Mokré prádlo se mi lepilo na kůži a suché oblečení, takže jsem se neustále vrtěla. Přivázala jsem Glanse ke stromu a pošeptala mu, ať tu počká. Nejvyšší měl uvnitř teplo, a tak jsem se hned přestala třást. Vcelku komické. Před chvilku mi bylo ještě vedro, a teď mi skoro drkotaly zuby.

,,Koupelna je za dveřma. Budeš potřebovat něco suchýho?'' zeptá se opatrně a já kývnu, i když mi je jasné, že kalhotky a podprsenku tu asi jen tak mít nebude. ,,Zatím jdi, něco se pokusím najít.'' Poděkuju  mu a zmizím ve dveřích. Ocitnu  se v malé chodbičce se třemi dveřmi. Zkusím první. Záchod. Zase je zavřu a zkusím hned ty vedle. Pochválím se, když se tentokrát strefím.

Dveře nejsou na zámek, což mě trochu znervóznilo, ale usoudila jsem, že mi sem asi Nejvyšší lézt nebude. Svlékla jsem se a mokré prádlo jsem položila na okraj umyvadla. Natáhla jsem se pro ručník a pro jistotu se do něj zabalila. Zatrnulo mi v podbřišku, když mě do nosu udeřila oslnivá vůně kolínské. Přičichla jsem si k ní pořádně, až mi z toho zašimralo v břiše.

Ozvalo se klepání na dveře, a tak jsem si ručník přitiskla ještě víc k tělu. Dveře se opatrně otevřely a vysoká postava vešla dovnitř. Nejvyšší měl zakryté oči předloktím a v rukou držel nějaké oblečení. Maska se mu trochu posunula, ale stejně jsem neměla šanci nic zahlédnout.

,,Něco jsem našel, ale asi ti to bude velký. V klidu se převleč, pak tam budeš mít čaj, jestli chceš.'' Převezmu si od něj černou hromádku a poděkuju mu.

Odejde a já se v klidu převlíknu. Triko mi je po kolena, jeho boxerky mám jako kraťasy a kalhoty si musím hodně ohrnout. Výsledek je komický, ale aspoň jsem v suchu a je mi příjemně. Zhlédnu se v zrcadle a musím si stoupnout na špičky, protože je směšně vysoko. Vlastně je tu všechno  nějak moc nahoře.

Mokré věci si vezmu sebou a vrátím se k Nejvyššímu. V očích mu zajiskří pobavení, když si mě prohlédne, a já zčervenám.

,,Mohla bych si to tu usušit?'' zeptám se a ukážu na oblečení v mé ruce.

,,Jo, jasně,'' odpoví mi trochu koktavě, protože si všimne černé podprsenky a mé tváře se opět prokrví. Urovná si masku a prohrábne si své dlouhé kudrlinky.

Dřepnu si ke krbu a mokré věci si před něj vyskládám. Cítím, že se na mě Nejvyšší dívá, a tak to rychle dokončím a vstanu. Uhne pohledem a podá mi šálek čaje.

,,Děkuju,'' hlesnu a zakloním hlavu, abych se na něj mohla podívat. Je trochu nesvůj a opakovaně si rovná svou masku, snad aby nevykouklo nic, co by nechtěl.

Sednu si do jednoho z křesel a začnu opatrně čaj usrkávat, abych si nespálila jazyk. Cítím se divně, když mám na sobě jeho oblečení, kór ty trenýrky, a ještě k tomu jsem si vyskládala svoje kalhotky a podprsenku v jeho obýváku...
,,Co budeme dělat?'' zeptám se, když už začíná být opravdu moc dlouho ticho a moje myšlenky začnou ubíhat nevítaným směrem.

,,Řekni si,'' odpoví mi jednoduše a já se zamyslím.

,,Nemáš tu šachy? Nebo karty? Mohli bychom si je zahrát. Umím šachy dobře a v pokeru jsem přeborník,'' pochlubím se pyšně a Nejvyšší se ušklíbne.

,,No, možná, ale jak by takový škvrně mohlo umět líp poker než já?'' dobírá si mě a já přimhouřím oči.

