Pohled Louise:

Protáhl jsem se na gauči a natáhl se pro ovladač. Vážně v tý televizi nedávají nic zajímavého? "Hej?" zavolal jsem a otočil se za mojí sestrou Phoebe, která třímala v ruce ovladač a běžela pryč . "Phoebeee dej to sem!" Zařval jsem a otráveně se zvedl z gauči a pustil se za ní, měla sice náskok, ale přece jenom je mi dvacet  a jí dvanáct, takže jsem ji chytil hned jak vyběhla z domu a skočila z terasy na trávník. Lehla si na zem a ovladač pevně svírala v rukou. Začal jsem ji lechtat, ale to moc nepomohlo, protože se začala smát a svíjet smíchy. "Co děláte?" zavolala na nás Lottie z terasy. "Ukradla mi ovladač!" Postěžoval jsem si a přestal Phoebe lechtat.

"Je pravda, že jsi furt u televize." podotkla Lottie a lakovala si nehty. Jako by nebyla mladší než já. "Tak mám prázdniny, dlouho jsem tu nebyl tak co?" oponoval jsem a Lottie jen pokrčil rameny.

Phoebe se vymanila z mého sevření a já ji znovu začal honit po zahradě.

"Louisi!" Na terase stála matka a její výraz byl hodně vážný. Zastavil jsem se a hned běžel k ní, protože takhle ji neznám. Pokynula mi ať jdu s ní dovnitř. Po cestě jsem ještě nezapomněl vypláznout jazyk na Phoebe.

"Louisi přišel...přišel ti dopis." Řekla matka a podívala se na mě vážným, možná trochu ustrašeným pohledem. "Umm no a?" Nechápal jsem co ja tom. Vzal jsem si z košíku na stole jablko a s chutí se do něj zakousl.

"Je od tvého otce." Vydechla matka.

Málem jsem vyplivnul jablko. "Jako od mého biologického otce?" Zeptal jsem se. Matka jen přikývla a podala mi podlouhlou bílou obálku. Vepředu byl uhledný štítek s logem a nápisem Austin Corporation. Vzhled jsem k matce, která na mě upírala zvědavý pohled. "Co mi chce?" Zamumlal jsem a matka pokrčila rameny. Svého otce jsem neznal. Opustil mou matku ještě když jsem byl dítě. Nikdy se o mě nezajímal a já jsem tedy přijal za otce matčina druhého partnera a mám dokonce i jeho příjmení.

Třesoucími prsty jsem rozděloval obálku, vytáhl list papíru a začal číst. Podle dopisu to vypadalo, že si můj otec vzpomněl na to, že má syna (jak chvályhodné po dvaceti letech) a, že jelikož je hodně bohatý by mi mohl poskytnout bydlení a mohl bych omrknout jeho super velkou firmu, kterou bych třeba mohl potom převzít. Do té doby mi nabízí věchen luxus a zábavu.

Tátu sice neznám, ale proč to nezkusit. Mamce alespoň na nějakou dobu ubude jeden hladový krk a Phoebe si muže lítat s ovladačem po zahradě jak chce.

...

Máma se mi to snažila rozmluvit, ale já to chci zkusit! Za tátou pojedu a omrknu to tam.

"Loui buď opatrný. Nezapomeň na všechno co jsem tě naučila." Špitla máma a pevně mě objala. Zmáčkl jsem ji a políbil na tvář.                                                                                                                           "Neboj mami, vždyť neodjíždím na věky prosím tebe.. Je mi už 20." Usmál jsem se.                   "Zlato, Troy není dobrý člověk, jen mám o tebe strach." pokračovala matka s obavou v očích.       "Mami slibuju, že když mi tam nebude dobře, tak přijdu, na něj zapomeneme a bude to znova jako dřív, dobře?" povzbudivě jsem se na ni usmál. Rozloučil jsem se sourozenci a vydal se k autobusové zastávce.

V tom kolem prosvištělo černé porshe a zastavilo přímo přede mnou. Vysunulo se okýnko a vykoukl šofér v slunečních brýlích a ukazoval mi legitku s nápisem Austin corporation. 

"Pan Tomlinson?" oslovil mě. kývl jsem. "Nastupte si." Pokynul mi a já jsem neváhal a otevřel dveře. Vhodil jsem na sedačku zavazadlo a ještě se ohlédnul na mámu. Ta pokrčila rameny a zamávala mi. Poslal jsem jí vzdušnou pusu a sedl si.

Celou cestu jsem byl ticho a jen nenápadně sledoval drsňáckého šoféra ve zpětném zrcátku. Měl jsem z toho všeho trochu smíšený pocit. Tátovi jsem sice dal vědět, že přijedu, ale on mi už neodepsal. Taky jsem vážně nečekal, že pro mě pošle porshe. Jestli posílá porshe jako taxík, tak vážně nevím v čem jezdí po městě.

...

Po asi dvouhodinové cestě při, které jsem jen jedl co mi sbalila máma na cestu a snažil se být neúspěšně nenápadný při koukání do zpětného zrcátka, jsme zastavili, před obrovským komplexem budov. zjevně plným kanceláří. Šofér strčil kartičku do otvoru v přístroji a před námi se zvedla závora a my vjeli do velkého podzemního parkoviště.

