Vážení tohle je vrchol spisovatelského bloku. Tahle kapitola je děsná a já se strašně moc omlouvám. Ale líp to asi teď nenapíšu. Tak snad to správí alespoň ten obrázek Louise, kterej je úplně aaah :D Ty oči!

Pohled Louise:

Strčil jsem do pusy poslední kus toastu a protože výtah nějak moc dlouho jel, tak jsem začal tancovat makarénu. Třeba ho to zrychlí.

(nemohla jsem si odpustit.....a třeba by to mohlo potěšit Minnieloveslarry :D )

Ozvalo se cinknutí a výtah zastavil. Asi za dvě vteřiny se začali pomalu otevírat dveře a přede mnou se rozprostřela dlouhá chodba se spoustou dveřmi a krabicemi. A najednou jsem uslyšel zvuk, podíval jsem se a kousek ode mne stála krásná dívka s hnědými vlasy a ustrašeně se na mě dívala. Docela jsem se lekl, protože jsem tu nikoho nečekal. V plánu bylo napsáno, že jsou tu jen sklady.

"Jejda dobrý den." Usmál jsem se. dívka něco kuňkla a chtěla otevřít staré pokované dveře před ní. Zjevně jí to nešlo a najednou jsem si všiml, že jí po paži stéká docela slušná dávka krve.

"Počkej teče ti krev!" Křikl jsem a přiběhl k ní. "To je v pořádku, musím jít." Zamumlala. "Prosím tě, vždyť je to docela velký." Zastavila se a podívala se na svou ránu a asi se trochu lekla. Chytil jsem jí za zápěstí a natáhl jí ruku, abych si ránu prohlédl. "Počkej tak." Řekl jsem odložil jsem plán na jednu z krabic a sundal jsem si košili. Obmotal jsem ji kolem štíhlé paže a zatlačil, aby krev přestala téct. Dívka trochu sikla bolestí, ale kousla se do rtu, asi abych to neslyšel.

"Hele měli bychom jít za někým nahoru a najít lékárničku." Řekl jsem a chtěl se vydat  směrem k výtahu.

"Ne počkej...nemůžu nikam jít!" Vykřikla zoufale.

Zastavil jsem se a podíval se na ni. Dívala se na mě vystrašeným pohledem. Nevím proč jsem měl nutkání ji obejmout. Chtěl jsem se zeptat kdo vlastně je a co tu dělá, ale najednou se za námi ozvalo mohutné skřípání a z těch starých dveří vylezla vysoká blondýna.

"Danielle tady jsi! Pane bože, co já se tě nahledala!" Vykřikla a běžela k dívce. "Bože co to máš s rukou a....." Pohledem přistála na mě a zamračila se. "Co tu děláš? Jestli jsi zákazník tak se chodí hlavním vchodem kdyžtak. Ale jestli chceš tuhle, tak na to zapomeň! Tý se ani nedotkneš nebo ti ukážu!" Rozkřikla se a energicky postrčila dívku za sebe. Ta ani nestihla reagovat.

"Cože? Promiň, ale asi ti nerozumím. Jinak já jsem Louis, syn pana Austina." Napřáhl jsem kupředu ruku a usmál se, i když jsem té holce nerozuměl ani slovo.

"Syn pana Austina jo? No tak jestli jsi takový stejný prase jako on, tak tady nepředváděj, že nic nevíš a táhni. Ale ne, že něco řekneš na Danielle, je tu nová a ještě to tu nezná. A jestli otci pomáháš s tima jeho ohavnostma, tak jste dost velký blbci, oba!" Řekla a otačila se k odchodu.

"Hej já vůbec nic nechápu. Proč je můj otec prase a co se tady děje?" Zavolal jsem na ni, protože jsem tomu vážně nerozuměl.

"Ále nedělej!" Odsekla blondýna.

"Co nemám dělat, hele já tátu ani neznám, včera jsem ho viděl poprvé po dvaceti letech a vážně nevím o co se tu jedná." Řekl jsem zoufale, dívka se ve dveřích zastavila a otočila se na mě s udiveným a zároveň trochu ustrašeným výrazem.

"Měl by jsi jít, běž a hlavně o nás prosím nikomu neříkej. Zapomeň na to." Řekla tiše a vešla do dveří, než se dveře zavřeli vyděl jsem jen JEJÍ pohled. Ta druhá holka jí říkala Danielle. 

Gaaaah děs.... asdfghjkl vůbec jsem v noci nespala a do sedmi do rána jsem honila komáry. To je tak super podívat se do okna, kde je světlo, ale vy jste vůbec nespali.... MI LU JU. :/

Sorry, že jsem vás zdržovala, snad to bude příště lepší...ještě se toho musí hodně stát v tomhle příběhu....bude to NAPÍNAVÉ XD

Řekněte mi prosím co si celkově o tomhle příběhu myslíte...děkuju 

love u all!!!