Cítila jsem se špinavá, ponížená a prázdná. Tušila jsem, že se stane v příštích dnech něco hrozného, co se na mně dlouze podepíše. Možná to byl poslední večer s Nejvyšším a možná to byla i poslední chvíle s ním o samotě.

Zayn nás v autě odvezl do nějakého levného motelu u silnice za městem, kde bylo tak málo personálu, že se jej v pořádku zbavil. Na přibývající mrtvé lidi kolem sebe jsem si už dokázala zvyknout, což znělo sice otřesně, ale byla to bohužel pravda.

Tipovala jsem si, že táta už zavolal policii a ta se teď opět snažila mě marně v Norsku najít. Louis nám v pokoji zatloukl okna, jako bychom snad měli šanci jím zdrhnout, když měl hlídat přes noc venku se zbraněmi. Nejvyšší si vyžádal soukromí a Zayn mu ho s vřelostí umožnil, takže nás na pokoji zamkl a usídlil se nejspíš na chodbě jako hlídka.

Niall byl v pokoji hned vedle nás a stejně jako my měl zatlučená okna a zamčeno. Nejvyšší se kupodivu ani utéct nepokoušel. Možná měl nějaký plán na později, který mi nechtěl prozradit, nebo si prostě tu poslední noc se mnou chtěl užít bez zbytečných konfliktů.

,,Mrzí mě to, Maličká. Mrzí mě, že jsem tě do tohohle dostal,'' řekl sklesle, když jsme stáli už sami v pokoji. Vrhla jsem se mu do náruče a přála si, aby mě nikdy neopustil. Nechápala jsem, proč zrovna my dva nemůžeme být jako každý normální pár a proč naším jediným problémem není rozdílný věk. Proč jsme se nacházeli v situaci, kdy nás zabednili v nějakém starém hotelovém pokoji a prakticky čekali na svůj nehezký osud...

,,Já už bez tebe nedokážu žít, Nejvyšší. Nedokážu,'' vzlykala jsem mu do černého roláku, který za chvíli prosákl mými slanými slzami, a on mě k sobě ještě pevněji přitiskl.

,,Já bez tebe taky ne, ale... věř mi. My – My to nějak zvládneme,'' utěšoval mě, ale jistota v jeho hlase byla jen nepatrná. Vrtěla jsem hlavou a brečela, dokud už nebylo co. On mě pak od sebe jemně odtáhl, prameny vlasů zmáčené od slz mi zastrkal za uši a smutným pohledem se mě snažil podpořit. Nebrečel. On přeci nikdy nebrečel.

,,Lydie, řekl jsem ti, že jsem se nikdy nebál. Po smrti rodičů, Mii a toho všeho mě strach i fňukání opustilo. Nebál jsem se ani tehdy, kdy se spustilo v bance odpočítávání a mně šlo o život, protože... do prdele šlo mi jen o to, čeho jsem si nikdy nevážil, jak moc jsem si zbytečně připadal. Ale od tý doby, co jsem poznal tebe, mi přijde, že... že jsem se bál tolikrát jako nikdy za svůj život. A dneska, dneska jsem se bál nejvíc. Když měl ten sráč pistol u tvojí hlavy, bál jsem se tak moc, že tě ztratím, že jsem se před ním málem složil. Byl bych schopnej ho na kolenou poníženě s pláčem prosit, byl bych schopnej ho nechat mě mučit klidně i zabít, kdybych věděl, že tě nechá jít a neublíží ti. Jedinej podělanej důvod, proč jsem nechtěl, abys se mnou zůstala, je, že jsem tě nikdy nechtěl ohrozit. Nikdy tě dostat do týhle posraný situace. Nenávidím se za to, že jsem tě do tohohle dostal, protože... tě miluju. Víc než kdy koho. Za ty krátký chvíle, kdy jsem tě měl a kdy jsem s tebou chodil po lesích, kdy jsem s tebou trávil čas, za ty můžu do konce svýho života děkovat, protože byly nejhezčí ze všech,'' mluvil ke mně tichým bolestným tónem a já ho hladila třesoucími se prsty po tvářích.

,,Neluč se se mnou,'' namítla jsem mezi tichými vzlyky a snažila se potlačit tu tupou bolest v hrudi, která se navyšovala tehdy, kdy jsem si představila, že tohle může být opravdu náš poslední společný večer.

,,Neloučím, neboj,'' utěšoval mě a pak mě políbil. Polibek byl slaný od mých slz a chutnal poraženecky, protože přesně tak se teď Nejvyšší nejspíš cítil.