Seděl jsem v autě jako u vytržení a koukal z okénka na tu spoustu krásných drahých aut. Asi nebyla všechny tátova, ale stejně....wow.

Najednou jsem si uvědomil, že mi šofér otevřel dveře a už tam nade mnou nějakou dobu stojí. "Jejda, pardon." Zamumlal jsem a doslova jsem se vysoukal s auta i se zavazadlem. Vešli jsme do obrovské chodby se spoustou dveří a rozlehlou recepcí odkud se na nás usmívala postarší recepční s šedivým drdůlkem na hlavě. Vonělo to tu luxusem a vše se blýskalo. Ani jsem se nestihl pořádně rozhlédnout a šofér už mě natlačil do výtahu a zmáčkl jeden z mnoha čudlíků.

Dveře se otevřeli a my vešli do další velmi podobné chodby, jen tu bylo více lidí a zvuků. Ozývalo se tlumené mluvení, šustící papír, zvuky tiskáren a klávesnic. Šel jsem za šoférem jako krypl jsem za sebou táhnul kufr. Konečně jsme se zastavili před velkými dveřmi s nápisem Austin corporation ŘEDITEL. Šofér zazvonil na zvonek a dveře s hlasitým bzučením povolili. Před námi se otevřel luxusní pokoj s leštěným nábytkem, koženými pohovkami, kuchyní, vytrýnami plnými čínského porcelánu a velké prosklené akvárium. Koukal jsem na to všechno s otevřenou pusou, že jsem si ani nevšiml velkého pracovního stolu v rohu místnosti za kterým seděl plešatý muž středního věku.

"Výtám tě Loui." Ozval se a já se ho vylekal k smrti. Otočil jsem se a uviděl ho. Můj otec. "A..ahoj." odvětil jsem a on vstal od svého stolu a vykročil směrem ke mě. 

"Wow synu, vyrostl jsi. Je z tebe sakra muž!" Rozesmál se a objal mně. Ani jsem se nepokusil mu objetí opětovat.Vždyť ho neznám, chová se jakoby jsme se znali, ale on mě viděl naposledy když jsem byl mimino.

Odtáhl se a chytil mě za ramena.

"Vítej!" zahalekal na celou kancelář.

Znovu jsem se pokusil o úsměv.

"Bohužel mám moc práce, ale moje sekretářka ti ukáže co a jak a ukáže ti tvůj byt. Pokud se ti nebude líbit tak mi řekni. Mohl by jsi samozřejmě bydlet u mě v domě, ale říkal jsem si, že asi budeš chtít trochu svého prostoru. Tak jo, kdyby cokoliv obrať se na mě. A přijď dneska na večeři,jestli budeš chtít." Usmál se a odešel zase ke stolu. Zpoza zástěny vyšla pohledná blondýna s krátkou sukní a dlouhýma nohama. Na podpatcích se úplně viklala a když přišla blíž, musel jsem na ni skoro vzhlížet. Bylo mi trochu trapně, ale prostě nejsem největší, no. "Já jsem Agda, ráda vás poznávám pane Tomlinsone." Řekla se svůdným úsměvem a podala mi ruku. "Jo, já jsem Louis." Krátce jsem ji ruku stiskl.

"Dobře můžeme jít, pojďte za mnou." Řekla a já se vydal za ní zase zpět na chodbu, snažil jsem se nekoukat na její zadek, kterým schválně kroutila. Ach jo, co na mě ty holky mají? 

...

Sekretářka mi podala klíče a složku s různými důležitými dokumenty.

"Cokoliv budete potřebovat, zavolejte na moje číslo. Je hned první ve složce." Řekla a ukázala na dveře, za kterými se nachází můj budoucí byt.

"Myslím opravdu COKOLIV by jste potřeboval!" Zašeptala. Nechápavě jsem se na ni podíval a podle toho jak si kousala spodní ret jsem pochopil jak to myslela.

"Um jo, už jste to říkala." Zazubil jsem se, odemkl dveře a zabouchl je. KONEČNĚ SÁM! ROzhlédl jsem se a zjistil jsem, že se nacházím v prostorné předsíni a přede mnou jsou další dveře. Tohle bude asi velký. Otevřel jsem složku a rychle prohlédl její obsah. Důležitá telefonní čísla, kreditní karta (cože?) a plán objektu. Koukl jsem se na hodinky. Už bylo šest. Čas najít zase otcovu kancelář a přijít na večeři, jak chtěl. Otevřel jsem plán a zjistil, že se nacházím v osměm patře budovy 1A, budov tu bylo hrozně moc a zaujalo mne, že některé části plánu nejsou podrobně vykresleny, ale jen vybarveny černou barvou. Zítra udělám tajnou prohlídku! 

Takže jsem tady s dílem trochu o ničem...pardon. Taky jsem měla jaksi neohlášenou pauzu....pardon :D Tak co si myslíte o Louiho příjezdu? A o jeho otci? Co bude dál? Příště zase pohled Danielle. Love uuuu (jestli tohle někdo čte :D ) 

Brokolice Meg Van Toast