Pohled Louise:

Když máte obrovskou postel s měkkou peřinou a dva polštáře, tak se vám vůbec nechce ráno vylézt z postele. Vždycky jsem se zvedl, podíval s kolem a zase spadnul zpátky. Po asi pěti minutách dívání se do stropu jsem si vzpomněl na to, že jsem dneska chtěl udělat tu obchůzku. Táta odjel dneska na třídenní služebku, takže mi do toho nemůže kecat. Tak jak mi to vymlouval včera když jsem se ho zeptal na ty černé části v plánu. 

Rychle jsem vyskočil z postele, až se mi trochu zamotala hlava. Došel jsem do kuchyně a zapnul kávovar. Potom jsem jen rychle hodil toast do toasteru a namazal ho máslem. Nepotřeboval jsem žádnou luxusní snídani přece. Čekal jsem až přístroje dopracují. Mezitím jsem se rychle osprchoval a hodil na sebe jen bílé tričko a kraťasy.

Kávovar začal hrozně pípat a tak jsem se úprkem rozběhl do kuchyně s kartáčkem na zuby v puse a praštil jsem se do nohy o barovou židličku. Vypnul jsem kávovar a teď začal pípat pro změnu toaster. 

Dočistil jsem si zuby nad dřezem a  popadl jsem do jedné ruky toast a do druhé plán objektu. Potom jsem si, ale ještě hodil přes triko kostičkovanou košili s krátkým rukávem, abych vypadal trochu profesionálněji. 

Vyšel jsem ze dveří a rozhodl se jít doprava, protože tam byla chodba kratší. Šel jsem po chodbě s hlavou v plánu a slušně jsem za sebou drobil. Vypadalo to, že tady jsou prostě byty. Asi pro všechny tátovi zapomenuté syny, kdo ví.

Došel jsem až k výtahu a prostě ho přivolal. Z těch spousty tlačítek se mi zamotala hlava. Rozhodl jsem se pro nejnižší čudlík, protože sklepení zní tajemně.

...

Pohled Danielle:

Měla jsem neklidný spánek, pořád jsem se probouzela a pořád se mi zdály hnusné sny o opravdu nepříjemných věcech. Teprve kolem šesté hodiny jsem konečně usnula bezesným tvrdým spánkem. 

Probudil mě ruch. Rozhlédla jsem se a všechny postele v pokoji byli prázdné a hezky ustlané. Ruch se ozýval z kuchyně. Ve dveřích se objevila Anette. "Už jsi vzhůru!" Vykřikla radostně. "Kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale. "Je asi osm. My normálně vstáváme kolem šestý, ale ty jsi toho moc nenaspala, tak jsem tě nechala." Usmála se. Rychle jsem se vyhrabala z postele. Nebylo to ani tak těžké. Jelikož byly postele docela tvrdé, tak mě z ležení boleli záda. Došla jsem do koupelny a vlezla si do sprchy. Nechala jsem se uvolňovat teplým proudem vody. To mi ale moc dlouho nevydrželo, protože voda se bleskově ochladila a ani jsem se nenadála a byla jsem pod ledovým přívalem. S vyjeknutím jsem vypla sprchu a vylezla ven. Měli jsme tu police s oblečením, které jsme nosily všechny. Vybrala jsem červené trochu ošuntělé šaty, které na mě poměrně vysely, ale alespoň jsem byla celá zahalená.

Přišla jsem do kuchyně, kde to kmitalo. Všechny dívky vařily. "Co se děje?" Optala jsem se. "Máme ještě jednu práci, vaříme pro místní kantýnu. Mohla by jsi prosím skočit pro koření do "špajzu" ?" Odpověděla mi Anette. 

"Mohla, ale kudy?" 

"Půjdeš chodbou doprava, kolem koupelen, potom projdeš jednou místností, zahneš doprava a jsi tam." Řekla Anette. "Jo...zkusím se tam dostat." Mikla jsem rameny a vydala se.

V chodbě byla tma a já nevěděla kde jsou vypínače. Šle jsem tedy pomalu dál chodbou, říkala, že mám potom jít doprava ne? Odbočila jsem tedy napravo a nahmatala jsem kliku. Ocitla jsem se na další tmavé chodbě. Avšak jediné dveře byly nalevo. Tak jsem je tedy otevřela a vešla do místnosti do, které malým okýnkem pronikalo světlo. Byli tu krabice a krabice. Vpravo dveře. Anette přece říkala vpravo! Určitě jsem správně. Zalomcovala jsem klikou, ale dveře se nepohnuly. Potom jsem si všimla, že je v zámku klíč a zasmála se nad svojí hloupostí. Klíčem jsem po dlouhé námaze otočila a dveře se s hlasitým vrzáním a praskáním otevřely. Vypadalo to, že je nikdo už dlouho neotevřel.

Do očí mě udeřilo jasné světlo zářivek. Byla jsem na dlouhé chodbě u jejíhž stěn bylo seřazeno spoustu beden a krabic. Naproti mě byl stříbrný nablýskaný výtah. Tak asi nejsem dobře... 

Chvilku jsem se ještě rozhlížel. Najednou se ozvalo cinknutí, podívala jsem se na výtah na kterém svítila červená kontrolka, která značila, že výtah právě přijel SEM! Nikdo mě nesmí vidět! Rychle jsem se chtěla otočit a vrátit, ale dveře byli zavřené a ne a ne s nimi pohnout. Uslyšela jsem zvuk otevírajích se dveří od výtahu. Škubla jsem rukou ve snaze otevřít ty zaseklý dveře, ale rukou mi projela obrovská bolest a po předloktí mi začala stékat krev. Pořezala jsem se o starý kovový rám dveři. Rychle jsem se otočila a setkala se s párem modrých očí.

LALALA já to tady ukončím... protože už budeme za chvíli vystupovat z vlaku a nemám čas LOL. Omlouvám se za to Daniellino bloudění...neumím popsat bloudění :DDD

Okk time to Zayn... :D

Moje oficiální rozloučení asi XD