Odstoupila jsem od něj a osušila si mokré tváře. Potřebovala jsem se umýt, i když to znamenalo jít do té příšerné koupelny, kde tekla jen vlažná voda. V ušmudlaném zrcadle jsem se prohlédla a několikrát si vypláchla ústa vodou. Pak jsem si vzala malý šampón a sprchový gel, který tu v motelu měli, a svlékla se. Naskočila mi husí kůže, protože v koupelně bylo chladno, a tak jsem si párkrát promnula holé paže, abych do nich vehnala aspoň trochu tepla.

Než jsem vlezla do sprchy, otevřely se dveře a já se polekala, protože jsem si myslela, že je to Zayn. Automaticky jsem se tedy zakryla a ucouvla dozadu, kde jsem narazila na studenou stěnu sprchového koutu. Byl to ale jen Nejvyšší a okamžitě dal ruce před sebe, aby mě ujistil, že je všechno v pořádku.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,'' omluvil se tiše a já s úlevou vydechla.

,,To já promiň, už jsem paranoidní.'' Sklopila jsem zrak stydlivě k zemi a cítila se před ním najednou moc odhaleně. Prohlížel si mě s rozšířenými zorničkami a vzrušenými plamínky v očích, jako by se mu snad vážně líbilo to, co právě vidí.

,,Jen jsem – Napadlo mě, jestli se nemůžu vysprchovat s tebou?'' zeptal se nejistě a mně zrůžověly tváře. Přikývla jsem a byla ráda za jeho přítomnost, protože jsem se bála být sama už jen v téhle malé místnosti.

Nejvyšší zavřel dveře a otočil oprýskaným klíčem v zámku, aby k nám nikdo nemohl. Pak si přes hlavu přetáhl rolák a stáhl kalhoty i s boxerkami. Stydlivě jsem ho chytla za ruku a vešla s ním do sprchového koutu. Zaklel, když zjistil, že neteče horká voda, ale já zavrtěla pohotově hlavou, že to nevadí, protože v tuhle chvíli to byl ten nejmenší problém. Dlouho jsme jen stáli na místě a objímali se, zatímco na nás stékaly vlažné kapky. Nebyla mi zima, protože mě zahříval svým velkým teplým tělem, které ve mně vyvolávalo bezpečí.

Namydlil mě, jako bych byla malá holčička, přejížděl mi svými velkými drsnými dlaněmi po těle a vtíral mi šampón do vlasů. Nechala jsem se jím masírovat a přivírala oči vždy, když se dostal k mým citlivým místům. Užívala jsem si jeho doteky, které mě tolik uklidňovaly, a opírala se o něj celou svou vahou.

Pak jsem zaklonila hlavu a podívala se do těch jeho krásných zelených očí, které viděly na světě už tolik hrozných věcí. Sehnul se a políbil mě. Nejprve jen letmo a pak hladově, až se mi z toho podlomila kolena. Jazykem mi přejížděl po tom mém a kroužil s ním v mých ústech majetnicky a dravě.

,,Miluj se se mnou,'' zaprosila jsem tichounce, když jsme se po dlouhé době odtrhli a já pobrala dech. Chtěla jsem si to pamatovat jedině s ním, protože byl pro mě tou láskou, o které jsem tolik snila a četla ve všech svých přečtených knihách. Poznala jsem to a na sto procent věděla že už nikoho podobného či dokonce lepšího nenajdu. Nebyl ideální, ne, naopak, měl spousty chyb, ale přesně takové, které už nikdo jiný nikdy mít nebude.

,,Tady? Teď?'' ptal se mě překvapeně a já pouze kývla, protože příště už bychom možná ani neměli příležitost. Představovala jsem si to sice v jeho klidné chatě, na té velké posteli potažené černým sametem, ale s ním by to mohlo být kdekoli, aby se to stalo výjimečným. I v polorozpadlém hotelu s tím, že nás mohli slyšet ti, kteří si přáli mu zničit život. ,,Dobře,'' šeptl Nejvyšší a políbil mě na čelo.

Vypnul vodu, vzal mě do náruče a položil mě na malý kobereček před sprchou. Poté mě osušil motelovým ručníkem a sklonil se, abych to pro něj mohla udělat i já. Pohrávala jsem si s jeho dlouhými vlhkými vlasy a přejížděla mu ručníkem po břišních svalech až k tříslům. A on mě pozoroval a ani se nehnul.

