Pohled Danielle:

Cestu autobusem jsem skoro celou prospala. Byla jsem hrozně unavená a neměla jsem vesměs co jiného dělat. Celá rozlámaná jsem se vykodrcala se svým malým zavazadlem na malé špinavé, autobusové nádražíčko. Lidi se rychle rozcházeli a nástupiště se vyklizovalo. To co mě mezi těmi všemi zašedivělými domy a auty zaujalo bylo nablýskané černé porshe.

Sedla jsem si na odrbanou lavičku a chvíli koukala do dálky. Měl by pro mě někdo přijet. "Heeej!" Trhla jsem hlavou. U porshe stál chlápek ve slunečních brýlích a mával na MNĚ? Ne to je blbost.

"Ty jsi Campbellová?" Zařval znovu. Kývla jsem. "Tak nezdržuj a nasedni do auta!" zařval znovu, teď trochu naštvaně. Rychle jsem popadla batoh a běžela za ním. Nasedla jsem na zadní sekačku a chlápek bez řečí zařadil a rozjel se. Raději jsem se na nic neptala a jen tiše seděla a dívala se z okénka na to jak kolem nás rychle ubývají domy. Z města jsme se dostali spíše na venkov a domů ubývalo, potom jsme poměrně dlouho objížděli vysoké zdi a oplocení s branami a závorami. Musel to být nějaký obrovský komplex budov a domů. Možná továrna č nebo nějaký ústav. Nevím.

Najednou jsme se dostali na hrbolatější cestu, až porshe poskakovalo. Zajeli jsme na malé parkoviště mezi stromy. Zastavili jsme a chlápek mi pokynul ať vylezu. Z oprýskané budovy s zahnědlou omítkou, která se po velkých kusech loupala, vyšla pěkná dívka. Měla velké pronikavé zelené oči rámované dlouhými řadami. Byla středně vysoká a oblečená do krátkých vetchých šatech a v blonďatých vlasech vinicích se jí na ramenou měla svázaný kus látky na způsob čelenky.

Když si mě všimla tak se usmála, zamávala a vykročila směrem ke mně.

"Tak, teď už vám ji přenechám" Řekl chládek a ušklíbl se. Jeho profesionalita a vážnost jako by se vytratila a díval se na tu dívku s jasným opovržením.

"Já jsem Anette! A budu tě tu mít na starost. Toho kozoroha si nevšímej !" Objala mě kolem ramen a Pokynula hlavou k řidiči. Ten jen nasedl do Porsche a zavolal na nás: "Tak se mějte štítky!" zasmál se a odjel.

Anette protočila očima. "Debl" podotkla a trochu smutně se pousmála. Vešly jsme do ošuntělé chodby se studeném holým zdmi. Bylo tam spousty pokojů bez dveří a v každém bylo plno postelí. Všude bylo zhasnuto, ale my jsme mířily až na konec chodby kde se z jednoho pokoje linulo světlo a ozývaly se dívčí hlasy.

"Holky tohle je Daniele!" zakřičela Anette a já se octla ve velké kuchyni/jídelně kde kolem stolů sedělo kolem čtyřiceti žen a dívek. Všechny se na mě usmívaly a mávaly na mě. Tak jo, s holkám se seznámíš pak, teď ti ukážu tvůj pokoj.

...

"Tak a teď, když jsi tu, tak bych ti možná mohla říct jak to tu chodí...ummm.." Anette se posadila na mou postel, úsměv z tváře jí zmize la vypadala trochu nejistě. "Víš...říkali ti co tě tu čeká ne?" zeptala se.

"Ne neříkali.." špitla jsem. Anette si povzdechla a chytila mou ruku. "Všimla jsi si, že jsme tu jen my holky....no...jsme vlastně...jak to říct...jsme prostě jakoby podnik. Chodí si sem chlapi a potom nás třeba vezmou na party, nebo domů, nebo tak a my musíme udělat všechno co chtějí." Řekla a zadívala se na mě.

Chvilku mi trvalo, než jsem vstřebala to co řekla a snažila se to pochopit.

"Jako, jak všechno?" Zašeptala jsem.

"No vlastně ten šofér měl pravdu, jsme šlapky..., ale ne dobrovolně! Jsme tu vlastně zavřený už od šestnácti nebo sedmnácti a nic jinýho nám nezbývá."

Neveděla jsem co říct, jen jsem tam seděla a zírala na Anette.

"Danielle, slibuju ti, že se budu snažit tě co nejvíc ochránit. Jen musíš počítat s tím, že to asi nebude navěky. Taky mi to nejdřív přišlo hrozný, ale už jsem si zvykla." Trochu nervózně se zasmála. "Tak pojď najít něco k snědku!" Řekla a chytila mě za ruku.

...

"Tady jsou sušenky od Helgy, je nejlepší kuchařka!" Podala mi Anette talířek s teplými sušenkami. "Dělala jsem je přímo pro tebe!" Usmála se na mne od jednoho stolu štíhlá brunetka. "Doufáme, že ti to tu alespoň trochu zpříjemníme." Řekla další dívka vedle ní. "Děkuju vám moc!" Usmála jsem se. Všechny na mně byly tak milé. "Tady je pomerančový džus a tady jsou tabletky." Podala mi Anette sklenku a dvě bílé tabletky. Snědla jsem sušenky rychlostí blesku, protože jsem měla hlad jako vlk. Některé dívky uklízely, některé si povídaly a asi tři se připravovaly na odjezd na nějakou party. Bylo mi jich všech tak líto, byli všechny tak milé. 

"Danielle ještě ti ukážu koupelny a můžeme jít spát, jsi určitě unavená." Zavolala na mě Anette. Ani jsem nestihla dopít džus a běžela jsem za ní.

Tak tahle kapitola je úplně divná. Nedává to vůbec smysl, že... No dobře, já se totiž hrozně těším na další kapitolu, že mi tahle vůbec nejde. :D Prosím napište mi jestli to chápete, já nevím jak to popsat :/. V příští kapitole bude ještě trochu více objasnění věcí.

 A Louis. 

A nebudu nic prozrazovat :D