Jen jsem chtěla říct, že tohle bude typ příběhu, na který u mě asi nejste moc zvyklí, ale chci to zkusit, tak uvidíme. :D Snad to vydržíte. A ano jsem blázen..XD

Kráčím dlouhou chodbou dětského domova. Vlastné mého domova. Žila jsem tu úplně od malička. Moji rodiče umřeli a já se dostala do tohoto malého domova pro dívky, který vede madam Doris Švecová.
Nic víc nevím.
Vyrůstalo se mi tu docela dobře i když jsou tu docela skromné podmínky, ale na to už jsem zvyklá.

"Je večeře Danielo! Kde bloumáš?" Ozvala se za mnou sama madam Švecová. Vysoká kostnatá dáma s vrásčitým obličejem a nepřívětivýma očima orámovanýma obroučkami staromódních, zlověstně vypadajících brýlí.
"Už jdu, omlouvám se!" Vypadne ze mě a já spěchám do jídelny.

V jídelně už všichni sedí a já rychle zapadnu na své místo mezi ostatní děvčata. Jsou tu dívky od miminek až po osmnáctileté, které za chvíli odejdou nebo zůstanou jako pomocnice. Těch je tu, ale velmi málo, protože většina holek odchází ve věku od patnácti víše neznámo kam. Mě bude brzy osmnáct a asi tu nějakou dobu ještě zůstanu.

"Danielo, přijď za mnou do kanceláře!" Nakázala madam Švecová a jídelnou ro zašumí. Tohle nevěstí nic dobrého.
Sice jsem si teprve sedla, ale už zase vstávám a jdu za madam Švecovou, která už se odebrala do kanceláře

Vejdu a madam mi kostnatou rukou pokyne ať jdu blíže ke stolu. Cvilku mé skenuje od hlavy až k patě pohledem lstivé ježibaby. Na tváři se jí objeví spokojený úšklebek a chystá se něco říct, ale vyruší ji zazvonění telefonu.

"Švecová prosím?" Zvedne zažloutlé sluchátko.
"Tady pan Welb, emmmm, psal jsem vám dnes e-mail, emmm budete někoho mít?" Ozve se a já nenápadně nastražím uši.
"Ano jistě, že budu. Takovou skvělou nabídku bych nikdy nepropásla."
"Ovšem, slyšel jsem, že je na vás spoleh. A také, že umíte udržet tajemství."
"To vskutku pane!"
"Doufám, že je přesně to co hledáme. Jsme velice vybíraví!" Uchechtl se hlas.
"Spolehněte se pane! Ještě jí nebylo osmnáct a je..." Znovu se na mě dlouze zadívala, až jsem se ošila. "......velice pěkná!"
"Tak tedy jsem vám jménem pana Austina zavázán! Naschledanou!" A muž zavěsil.

Než jsem stihla něco říct mě madam Švecová umlčela pohledem a spustila.
"Protože jsi velice krásná Danielo, tak jsem se rozhodla, že v tomto zapadlém domě nemusíš hnít navěky. Pojedeš do velmi dobrého a bohatého domu, kde budeš mít všechno co budeš potřebovat. Ovšem bude tam také nějaká ta práce. Tvoje situace je však výjimečná v tom, že jsem tě zvolila k cesté do Anglie do společnosti Austin corporation, která je slavná po celém světě. Doufám, že s vděčností vykonáš vše co si budou přát."

Stála isem tam jako sloup a vůbec nerozuměla co vlastně říká. Mlela ken něco o odjezdu, anglii, luxusu a vděčnosti.

"Nyní se odebereš do mého pokoje a v deset hodin se vypravíš na cestu. Do ostatních prostor budovy máš zakázáno vkročit."

"Ale....nemůžu se ani rozloučit a kam vlastně jedu?" Zakoktala jsem.

Madam Švecová mě probodla pohledem a já se nezmohla na nic jiného než na odchod do jejího pokoje.

Chápu, že asi nikdo nechápe co se tady stalo, ale v příští kapitole se dovíte.
Co myslíte, kam Dani pojede? Bude to tam fajn? Jak to vůbec vnímáte. Prosím o komentík, klidně i kritiku. U tohohle příběhu nám asi chvilku potrvá, než se to rozjede.
Love u.