Když už do sebe nedostaneme ani jeden kousek jídla, vrátíme vše do košíků a já si na deku lehnu. Nejvyšší si mě seshora prohlíží a tváří se přemýšlivě. Zakryju si víčka předloktím, aby mi do očí nesvítilo sluníčko, a spokojeně vydechnu.

,,Jak se ten kluk jmenuje?'' zeptá se mě zničehonic Nejvyšší a já na něj zamžourám skrz malou škvírku.

,,Arthur,'' odpovím mu. ,,Proč?'' Nejvyšší se napřímí a zatne svou ostře řezanou čelist.

,,Jen tak, kdybych ho třeba znal,'' ucedil. ,,Ale nic mi to neříká,'' pokrčí rameny. Pár minut mlčíme a já celou dobu přemýšlím, jestli mu mám říct o tom večírku.

,,Dnes večer konečně poznám své budoucí spolužáky,'' řeknu nakonec a Nejvyšší si mě změří pohledem.

,,Vážně? Jakto?'' optá se se zájmem a já se kousnu do rtu.

,,Arthur mě pozval na party. Tak snad doufám, že si s nimi budu rozumět.'' Ohlédnu se za sebe, abych odvedla pozornost, ale když se pohledem vrátím zpět, Nejvyšší se opravdu mračí.

,,Tak to si to tam užij,'' promluví chladně. Co mu je? Jdu jen na večírek... Proč jsem se celou dobu bála mu to říct? Vždyť je to jen... přítel?

,,Děkuju,'' hlesnu. ,,Ty se zlobíš?'' nedá mi to a zeptám se. Nejvyššímu zacukají koutky, ale duhovky mu potemní.

,,Ne, měl bych?'' zareagoval otázkou a já zvedla ruku v netušícím gestu.

,,Já nevím, zdáš se mi nějaký odtažitý,'' řeknu mu upřímně.

,,Nikdy nejsem příliš sdílnej,'' odpálkuje mě a vstane. ,,Začíná se smrákat, bude pršet. Raději půjdeme,'' rozhodne a popadne oba koše. Já smotám deku a následuju ho. Mění se tu počasí opravdu rychle. Ještě před chvílí svítilo sluníčko.

V půlce cesty hlasitě zahřmí a skrze koruny stromů na nás začnou dopadat studené dešťové kapky. Nejvyšší zanadává a zrychlí. I přesto, že kulhá, dělá až nepřirozeně dlouhé kroky. Košile se mi začne lepit na kůži a tak si ji popotáhnu, protože mi prosvitne podprsenka. Přestanu ale dávat pozor na cestu a zakopnu o pařez.

Spadnu na zem a chytnu se za koleno, které je celé sedřené. Syknu bolestí a přitáhnu si raněnou nohu k hrudi. Nejvyšší se ohlédne, a když mě spatří na zemi, okamžitě se ke mně dlouhými kroky dostane. S námahou poklekne a prohlédne si mou čerstvou ránu.

,,Bolí to hodně?'' zeptá se starostlivě, ale já zavrtím statečně hlavou.

,,Ne,'' ujistím ho tichým hlasem. ,,Jen to pálí.'' Sklopím zrak. Krev na koleni se mísí s hustým deštěm a po tenkých pramíncích mi stéká dolů po holeni.

,,Pojď, musíme jít, než se tu rozpustíme. Pomůžu ti.'' Vstane a pak ke mně natáhne ruku. Vezmu ho za ni a postavím se vedle něj.

Dlaň mě zabrní z blízkého kontaktu, a tak raději popojdu, abych se toho pocitu zbavila. Připadám si teď jako on, protože těžce dopadám na poraněnou nohu a pulzuje mi v ní. Nejvyšší si povzdechne, když uvidí mé neobratné pohyby, a setře si vodu z čela.

,,Takhle to zjevně nepůjde,'' promluví hlubokým hlasem a já nechápavě pozvednu obočí.

,,Ale já rychleji jít nedokážu,'' postěžuju si. ,,Nejde to,'' poukážu na svou už skoro celou červenou dolní končetinu.

,,Fajn, ale jestli budeš kopat, tak to bude špatný pro nás pro oba.'' Přiblížil se a já zatajila dech. Netušila jsem, co má v plánu, ale když byl takhle blízko, cítila jsem se nesvá.

