já se znechuceně odvrátila. Tolik se mi ta osoba příčila.

,,Přesně tak,'' souhlasil Nejvyšší s klidem a já na něj vrhla ublížený pohled. Jak mohl být tak bezstarostný a klidný, když mu hrozilo vězení? Niall se neklidně vrtěl a vypadal být ze všech nejvíc napjatý. Snažila jsem se ho podpořit a nenápadně mu stiskla ruku. On se plaše usmál, ale pak opět nasadil svůj nejistý výraz, který si držel po celou cestu.

Po pár hodinách jsme konečně přistáli v Londýně a mně přišlo, jako by let trval jen pár minut. Po celou dobu, kterou jsme strávili deset tisíc metrů nad zemí, jsme mlčeli. Zayn dělal něco na mobilu a Louis nás neustále kontroloval. Oba dva popíjeli nějaký mně neznámý alkohol a Nejvyšší, který seděl vedle Louise, se neustále díval na mě. Pohled jsem mu intenzivně oplácela a zatoužila mu znovu spočinout v náručí.

,,A jde se na to,'' zvolal až přehnaně nadšeně Zayn, když letadlo přistálo. Popadl za paže mě a Nialla a spolu s námi vystoupil. V Londýně bylo těsně po dešti, po kterém silnice a chodníky zůstávaly vlhké a nebe působilo až moc šedě a ponuře. Přesně tak, jak jsem se právě cítila. Povzdechla jsem si a sestoupila z malých schůdků k dalšímu černému autu.

,,Docela kočička. Ta bude naše?'' promluvil plešatý muž opřený o jeho kapotu a já s úlekem odstoupila. Zayn se zařehtal a Nejvyšší zatnul pěsti, aby v nich rozmačkal vlny hněvu.

,,Možná. Až bude všemu konec,'' slíbil mu Zayn a mně položil ruku kolem pasu. Zvedl se mi žaludek a odvrátila jsem hlavu, abych se na ně nemusela dívat. ,,Ale zatím ještě furt patří tady stvůřičce.'' Zayn ukázal na Nejvyššího a muž opřený o kapotu s úlekem vykřikl. Pak si znechuceně odplivl a zanadával na jeho účet, že se pěkně vyděsil. Byla jsem naštvaná, že neustále upozorňovali na Nejvyššího pravou stranu tváře.

Nastoupili jsme do toho velkého černého auta, které mělo sedm sedadel, a Zayn plešatému muži sdělil přesnou polohu, kam se máme vydat. Choulila jsem se na sedačce do svého velkého svetru a neustále opakovala prosící se fráze směrem k Bohu.

,,Ostatní jedou za náma,'' sdělil ten muž Zaynovi a ten kývl. Oslovoval ho přezdívkou Donkey, což se mi zdálo děsné, ale ''Donkeymu'' to zjevně nevadilo. Ohlédla jsem se zadním okýnkem a spatřila další velké černé auto. Zatajila jsem dech a podívala se na Nejvyššího, který zatínal mlčky čelist. Niall vypadal soustředěně a kousal se tak usilovně do rtu, až se mu v pravém koutku odtrhl kus kůže a zůstala po něm malá ranka.

Projížděli jsme londýnskými ulicemi a já si prohlížela všechny ty budovy a prostředí, které mi dosud nebyly známé. Nejvyšší se občas podíval z okénka ven, ale vždycky jen odvrátil svůj chladný pohled a zatvářil se zničeně, protože to v něm nevyvolávalo zrovna příznivé podmínky.

Projeli jsme okolo centrální banky a já si tu budovu důkladně prohlédla. Vůbec nevypadala na to, že jedna její část byla před lety v plamenech.

,,Už jsem ti někdy říkal, že jsem o tom výbuchu věděl? Měl jsem to celý promyšlený. Nepočítal jsem ale s tím, že zmizí i diamant. To byla jedna velká smůla. Měl zůstat v tom trezoru spolu s tebou. Zbavil jsem se tě, ale... i tak mně těch deset let užíralo, že ten diamant nemám,'' promluvil zničehonic Zayn a Nejvyšší se slabě uchechtl.

,,Všichni jsme si ty životy posrali. Jedinej Center se z těch sraček dostal,'' odpověděl mu na to a Zayn pokrčil bez dalších slov rameny. Já se podívala na Nialla, ve stejnou chvíli jako on na mě, a oba jsme smutně přikývli. Nejvyšší měl pravdu. Center si dokázal zřídit spokojený život.

Pak už ulice začínaly být tmavší a vylidněnější, až jsme dorazili k rozlehlému placu, kde bylo jen pár aut a u kraje velká polorozpadlá budova s vysklenými okny a železnými vraty. Zayn nám nakázal vystoupit a my jsme se všichni vyškrábali z auta ven. To druhé k nám také dojelo a vystoupili z něj čtyři další muži. Mlčeli a při pohledu na Nejvyššího si něco tiše pošeptali.