,,Tak okus mé síly, Nejvyšší,'' vyzvu ho a on s malým úsměvem hrábne do šuplíku vedle sebe.

Vytáhne pokerové karty a posadí se rovně. Zručně je zamíchá a ani jednou přitom nemrkne. Pohled má pevně zaklesnutý v mých očích.

,,Jakou vložíš sázku?'' optá se mě s netečným výrazem a já se automaticky rozhlédnu kolem. Nemám nic, až na oblečení.

,,Můžu ti přenechat maximálně tak svoje spodní prádlo, čili asi-,''

,,Beru,'' utne mě v půli věty a mně se rozšíří zorničky. ,,Já vkládám,'' zamyslí se.

,,Můžu si vybrat? Ty si mi taky nedal na výběr.'' Souhlasně kývne, ale zdá se být ostražitý. O tu masku ho žádat nebudu, i když by mě zajímalo, co pod ní má... ,,Chci tvoje spodky, když už si bereš moje,'' řeknu odhodlaně a jemu se malinko rozevřou rty.

,,Jedny už jsem ti půjčil,'' reaguje zmateně.

,,Jo, ale ty mám na sobě, takže budeš muset přihodit nějaký jiný.'' Podívám se na moment k jeho klínu, pak zčervenám a letmo pokrčím rameny. Hrábnu po svých kalhotkách a podprsence a položím je doprostřed stolu. Co se to s tebou děje, Lydie?

Nejvyšší nahlas vydechne a vpije se do mých očí způsobem, kterým se mě zeptá, jestli to myslím vážně a jestli to má opravdu udělat. Sama nevím, co to tu hraju za hru, ale chovám se dospěleji a líbí se mi ho provokovat.

Vstane a odejde do vedlejší místnosti. Hlasitě oddechuju a plácnu se do čela. Co to tu sakra předvádím? Skoro ho neznám!

Vrátí se, tváří se opět neutrálně, a v ruce opravdu třímá kus černé látky. Hodí ji k mé sázce a já polknu. Zadívám se na něj s otázkou a on tajemně zvedne koutky nahoru. Dobře... jdeme na to. Musím vyhrát, přeci mu tu nenechám něco tak osobního.

┼  

,,Jak si to udělal?! Měla jsem čistou postupku od čtyřky po osmičku! Kde si vzal královskou?'' vyhrknu, když oba vyložíme karty. Já přeci v pokeru neprohrávám. Ani s tátou, a to mě to naučil. Měla jsem druhou nejlepší kombinaci, jak se mu povedlo mít tu nejvíc prvotřídní?

,,Roky praxe, Maličká. Ale nebyla si špatná, naopak, překvapila si mě,'' zhodnotí uznale, ale i tak jsem se svým výsledkem nespokojená. Měla jsem vyhrát!

,,Budu trénovat a pak tě porazím!'' řeknu pevně a on mou výzvu příjme.

,,Lydie!'' ozve se z dálky a já ztuhnu. To musí být táta.

Glans venku zařehtá, čímž mě upozorní, že musíme vyrazit. Nejvyšší se bez řeči otočí, abych se mohla převléknout, a já na sebe jen hodím kraťasy a tričko. Svoje prádlo jsem prohrála v kartách a navíc je ještě mokré, takže ho nechám ležet na stole. Příště si ho třeba tajně ukradnu.

,,Děkuju moc za pomoc,'' zavolám ještě u dveří. Nejvyšší ke mně dokulhá a pomůže mi vyskočit na Glansův hřbet. ,,Smím zítra přijít?'' zeptám se váhavě a Nejvyššímu se ve tváři mihne potěšení.

,,Můj les ti je otevřený, Maličká.'' Plácne Glanse přes zadek a ten vystartuje z lesa pryč. Přeskakuje elegantně pařezy, které se nám připlétají do cesty, a já se ho zkušeně držím za uzdu. Ještě se ohlédnu, abych se naposledy podívala, jak se za mnou Nejvyšší dívá a kontroluje mě.

Vyjedeme spolu s Glansem na louku. Opět na místě, kde jsem ještě nebyla. Zavolám na tátu a on mi z dálky odpoví. Následuju jeho hlas a pak ho spatřím vycházet z lesa. Jejda... snad nebyl uvnitř?