Sehnul se, dal mi ruku do ohybu mezi koleny a za chvíli jsem mu už ležela v náručí. Voněl neznámým parfémem a byl celý promočený. Ta kombinace byla pro můj nos omamná.
Vypískla jsem a rychle se ho chytla kolem krku, abych nespadla.

,,Co to děláš?'' dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Pomáhám ti,'' řekl jednoduše a kymácivou chůzi vyrazil směrem ke svému 'domu'.

Pozorně jsem si ho prohlédla, protože jsem měla jedinečnou možnost vidět ho takhle zblízka. Maska mu obkreslovala přesně linie pravé tváře a rolák mu sahal těsně pod ni. Kdybych chtěla, mohla bych se té masky dotknout a sundat ji. Ale nechci raději vědět, jak by se Nejvyšší zachoval.

,,Už ses vynadívala?'' vyrušil mě z okukování jeho obličeje. Zrudla jsem a odvrátila zrak. ,,Klidně pokračuj, ale nesahat,'' řekl varovně a já se musela usmát.

A tak jsem se v jeho náruči více uvolnila, začala vnímat, kde všude se mě dotýká, a na sucho polkla. Jednou dlaní spočíval na mém pasu a druhou těsně u rány. Krev mu na ni trochu stekla, ale nevypadal, že mu to nějak vadí.

Zase jsem prišpendlila pohled k jeho tváři a prohlédla si jeho plné rty. Těsně vedle pravého koutku mu končila maska a při chůzi se  posunovala, takže jsem mohla spatřit táhlou jizvu, která mu končila někde pod ní.

Nejvyšší zastavil, ale na zem mě nepoložil. Došel se mnou až těsně ke dveřím, odemkl spolu se mnou v náručí a pak nohou zavřel.
Opatrně mě položil do svého křesla a sundal si promočený plášť.

,,Počkej, dojdu pro lékárničku,'' řekl směrem ke mně a zmizel ve dveřích, za kterými se nacházela i koupelna.

Za chvíli se vrátil a v rukou třímal červenou skříňku.
Sedl si naproti mně a lekárničku položil na stůl. Váhavě se dotkl mé nohy a zeptal se mě tak, jestli může pokračovat. Kývla jsem a zachvěla se, když se jeho studené prsty setkaly s mou pokožkou.
Jemně si položil mou nohu do svého klína, aby měl lepší přístup k ráně, a natáhl se po desinfekci.
Štípalo to, ale mě víc znepokojovala ta blízkost. Možná to bylo tím, že jsem nikdy s muži jeho typu, vlastně s žádnými muži, neměla co dočinění.

Vlhčeným ubrouskem mi očistil celou nohu a zranění obvazál. Když se na mě zase podíval, neuvědomil si, že mám stále nohu v jeho klíně a že mě hladí po lýtku.

,,Tak snad ji nebudeme muset amputovat,'' ušklíbne se a já se usměju. Místa, po kterých přejíždí konečky svých prstů, se mi obsypou husí kůží.

,,To by mi asi neslušelo,'' uchechtnu se, ale nespouštím zrak z jeho rukou.
Všimne si, kam se dívám, a omluvně mi nohu položí zase na zem. Nastane trapné ticho, při kterém lituju toho, že jsem na to upozorňovala. Líbilo se mi to.

,,Asi bychom se měli převlíct,'' poukáže na naše promočené oblečení a mně zašimrá v břiše, když si vybavím situaci, kdy jsem na sobě měla jeho boxerky, triko i kalhoty.

,,Asi,'' hlesnu. Jsem celá nesvá, co se to ksakru děje?

,,Chceš si pro tentokrát něco vybrat sama?'' navrhl mi a mě myšlenka, že budu moct nahlédnout do jeho soukromí, přímo nadchla.

,,Jo-o,'' koktla jsem. Pomohl mi vstát a nevědomky mě chytl za ruku. Zamrkala jsem a čekala, že ji pustí, ale ruku v ruce jsme došli až do jeho ložnice.

Byla celá v tmavých barvách, i postel měla uhelně zbarvené povlečení. Jediné světlo, které sem dosahovalo, bylo z kamen. Mihotaly se v nich žhavé plamínky a tančily po stěnách. V nejvzdálenějším rohu stála ohromná černě lakovaná skříň a v dalším rohu knihovna.

Nejvyšší mě dovedl k dané skříni a otevřel ji. Pohlédla jsem na srovnané oblečení pouze černé barvy. Jak ví, co je co, když to má všechno na chlup stejný odstín?