,,Tak mi to ukaž, šéfíku.'' Zayn se obrátil se spokojeným úsměvem k Nejvyššímu a ten vykročil směrem k budově. Následovali jsme ho a já se držela poblíž Nialla, který vypadal být čím dál tím víc nervóznější. Když Nejvyšší zastavil před vraty, Niall si zaryl nehty hluboko do dlaní a já se zamračila. ,,Počkej!'' přerušil ho najednou Zayn a Nejvyšší stáhl ruku z vrat. Nechápavě se na Zayna podíval a ten se ohlédl s úsměvem na Nialla. ,,Zavede mě tam Pinky,'' prohlásil Zayn a Nejvyšší svraštil obočí. Zavrtěl razantně hlavou a se Zaynovým nápadem očividně nesouhlasil.

,,Já vím moc dobře, kde to je. Zavedu tě tam,'' řekl mu rozhodně Nejvyšší, ale Zayn ho zjevně už dál neposlouchal. Popadl Nialla za svázaná zápěstí a hvízdl na zmateného Donkeyho. Za jeho provazy však zatáhl moc prudce, protože Niall neudržel rovnováhu a povalil své i Zaynovo tělo na zem.

,,Kurva, ty seš fakt nemehlo, posránku!'' ulevil si Zayn a Niall s povzdechem vstal. Nabídl ruku i Zaynovi, ale ten s úšklebkem odmítl a vyhoupl se pohotově na nohy sám.

,,Jdeme! Vy ostatní víte, co máte dělat. Jestli to poserete, Louis vás oddělá,'' řekl ještě směrem ke čtyřem mužům, než zmizel spolu s Donkeym a Niallem v budově. Nejvyšší se rozčílil a vší silou praštil do plechových vrat, až v nich zůstala malá proláklina. Z budovy se ozval Zaynův škodolibý smích a Louis zkřivil obličej do nehezké grimasy. Vytušila jsem, že měl Nejvyšší s Niallem zjevně nějaký plán, ale tímhle mu ho Zayn překazil. Lítostivě jsem na něj prohlédla a on se pokusil o chlácholivý úsměv, který působil spíš jako poraženecký škleb.

Z pohledu Nialla

   S Nejvyšším jsme měli připravenej plán, kterej byl kurva že na hovno, protože jeho závěr nebyl tak úplně promyšlenej a mohlo se to pěkně posrat. Dal mi před odjezdem do Anglie diamant, kterej jsem u sebe schovával po celou tu dobu. Účelem bylo ho dát do tý podělaný větrací šachty a obehnat část budovy dynamitem, kterej měl Nejvyšší odpálit ve chvíli, kdyby Zayn popadl diamant, ale když jsem se nad tím tak zamyslel, vůbec se mi to nelíbilo, protože bylo evidentní, že Nejvyšší sice zabije Zayna, ale s ním může i sebe a po diamantu se jen zapráší. A tak jsem se rozhodl ten náš společnej plánek trochu poupravit, aniž by o tom Nejvyšší věděl, a začal jsem přemejšlet jako Zayn. 

Zayn byl vždycky svině a nedalo se mu věřit, takže jsem počítal s tím, že si logicky vybere mě, abych mu diamant ukázal. Což se taky stalo. Diamant jsem u sebe sice po celou dobu měl, ale neznamenalo to, že jsem ho do toho malýho pouzdra taky dal. Zaměnil jsem ho za šutr, protože mi jednoduše přišla škoda ho Zaynovi dát jen tak zadarmo. A dynamit jsem nepoužil, protože se mi do plánu za prvý nehodil a za druhý by se mi děsně blbě sháněl, i když jsem měl v Londýně stále ještě nějaký dobrý kontakty. Vymyslel jsem totiž něco mnohem lepšího než dynamit. Poradil mi to Center, když jsem se s ním při svým malým výletu do Anglie po letech spojil.

Ta věc se jmenovala Chameleon. Je to zvláštní druh bomby, kterej je zatraceně těžko sehnatelnej - mnohem hůř něž nějakej blbej dynamit - ale za to kurva účinnej. Avšak... protože je Center odjakživa génius přes všechny tyhle věci, sehnal mi to a můj plán byl tak o mnoho jednodušší. Tuhle malou bombu jsem potřeboval dostat někam k Zaynovi. Nezpůsobovala nijak velkou explozi, ale dost velkou na to, aby to člověka roztrhalo na kusy. A to se mi povedlo ve chvíli, kdy jsme na tom parkovišti spadli na zem. Zastrčil jsem mu ji do kapsy u bundy a modlil se, aby do ní nesahal.

Její druhou část, nebo-li odjištění, jsem přidělal na pouzdro, ve kterým se měl nacházet původně diamant. Já do něj dal ale šutr, protože ten si Zayn zasloužil víc. Jakmile někdo rozdělal pouzdro, zmáčkl tak malý nenápadný tlačítko, který jsem zabudoval s Centerovou pomocí do zapínání, takže si ho nemohl všimnout. Ve chvíli, kdy ho zmáčkl, se spustilo desetisekundové odpočítávání, během kterýho jsem měl šanci zdrhnout. Věděl jsem, že si Zayn vezme naschvál s sebou ještě dalšího člověka, aby mě hlídal, ale tenhle milej Donkey moc chytře nevypadal, takže jsem to nebral jako moc velkou překážku.