Když jsme byli oba usušení, popadl mě zase do náruče a vrátil se se mnou do pokoje, který byl tlumeně osvětlený jednou malou lampičkou. Položil mě na postel a zhasl ji, protože neveliká místnost nebudila zrovna tu nejhezčí atmosféru za světla.

,,Nemám tady kondomy,'' sdělil mi s povzdechem a já ho pohladila po pravé straně tváře, kterou jsem měla ráda možná ještě víc než tu levou, protože dělala mého Nejvyššího Nejvyšším.

,,Beru prášky,'' uklidnila jsem ho a on se letmo usmál, že aspoň tenhle malý problém máme vyřešený. Tenhle jediný zpropadený problém, který jsme nemuseli řešit. O těch velkých, přímo obřích, které nás čekaly za několik hodin, jsem teď přemýšlet nechtěla.

,,Tak jo, Maličká,'' pohladil mě něžně po vlasech. ,,Budu se snažit, aby to bylo... aby to bylo aspoň z desetiny takový, jak sis to představovala,'' sdělil mi tiše a já s malým úsměvem na rtech kývla. Políbil mě a zapřel se rukama u mé hlavy. Chvěla jsem se jak strachem, tak vzrušením, a snažila se zachovat si klidnou mysl bez zbytečných pochyb. Věděla jsem, že to chci. Věděla jsem, že to chci s ním.

,,Nebojím se, že mi ublížíš,'' zašeptala jsem, abych ho uklidnila, protože vypadal, že se sebou svádí vnitřní boj. Hladila jsem ho po čelisti a on nakonec kývl, aby si potvrdil že je to tak správně.

,,Miluju tě, Lydie. Miluju tě tak zkurveně strašně moc,'' zamumlal hluboce a propletl si se mnou prsty. Ruce mi položil vedle hlavy a opět se zaměřil na mé rozechvělé rty. Nevěděla jsem, kdy to přijde, takže jsem se ponořila do všech těch žhavých polibků a soustředila se pouze na ně, než jsem pocítila stupňující se tlak v podbřišku.

Nejvyšší nebyl něžný. Neměl hladké ruce, ale mozolovité, drsné a ve spojení s mou jemnou kůží o tolik hrubější. Líbal mě na krku, na čelist a hladil mě po bocích. Věděla jsem, že se do toho všeho snažil dát co nejvíce citů, ale neznamenalo to, že by se mnou pokaždé zacházel jen jemně. Byl zvyklý na věci, které já dosud neznala. Vlastně jsem se rozbrečela, když do mě poprvé přirazil. Ze začátku na mě opatrně nalehal, abych si zvykla na ten nový a zcela neznámý pocit, který se mi vůbec nelíbil. Vyhrkly mi slzy a zakňourala jsem bolestí, ale pak, když už jsem si na tlak zvykla, nacházela jsem v těch pohybech rozkoš.

,,Ah,'' vydechla jsem a zaklonila hlavu, když jsem v sobě ucítila velkou část jeho délky. Díval se na mě a rty mi přejížděl po linii čelisti. Sténala jsem a přivírala oči bolestí vždy, když moc prudce přirazil.
Bylo to zvláštní. Krásně zvláštní. Snažila jsem se být co nejvíce potichu, ale jemu to bylo jedno. Bylo mu jedno, že nás možná slyší Zayn, Niall nebo Louis. Nehodlal se řídit podle nich.

,,Chci tě slyšet,'' šeptl mi do ucha s nalehavostí a já se tedy přestala držet a svými plnými steny protrhovala ticho v pokoji. Ukazovala jsem mu tak, jakou moc nade mnou právě teď má a jaký vliv mají jeho pohyby na mé tělo.

Nechtěla jsem myslet na to, s kolika dívkami a ženami si už tímhle prošel, nechtěla jsem myslet na jeho útlý věk, kdy ho znásilnila jeho nevlastní sestra a kdy on přišel o svou poctivost. Myslela jsem na to, jaké štěstí právě teď mám, když jsem dostala tu možnost si to prožít s člověkem, kterého opravdu miluju a s kterým bych byla schopná vidět budoucnost, kdyby nebyl namočený v tolika malérech. Měla jsem štěstí, i když nemělo mít dlouhého trvání.

Naposledy do mě vnikl, než jsem ucítila, že se dostal na vrchol. Já o chvíli později došla k tomu samému slastnému pocitu a unaveně zabořila hlavu do měkkého polštáře za sebou. Nejvyšší si mě přitáhl k sobě a svíral mě ve svém teplém náručí, dokud sluneční paprsky nepronikly skrz škvíry žaluzií a neprobudily nás do kruté reality.