,,Prosím, madam,'' pokynul mi paží a pustil mou ruku ze svého sevření.

Nahlédla jsem dovnitř a do nosu mě udeřila vůně parfému, kterou byl Nejvyšší cítit.
Popadla jsem jedno tričko, jedny tepláky, které byly zastrčené až vzadu, a z dolního šuplíku vytáhla jedny boxerky.

,,Hotovo,'' podívala jsem se na něj a cítila jsem, jak mě polilo horko. Nejvyšší se pousmál a také si vzal suché oblečení. Nechal mě se převléknout v jeho prostorné ložnici a odešel vedle.

Sedla jsem si na jeho vysokou postel a  pohladila semišové prostěradlo. Měla jsem chuť si do těch černých peřin lehnout a zavrtat obličej do jemné látky.
Ale nebylo by to moc společenské, a kdyby Nejvyšší přišel, myslel by si, že jsem šílená.

Svlékla jsem si mokré oblečení a oblékla si to jeho. Zrudla jsem, když jsem si všimla, že se mi vyrýsovaly jisté partie kvůli studenému dešti. Založila jsem si proto ruce na prsou a přehodila si vlhké vlasy dopředu.

Vrátila jsem se pomalu do hlavní místnosti a zůstala stát zkoprněle u dveří, když jsem spatřila Nejvyššího holá záda. Přetahoval si zrovna přes hlavu jeden ze svých suchých roláků a díval se do krbu. Nevšiml si mě, a tak jsem o krok couvla.

Neviděla jsem nic víc než jeho hřbet a bedra. Ještě než se stihl celý zahalit, prohlédla jsem si tlusté pletence jizev a spálenin, které se mu pnuly po pravé straně a pokračovaly nejspíš i na břichu.
Ruku jsem si dala před pusu, vypadalo to hrozivě. Seškvařená a svraštělá kůže se leskla, jak na ni dopadalo světlo z plapolajícího ohně v krbu.

Když byl zase celý oblečený, chvíli jsem ještě počkala a pak vešla. I přesto, že jsem viděla něco tak znepokojujícího, jsem na něj názor nezměnila. Stále mě svým způsobem přitahoval, a to byl skoro o osmnáct let starší. Zpříjemňoval mi chvíle tady v Norsku, a to, že měl napůl 'znetvořené' tělo, bylo vedlejší.

,,Děkuju moc,'' řekla jsem, jakmile jsem se ocitla těsně za ním. Prudce se otočil a já leknutím odskočila. ,,Pardon, nechtěla jsem tě vyděsit,'' uklidnila jsem ho s rukama před sebou. Když si mě důkladně prohlédl, bylo vidět, že si oddechl.

,,Dobrý, jen jsem se lekl, že si-,'' zasekl se v půli věty a jen nad tím mávl rukou. ,,To nevadí, omlouvám se,'' zamluvil to rychle a pak si nervózně upravil masku, jako kdyby náhodou bylo něco vidět.

,,Máš teď nějaké plány?'' nadhodila jsem. Hned na to mi došlo, jak pitomý dotaz to je, když venku lilo jako z konve. Určitě má plný kalendář povinností, Lydie...

,,Ne, ale klidně něco navrhni,'' odpověděl mi pobaveně. Jeho chvíle váhání byla pryč, a teď už přede mnou stál zase typický a sebejistý Nejvyšší.

,,Řekla bych poker, ale nechci zase prohrát,'' zamumlala jsem a on se uchechtl. ,,Ale něco bychom si zahrát mohli,'' tleskla jsem nadšeně. Zamyslela jsem se a pak se celá rozzářila. ,,Znáš hru Nikdy jsem... ?'' Nejvyšší zavrtěl hlavou, což mě potěšilo o to víc, protože jsem ráda věci vysvětlovala. Měla jsem tak navrch, protože jsem tomu rozuměla líp, a ten druhý se mě musel ptát.

Sedli jsme si naproti sobě. Nejvyšší do svého křesla, já do toho samého jako vždycky.

,,Takže, Nejvyšší,'' promluvila jsem a on se protentokrát jen pousmál. ,,Je to úplně jednoduchý. U nás v Kalifornii jsme se na to vždycky dívali na YouTube, jestli víš, co to je,'' podívala jsem se na něj s váháním, protože opravdu netuším, jestli o tom slyšel.