Byl jsem šíleně nervózní, protože jsem nikdy moc velkej plánovač nebyl. Cokoli málo se mohlo podělat a já bych přišel o kejhák. Nejvyšší by skončil v base a chudinka Lydia... ani jsem na to nechtěl myslet.

Takže tu byl naprosto šílený plán, o kterém jsem věděl jen já a Center. Nejvyšší před budovou vyváděl, protože měl v kapse připravenou malou páčku, kterou chtěl v našem původním plánu použít ve chvíli, kdy Zayn popadne diamant, ale byla mu vlastně k ničemu, protože žádný dynamit se široko daleko nenacházel a ta páčka byla nefunkční. 

,,Nečekal si, že si vyberu tebe, co?'' ozval se Zayn, kterej si to nakračoval pohotově vedle mě. To ještě nevěděl, že mám v plánu ho za pár chvil roztrhat na kusy, pokud se mi to podaří.

,,Ne,'' zalhal jsem a nic víc mu na to neřekl. Zavedl jsem ho ke vstupu do větrací šachty, kterej byl pár metrů nad zemí. Zayn nakázal Donkeymu, ať přisune jednu z beden, která stála opodál a kterou jsem minule využil taky. Zayn na mě kývl, ať mu diamant ze šachty podám. S tím jsem taky samozřejmě počítal a vymyslel si další malý plán. Potřeboval jsem, aby do šachty vlezl Zayn, protože mezitím jsem se potřeboval zbavit Donkeyho a mít čas na zdrhnutí. Takže jsem si zahrál na nešikovnýho malýho Pinkyho a se svázanýma rukama si stoupl na bednu. Zadíval jsem se na Zayna s povytežným obočím a on si povzdechl. Po ruce nejspíš neměl tu svou pitomou kudlu, čímž se plán ještě zjednodušil. Nakázal mi, ať uhnu, a vyhoupl se nahoru sám.

,,Kde přesně to má bejt?'' ozvalo se zevnitř šachty, když se soukal nahoru.

,,Až vzadu, kde se to dělí na pravou a levou stranu,'' zavolal jsem zpátky a byl čím dál tím víc nervóznější.

,,Fajn,'' zavrčel Zayn otráveně a jeho výdechy byly vzdálenější a vzdálenější. Podíval jsem se na Donkeyho, který mě s pistolí v ruce po celou dobu hlídal, a vydechl veškerý vzduch z plic, abych sebral odvahu.

,,Pokud si chceš zachránit kejhák, tak zdrhej. Za chvíli to tu bouchne,'' zašeptal jsem a on se zamračil. Pak se ušklíbl a zavrtěl hlavou.

,,Jasně. Na to ti seru. Nenechám si kvůli tobě ustřelit hlavu od Zayna,'' odvětil a já pokrčil s nezájmem rameny.

,,Pak si tu zůstaň a buď roztrhanej na kusy stejně jako on. Já... půjdu,'' zareagoval jsem pohotově a chtěl odkráčet pryč bez sebemenších problémů, když se ze šachty ozval nasranej Zaynův řev.

,,Ty hazle podělanej! Zastřelím tě. Podrazils mě!'' Rozbušilo se mi srdce a s menší panikou jsem se podíval na zmatenýho Donkeyho.

,,Nedělám si prdel. Právě se spustilo odpočítávání. Za necelejch deset vteřin to tu vybouchne,'' řekl jsem mu a on se podíval k šachtě, odkud už vykukovaly Zaynovy spuštěné nohy. Vysral jsem se na Donkeyho a jeho holý život a vyběhl směrem k zadnímu východu. Ohlídl jsem se ve chvíli, kdy Zayn dopadl s žuchnutím na zem a podíval se na Donkeyho, kterej se pořád neměl k žádnýmu pohybu.

,,Střílej, ty osle!'' zařval Zayn a Donkey na mě svou pistolí zamířil. Běžel jsem, co mi síly stačily, a snažil se neotáčet, abych nezpomaloval. V jednu chvíli se ozval pronikavý  výstřel a hned na to výbuch a bolestný řev. Nebyla to velká exploze a já s tím počítal. Jen tak tak jsem stihl otevřít dveře. Donkeyho kulka mě strefila do lýtka, ale měl jsem rozhodně větší štěstí než Nejvyšší při explozi v bance. Právě jsem se zbavil Zayna, ale pořád tu šlo o životy. Musel jsem jich zachránit ještě hodně.

┼ ┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼

♦ Hi! Bože... mám to skoro dokončený. Píšu napřed a děsně se mi to nechce vydávat. Ani nevíte, jak těžký je psát jedny z posledních kapitol.