,,Promiň, tati, nechala jsem se moc unést,'' odůvodním mu svůj dlouhý únik od reality a seskočím z koně.

,,V pořádku, jen jsem se lekl, kde si,'' řekne úlevně. Dá mi ruku kolem ramen a ochranitelsky si mě přitáhne k sobě. ,,Kde si všude byla?'' položí mi úplně normální otázku, na kterou já momentálně nedokážu odpovědět.

,,Ehm,'' promluvila jsem po chvíli. ,,Kolem lesa, jezdila jsem a tak,'' zestručnila jsem své poledne a táta se tím naštěstí víc nezabýval.

Dali jsme si oběd, táta se překonal a udělal lasagne. Vždycky uměl dobře vařit, naučil se to od mamky. Po jídle jsme si sedli k televizi a znuděně si pustili nějaký neznámý program. Táta si otevřel pivo a rozvalil se na gauči.

,,Abych nezapomněl,'' ozve se a podrbe se na břiše. ,,Zítra k nám přijde na návštěvu jedna sousedka se synem,'' sdělí mi jakoby nic a já vykulím oči.

,,Co? A jaká? Vždyť tu nikoho neznáme!'' podivím se, protože opravdu na seznamování nemám náladu.

,,Potkal jsem ji, když jsem šel žádat o práci na úřad. Byla ke mně milá, a tak jsem si řekl, že ji pozveme na večeři,'' pokrčí rameny a já přimhouřím oči.

,,Odkdy ty zveš po prvním setkání neznámé ženy a syny na večeři?'' zvednu jedno obočí a kousnu se zevnitř do tváře.

,,No... já nevím, prostě se to tady takhle dělá! A nech si ten pohled! Jsem starostlivý otec, kterej chce dceři sehnat kamarády. Ten kluk je o rok starší a jmenuje se Arthur,'' prozradí mi identitu mého budoucího 'kamaráda' a já protočím očima.

,,Skvělý, táto. To bude ještě trapnější, než jsem si myslela.'' S nevěřícným pohledem odkráčím do svého pokoje a svalím se na postel.

Poslední dobou se cítím nějak jinak. Nejspíš to bude tím, že jsem potkala Nejvyššího, protože je to opravdu ten nejzáhadnější muž, kterého jsem kdy viděla. To, jakým způsobem se dívá. Jak se obléká a jak mluví. Nespisovně, ale přesto do toho dává jistou eleganci. Chtěla bych o něm zjistit víc. Mnohem víc...

Mám na to celé prázdniny, čili doufám, že se mi povede alespoň něco zjistit, pak už tolik času mít nebudu...

Z pohledu Netvora

   Uklidil jsem ten menší nepořádek, kterej tu zanechala Maličká a přičichl si k té úplně nové a neznámé vůni patřící jí. Voní jako fialky, čokoláda a sprchový gel v jednom. Přistihnu se, jak dokonce přivírám oči, a se zamračením hodím oblečení do špíny.

Sednu si do svého křesla a zaměřím se na černé prádlo uprostřed stolu. Kdyby jen tušila, že jsem si kvůli ní opravdu ty boxerky svlíknul. Potvůrka. Přinutila mě k tomu a nechala tu i mou výhru.

Opatrně uchopím jemnou látku protkanou krajkami a mým tělem projede nával vzrušení. Kalhotky i košíčky jsou stále ještě vlhké a příjemně chladivé. Je tak malinká. Tak sladká. A tak moc nevinná. Riskuje tím, že se se mnou vídá mnoho, ale i tak ji zejtra uvidím zase. A dokonce se na to i těším. Což je divný, protože jsem vztahy se ženami před lety uzavřel, i když mi to celkem chybí. Dřív jsem to střídal jako ponožky, pak už se mě začaly jen bát.

Líbí se mi, jak se ke mně chová. Jak se potutelně usmívá, jak zčervená, když pronesu něco netaktního nebo překvapujícího. A naprosto mě ozbrojuje pomyšlení, že se mě nebojí. Nebo to alespoň hodně dobře skrývá.

   ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼ ┼

♦ Zase trochu kratší, ale žádali jste si ji, tak ji tu máte :)