,,Zas tak zaostalej nejsem. Jsem tu od roku 2007, Maličká. YouTube je od roku 2005,'' ušklíbl se. Asi jsem musela zapomenout na tu dobu, co tu už přebývá. Byl by přeci jen za opicema, protože YouTube zná i táta, a ten na moderní technologie moc není. Kromě televize, u té je pořád.

,,Dobře, promiň,'' zavrtím nad tím hlavou. ,,Prostě se to hraje takhle. Budeme se střídat. Každý hráč na začátku řekne Nikdy jsem... a něco si vymyslí. Například, nikdy jsem nepolíbil osobu stejnýho pohlaví. Pro ty, pro který to platí, se musí napít. Většinou alkoholu, třeba panák, ale v mém případě vymyslíme raději něco jinýho,'' vysvětlila jsem zběžně a Nejvyšší se zamračil.

,,Proč řikáme Nikdy jsem a máme se napít, když jsme to udělali. To nedává smysl,'' nechápal. Musela jsem se usmát, protože i já takhle ze začátku reagovala.

,,Nevím, nejspíš proto, že většinou lidi lžou, ale v téhle hře jde o upřímnost,'' pokrčila jsem rameny a rozhlédla se po místnosti. ,,Ty asi budeš pít a já,'' odmlčela jsem se a kousla se do rtu, protože mě nic nenapadalo.

,,Mám tu pivo,'' navrhl. ,,Když ti ho dám do frťana, tak ti to snad nic neudělá, ne?'' zeptal se vyzývavě a já mykla rameny.

,,Myslím, že ne,'' řeknu tiše. ,,Můžeme to zkusit.'' Odhrnu ze stolu přebytečné věci a Nejvyšší dojde pro dva malé panáky. Položí jednoho přede mě a druhého si nechá. Z ledničky vezme jednu plechovku piva a láhev rumu. To nepije nic jiného než alkohol?

,,Ne, moje játra na tom fakt dobře nejsou. Ale můj život je už beztak posranej, tak co řešit,'' odpověděl mi na nevyslovenou otázku, jako by mi četl myšlenky.

,,Jak si-,''

,,Intuice, Maličká.'' Sedl si a pokynul mi, abych začala. Většinou to těm lidem na YouTube někdo předem napsal, ale my jsme si to museli holt vymýšlet sami.

,,Nikdy jsem nekřičel/a na veřejnosti,'' řekla jsem první věc, která mě napadla, a Nejvyšší se ušklíbl. Nalil si do malé skleničky a s prudkým záklonem do sebe hodil zlatavou tekutinu.

,,Tys fakt nikdy neřvala?'' komentoval mé nečinné zírání a já zavrtěla hlavou.

,,Jsem slušná,'' vyplázla jsem na něj jazyk a zasmála se.

,,To vidím,'' pokroutil hlavou. ,,Nikdy jsem nepolíbil/a osobu opačnýho pohlaví. A to myslím vášnivě.'' Propálil mě pohledem a já měla pocit, že mi vidí až přímo do hlavy. Zrudla jsem, protože tomu tak opravdu nebylo.

Ano, párkrát jsem si samozřejmě pusu s klukem dala, ale to bylo v rámci flašky. Nějaký vztah, to vůbec...

Zůstala jsem tedy nehnutě sedět a Nejvyšší se bez jediného slova napil. U něj je jedno, jestli pije, alkohol zjevně odbourávat umí. On chce jen zjistit nějaké informace.

,,Uh, to jsem nečekal,'' řekl vážně a nastalo ticho.

,,Nikdy jsem nežil/a uprostřed lesa více jak pět let,'' oplatila jsem mu to škodolibě a on se, i když nechtěně, zasmál. Napil se, jako by to byla limonáda, a pokračoval:

,,Nikdy mě nepřitahovala starší osoba.'' Polkla jsem a s přimhouřením očí se napila. Nemusel z toho zjistit, že myslím jeho. Mohl to být herec, nebo sexy starší bratranec, kterého vlastně ani nemám...

Napil se se mnou a já protočila očima. Nelíbí se mi, když je žena ve vztahu starší. Je to divné. Muž by měl být ten zkušenější.

,,No co, měl jsem sexy tetu,'' uvedl věc na pravou míru a já vyprskla smíchy, i když nemusel říkat pravdu. Uklidnila jsem se a vymýšlela dál.

,,Nikdy jsem nic neukradl/a v obchodě.'' Nejvyšší s povzdechem vzal další plnou skleničku a hodil ji do sebe během pár vteřin. Napila jsem se těsně po něm a on vykulil oči.

,,Ne,'' nevěřil mi a já pokrčila rameny.

,,Chtěla jsem růžový kalhotky s mašličkou, ale mamka mi je nechtěla koupit, protože jsem jich měla už dost. Tak jsem je ukradla a od tý doby do toho obchodu nevlezla,'' přiznala jsem. ,,Ale musím se přiznat, že mám celkem talent. Nikdo si toho ani nevšiml a abych prošla přes bezpečnost, strhla jsem nenápadně čárový kód a oblékla si je přes moje původní prádlo. Vykračovala jsem si pak jako královna,'' zasmála jsem se pyšně a Nejvyšší uznale pokýval hlavou.

,,Bravo, možná se nám to někdy bude hodit,'' řekl s pobavením, ale v jeho hlase bylo znát zaujetí.

,,A ty? Co si ukradl ty?'' zeptala jsem se a on zvážněl.

,,Trochu víc věcí. Hlavně dražších,'' vysvětlil, a když spatřil zase můj zaujatý pohled, raději pokračoval:

,,Nikdy jsem nelhal/a.'' V ruce už držel připravený rum, ale vyčkával na mou reakci. Nalila jsem si a ťukla si s ním. Každý v životě lhal. I když to byla třeba jen nepatrná lež.

Zavibroval mi telefon v kapse. Úplně jsem zapomněla, že jsem si ho s sebou vzala.

''Zlato, kde jsi? Nechci, abys nastydla, když prší.'' - Táta

Mrkla jsem po Nejvyšším. Klidně čekal, ale se zájmem se na mě díval.

,,Táta. Má strach. Co mu mám říct?'' zeptala jsem se a kousla se do rtu.

,,Že seš v pohodě. To by mohlo stačit.'' Povzdechla jsem si a odpověděla mu.

''Nemusíš mít strach. Jsem v bezpečí a v suchu.'' - Lydia x

Odložila jsem mobil a promnula si ruce.

,,Kdo hraje dál?'' otázala jsem se a Nejvyšší kývl směrem na mě. ,,Fajn, tak,'' zapřemýšlela jsem se. ,,Nikdy jsem nebrečel/a, když mi bylo víc než patnáct let,'' promluvila jsem tiše, protože i když to znamenalo, že se budu muset napít hlavně já, tak jsem chtěla vědět, jestli to má stejně i on. Nenapil se. ,,To jako vážně?'' divila jsem se.

,,Když mi bylo patnáct, zemřela mi sestra. Bylo to dva roky po smrti rodičů. Od tý doby jsem nebrečel. Neplácám slzama nadarmo,'' odhalil mi další část svého záhadného života a já se zatvářila lítostivě.

,,Řekla bych, že mě to mrzí, ale reaguje tak většina lidí a mně to už přijde otravný. Jen doufám, že na ni vzpomínáš aspoň v dobrém,'' prohodila jsem jako by nic a přiměla ho tak k mluvení.

,,Byl to pro mě opravdu důležitej člověk.'' Zahleděl se do prázdné skleničky. ,,Zastřelili ji. Víc ti raději neřeknu,'' vyhnul se dalšímu rozhovoru a já chápavě, ale napůl vyděšeně, souhlasila.

,,Děkuju za upřímnost. Teď jsme si nějak tak kvit,'' zavedla jsem konverzaci zase jinam a Nejvyšší si založil ruce na prsou.

,,To si nemyslím, Maličká. Já těch panáků vypil totiž víc.''

┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼┼ 

♦ Tak je tu po delší době díl. Omlouvám se, ale měla jsem teď trochu frmol a dvakrát přidala díl po sobě k AYSD, protože autor má někdy holt myšlenky jen na jeden příběh, a tak ostatní ignoruje.

♦ Nebojte, tenhle příběh miluju, takže si nemyslete, že bych ho někdy v budoucnu nedopsala.❤️

♦ Kdybych se proto v budoucnu náhodou rozhodla, ukamenujte mě! Zlobit se nebudu!

♦ Jinak, nahoře v médiích jsou alespoň trochu připodobněná Netvorova záda, ale je to jen narychlo. Až budu mít čas, udělám je lépe. LU❤️